Hledání odpovědi může připomínat detektivku, v níž však pátrání probíhá v laboratoři.
Když český cestovatel Emil Holub toto zvíře v 19. století zmiňoval, psal o něm jako o kuťošovi. Název kuťoš (od slova „kutat“) používaly i starší překlady Brehmova Života zvířat. Tento savec zčásti vypadá jako prase a zčásti jako mravenečník, i když biologicky není jejich blízkým příbuzným. Žije v subsaharské Africe, hlavně na savanách a v buši. Přes den pobývá v noře, v noci rozhrabává termitiště a mraveniště a pojídá jejich obyvatele. Dneska má název hrabáč kapský (Orycteropus afer) a je posledním přežívajícím druhem řádu hrabáčů.
Bakari v Olomouci
Několik hrabáčů najdeme i v českých zoologických zahradách. Od letoška má jednoho mladého, dvouletého hrabáče zoologická zahrada v Olomouci na Svatém Kopečku. „Tato zvířata se běžně nechovají, není to s nimi totiž úplně jednoduché,“ líčí zooložka Libuše Veselá, která zde má odbornou péči o hrabáče na starosti.
„Jsou aktivní spíše v noci. A jak už jejich název napovídá, mají tendenci hodně hrabat. Svými silnými drápy doslova rozdrásají téměř cokoli. U nás například už během prvního měsíce hrabáč v podstatě rozebral svou prozatímní ubikaci. Další věcí je, že se nedají snadno sehnat.“
Ulehčením aspoň je, že zoo pro hrabáče nemusí chovat mravence. Dělá se pro něho kaše podobná krmení pro mravenečníky, která je složena z namočených kvalitních psích granulí, a přidává se do ní vařená rýže, vařené jablko, vařená mrkev, banán, vitamíny a minerály. Jako doplněk dostává moučné červy.
V Olomouci se podařilo hrabáče získat ze zoo v ruském Jekatěrinburgu. Má jméno Bakari. Chovatelé potřebovali vědět, jakého je pohlaví. Už proto, aby se dalo společně s koordinátorkou evropského chovu hrabáčů přemýšlet o budoucím výběru partnera pro rozmnožování. Laikovi by se mohlo zdát, že rozpoznat u savce pohlaví by snad neměl být velký problém. Ale je.
Na českém území se vyskytují vlci několika populací, zjistili vědci |
„Hrabáči mají pohlavní orgány zatažené dovnitř do těla, pouhým pohledem se se nedají rozpoznat,“ říká doktorka Veselá. „Podrobné zkoumání by je stresovalo. Podobně obtížné je určit pohlaví třebaumravenečníka velkého, který je nebezpečný, takže ho nejde jen tak prohlédnout, nebo třeba u urzonů, kteří připomínají dikobrazy, mají ostny, strašně píchají a nedají se obrátit na záda,“ popisuje Libuše Veselá.
Jak tedy poznat, jestli Bakari je kluk, nebo holka? Na řadu přišla genetika. Zoo se obrátila na laboratoř Genomia v Plzni, která má s genetickými testy živočichů bohaté zkušenosti.
Nepopsaná DNA
Základní východisko je úplně jednoduché – savci mají dva typy pohlavních chromozomů: samičí chromozom X a samčí Y. Když se v jádru buňky sejdou dva chromozomy X, narodí se samička, když chromozomy X a Y, narodí se sameček.
„My sice dobře víme, jak vypadají chromozomy X a Y u člověka a mnoha dalších živočichů, ale bohužel nevíme, jakou podobu mají u hrabáče. Nepoznáme je vmikroskopu ani genetickou analýzou, protože hrabáč svoji DNA ještě vůbec nemá popsanou,“ konstatujeMarkéta Dajbychová, ředitelka laboratoře Genomia.
A tak začalo pátrání jako v televizní detektivce o forenzních expertech. V zoologické zahradě ve Dvoře Králové naštěstí mají už rozpoznaného samce i samici hrabáče. Do Plzně poslali jejich vytržené chlupy i s kořenovou cibulkou. Z ní se dala získat DNA.
„Pracovali jsme na tom asi měsíc,“ vzpomíná Markéta Dajbychová, „a zkoušeli jsme různé metody. Potřebovali jsme v těch sekvencích DNA, které jsou obvykle u savců spojeny s pohlavními chromozomy, najít jednoznačně určující úseky, které jsou jiné u samičky a jiné u samce.“
Když nevycházely jiné postupy, soustředil se týmvGenomii na studium genů ZFX a ZFY. První je spjatý s chromozomem X a druhý analogicky s Y. Objevují se u všech savců, ale u každého mají trochu jinou sekvenci DNA. Bylo nutné tyto geny nejdřív najít, zjistit jejich sekvence a porovnat je.
Klíčové úseky
„Geny FFX a ZFY jsme nakonec našli a pak jsme v nich hledali vzájemně odlišná místa, která budou specifická pro samici a jiná pro samce,“ popisuje Markéta Dajbychová. „Porovnávali jsme sekvence DNA a ověřovali, jestli v nich nejsou rozdíly.“
Při tom sice pomáhá počítač, ale hodně záleží na člověku, který musí sám prohlížet pořadí písmen, která označují báze, z nichž se DNAskládá, porovnává je s naměřenými grafy a posuzuje výsledek.
Nakonec se jim podařilo v DNA hrabáčů najít klíčové úseky, které se u samce a u samice od sebe liší. Bylo vyhráno. Následným prozkoumáním DNA Bakariho se ukázalo, že v Olomouci mají samečka. Pokud k němu budou chtít mít další zvíře do páru, budou potřebovat samičku. Na „sexuální turistiku“, tedy na to, že by Bakariho půjčovali do jiných zoo k oplodnění, v Olomouci nepomýšlejí. „To v žádném případě, transporty hrabáčů jsou velmi obtížné,“ hrozí se Libuše Veselá. Genetické laboratoři Genomia se už dříve podařilo určit pro plzeňskou zoo také pohlaví několika bodlínů – savců připomínajících ježka (i když s ním příbuzní nejsou), kteří žijí na Madagaskaru, i pohlaví ježury australské.
Psí DNA prozradí pachatele
Určují zde také, jakými dědičnými nemocemi jsou ohrožena chovná zvířata, jaké mají vzhledové dispozice a dokonce ověřují rodičovství zvířat. Pro lidi zjišťují genetickou genealogii – příslušnost člověka k mateřskému a otcovskému klanu. A občas se zabývají i soudními případy.
„Stane se třeba, že pes někoho pokouše a jeho majitel to popírá. Rozborem DNA ze psích biologických stop a ze zranění dokážeme přesně určit, zda to zvíře zranění způsobilo,“ popisuje Markéta Dajbychová, která je soudní znalkyní pro genetiku zvířat. „Měla jsem i případ, v němž šlo o ukradené auto. Genetickým rozborem psích chlupů, jež zůstaly na sedačkách, se dalo určit, který pes se v autě vozil.“
Teď v seznamu „detektivních“ kauz přibyl i úspěšně završený případ pohlavně nejistého hrabáče.
