LN Na vašem blogu se lze dočíst, že "žáci se v rámci školního vzdělávání téměř nesetkávají se srozumitelnými texty". Myslíte, že je to opravdu tak špatné?
Myslím, že ano. Důsledkem je, že se školáci poznání, které souvisí se školou, často instinktivně brání. Když jsem učil na jedné střední škole němčinu, chtěl jsem, aby moji studenti dovedli v tom jazyce konverzovat o nejrůznějších věcech. Proto jsem s nimi zabrousil tu do literatury, tu do historie nebo třeba do biologie. Překvapovalo mne, jak málo toho jinak celkem schopní mladí lidé těsně před maturitou opravdu vědí. Jednou jsme mluvili o Rakousku a já si všiml, že jedna studentka je trochu nesvá. Ukázalo se, že vlastně neví, kde Rakousko je. Nechápal jsem, jak je to možné, ale vysvětlila mi, že zeměpis nenávidí, a když vidí školní mapu, přestává vnímat.
Čtěte také |
Skoro bych řekl, že tomu tak bývá od samého začátku. Podívejte se třeba na obyčejné sčítání v první třídě. Každé dítě ví, že jedno jablko a jedno jablko jsou dvě jablka. Nebo že tři jablka bez jednoho jsou dvě. Ve škole se ale neříká jedna a jedna, ale jedna plus jedna a dvě minus jedna. Tím se hned na začátku odděluje školní svět od reality, kterou děti znají. Takže ony si začnou říkat "školnímu světu sice nerozumím, ale asi ho musím zvládnout, protože se to ode mne očekává". Proto přetrpí i hodiny, které se na prvním stupni základní školy věnují skladbě jazyka. Zamyslet se nad skladbou jazyka je v zásadě dobré, ale až v době, kdy jsou žáci schopni hledět na jazyk jako fenomén zvenku, což zvládají daleko později. Z počátku by mělo jít přece hlavně o komunikaci. Na prvním stupni podle mne chybí živý jazyk, který by byl pro děti zajímavý. Podívejte se třeba do učebnice pro třetí třídu. Děti se z ní dozvídají, například co je občanská vybavenost obce. Může jim ten termín vůbec něco říkat?
LN Ano, z některých učebnic chvílemi trčí akademismus. Přitom je zřejmé, že autoři se snažili přiblížit dětem...
Snaha zpracovat látku schůdným způsobem je tam často patrná, ale celé to stojí na špatném základě - tím je takzvaná nová koncepce vzdělávání z roku 1976. Ta znamenala v tvorbě učebnic významný mezník. Největší pozornost směřovala jen k rozumovému poznání prostřednictvím přesných definic a abstraktních pojmů, kterým děti často vůbec nerozuměly. Potíž je v tom, že mnoho současných učitelů, ale i rodičů touto "novou koncepcí" prošla a zvykla si.
LN Chcete říct, že do té doby se děti učily přirozenějším způsobem?
Odhlédněme od toho, že je občas učili bludy. Způsob výuky ale podle mého názoru přirozenější byl. Já mám dokonce teorii na to, proč tomu tak bylo.
LN Proč?
Protože v té době učilo na prvním stupni základních škol ještě hodně učitelek, které neměly vysokoškolské vzdělání. Všimněte si, že babičky, jež většinou nemají žádné pedagogické vzdělání, dovedou zpravidla vysvětlit vnoučatům spoustu věcí daleko srozumitelněji, a tudíž přijatelněji než škola.
Jan Michal MlezivaNarodil se v roce 1965, léta působil jako učitel němčiny na základních i středních školách různého typu. V současné době je na volné noze -překládá a soukromě vyučuje. Vedle pedagogické práce se věnuje projektům zaměřeným zejména na rozvíjení jazykových schopností dětí. Pravidelně publikuje zejména v časopise Rodina a škola a na svém blogu bojuje proti tomu, co nazývá nepřiměřeným způsobem výuky. |
Chci říct, že na vysoké škole po studentech chtějí akademické interpretace problémů. A ono jim to často do jisté míry zůstane. Každý akademik má problém přejít na uvažování nezasvěcených.
LN Nikdo ale nemůže popřít, že v posledních letech se škola snaží být k dětem přátelštější, než bývala. Podle vás se to nedaří?
Nedávno jsem strávil odpoledne v jedné velké prodejně knih a probíral se učebnicemi. Samozřejmě jsem neprošel všechny, které jsou na trhu, ale prohlédl jsem jich hodně. A došel jsem k názoru, že od toho roku 1976 se situace nezlepšuje, naopak, pokračuje v nastoupené cestě nesrozumitelnosti. Přinesl jsem pro porovnání tři krátké texty z učebnic pro čtvrtou třídu. Ten první je z roku 1973, tedy před novou koncepcí: Co je uvnitř hradiště? V největším obydlí sídlí kníže, v menších stavbách jeho družina. Nechybějí tam ani řemeslnické dílny. Kovolijci slévají železo, kováři kovou nástroje a zbraně, hrnčíři vyrábějí hliněné nádoby, bednáři zhotovují sudy, tesaři přitesávají trámy a několik mužů drtí v kamenných mlýncích obilí. Text je nenáročný, srozumitelný, věty jsou krátké a přinášejí informace, které jsou pro dítě snadno představitelné.
LN Další ukázka je z kterého roku?
Z roku 1979, tedy už po zahájení nové koncepce. Píše se v něm: Češi a Slováci organizovali proti německým okupantům a jejich pomahačům tajný (ilegální) odboj. Zakládali odbojové organizace a partyzánské oddíly. Vedení domácího odboje proti okupantům a jejich pomahačům (kolaborantům) se ujali komunisté.
LN To je opravdu rozdíl. A co třetí text?
Ten pochází ze současné učebnice, zase pro čtvrtou třídu. Pojednává o křesťanství: Křesťanství vzniklo v 1. stol. n. l. v Římské říši a postupně se rozšířilo do všech jejích částí. Zprvu pronásledováno, stává se posléze státním náboženstvím. Říše římská se koncem 4. stol. rozdělila na dvě části. Západní část -Říše západořímská - brzy podlehla náporu barbarů a stala se z větší části územím francké říše. Východořímská říše (Byzanc) s hlavním městem Konstantinopol (Cařihrad) odolala a stala se velkým soupeřem Franků. Soupeří spolu oba římské dvory a současně i dvě střediska rozdělené církve - Řím a Konstantinopol. Ten text je zcela nepřiměřený devítiletým žákům. Dítěti nedává smysl už první věta, protože z jeho pohledu mají termíny jako křesťanství, Římská říše nebo 1. stol. n. l. nulovou vypovídací hodnotu. I po výkladu neznámých pojmů zůstává takovýto text pro dítě zatěžujícím a čtenářsky bezcenným.
LN Děláte sám něco pro to, aby se učebnice změnily k lepšímu?
Napsal jsem alternativní učebnici češtiny, která je propojená s přírodopisem. Má čtyřicet krátkých kapitolek zaměřených na vyjmenovaná slova, přičemž každá z nich se týká přírody. Například rozmnožování se věnují kapitolky: "Pyl" a "Pyj". To druhé sice do vyňatých slov patří, ale jaksi se to zamlčuje. Nezamlčoval jsem ho, a protože jsem se nechtěl této kapitoly vzdát, první vydavatel couvnul. Knížky se ale chopil jiný a brzy by měla vyjít.
