Nedělního odpoledne seděl otec na lavičce v parku, četl si časopis a koutkem oka sledoval šestiletého syna Sébastiena, jak si na hřišti hraje s dalšími dětmi na klouzačce. Jedno z dětí se rozeběhlo ke své matce následované Sébastienem, který se nestyděl a začal si s dospělou ženou, kterou neznal, povídat. Jeho otec nepřítomně poslouchal na půl ucha žvatlání svého syna, ovšem zbystřil, když zaslechl, jak Sébastien vykládá, že ne, ten muž se kterým ho viděla přijít, vlastně není jeho otec, napsal list Le Monde.
Otec okamžitě vyskočil, rozčílený popadl syna za ruku a žádal vysvětlení. Proč lhal té paní? Chlapec se kroutil, rozpačitě usmíval, ale žádný důvod, proč takovou věc vykládal, nabídnout nedokázal.
ČTĚTE TAKÉ: |
Zjištění, že dítě říká lži nebo si nechává věci pro sebe a má tajnosti, je pro rodiče vždycky zneklidňující. Až do té chvíle si byli jistí, že mají nad svým dítětem naprostou kontrolu. Konfrontováni se lží mají pocit, že tuto kontrolu ztrácejí. A tento pocit bude jen sílit, jak bude dítě dospívat. Objev malých nevinných lží je těžké překousnout, protože se rodiče cítí zrazení a rozčarovaní. A přesto mít svá tajemství, i kdyby to znamenalo lhát, je zásadní pro rozvoj osobnosti dítěte a jeho psychickou vyrovnanost.
Studie, kterou vypracovala Valérie Aubronová a nazvala Patologické lhaní u dětí: psychologicko-vývojový přístup a kterou v roce 2007 publikoval časopis Annales médico-psychologiques, zjistila, že 60 procent dívek a chlapců ve věku od šesti do osmi let "příležitostně lže" a 20 procent z nich to dělá "často".
Proč děti lžou?
Dát dětem právo neříkat vždycky pravdu znamená "považovat je za plně rozvinutého a nezávislého jednotlivce", zdůraznila lékařka a psychoterapeutka Dana Castrová, autorka knihy Malá ticha, malé lži.
Všeobecně děti lžou ze tří důvodů: aby se vyhnuly trestu, aby prosadily vlastní osobnost a aby chránily osoby, které milují. Řada psychologických experimentů a studií ukázala, že děti jsou schopné lhát, což znamená, že dokážou úmyslně překroutit realitu už od velmi útlého věku. Od čtyř let zjišťují, že za vlasy přitažené lži se dají použít, aby dostaly, co si přejí anebo aby se chránily před věcmi, kterých se bojí.
Do věku pěti let ovšem děti se lhaním váhají, protože věří, že rodiče dokážou snadno přečíst každičkou jejich myšlenku. Tato víra ale postupně slábne. "Stačí jediná malá nevinná lež, která jim projde, aby si děti uvědomily, že disponují něčím nesmírně cenným: vlastní osobností, identitou a soukromím, do nějž se dokonce ani jejich rodiče nemohou dostat," dodala Castrová. Uniknout trestu lhaním nebo neříkáním pravdy vede ke svobodě a vzdoru.
Dospělí také překrucují pravdu
"Aby mohlo lhát, musí být dítě schopné empatie, což znamená, že musí vnímat emoce lidí kolem sebe, před nimiž bude ty své skrývat nebo naopak předstírat," uvádí psychoanalytik a psychoterapeut Pascal Neveu v knize Lhát pro lepší společný život?
Kolem věku sedmi a osmi let si děti začínají uvědomovat, že také dospělí někdy překrucují pravdu: ať už z pohodlnosti, aby se vyhnuli nudným věcem, aby ušetřili něčí city, aby se vyhnuli hádce anebo aby si vylepšili vlastní pověst... Tak proč by děti nemohly dělat totéž? Když ve věku deseti až jedenácti let nastoupí na druhý stupeň základní školy, začnou se od svých rodičů odpoutávat. V jejich životě přebírají důležitější roli kamarádi a potřeba zapadnout do skupiny občas vede k tomu, že teenageři lžou častěji.
