"Jako by oči klouzaly po slovech, ale vy nevnímáte, co vidí," přiznala se. "Když si to uvědomím, musím se vrátit a číst znovu a znovu." Odborníky na kognitivní neurologii její zkušenost fascinuje a zároveň vyvolává sílící obavy. Lidé, varují vědci, si zřejmě vyvíjejí nové digitální mozky s novými obvody pro selektivní probírku proudu online informací. Tento alternativní způsob čtení ale soupeří s tradičními obvody pro důkladné čtení, které se vyvíjely několik tisíciletí.
"Obávám se, že povrchní způsob čtení, který používáme online, nás ovlivňuje, když máme číst text, který vyžaduje hlubší zpracování," řekla neuroložka Maryanne Wolfová, autorka knihy Proust a oliheň: Příběh a věda ve čtoucím mozku.
Čím dál tím víc času
Podle průzkumů trávíme online čím dál tím víc času. V roce 2013 dospělý Američan trávil průměrně denně online pět hodin, zatímco v roce 2010 to byly tři hodiny.
Vědci se snaží jasněji pochopit rozdíl mezi čtením na monitoru a z tištěných stránek - například schopnost porozumění se zdá být lepší u papíru. A pokoušejí se dobrat zjištění, co by tyto rozdíly mohly znamenat nejen pro to, jak si užijeme nejnovější román Pata Conroye, ale jak například pochopíme složité materiály v práci nebo ve škole.
Panují obavy, že náklonnost malých dětí k digitálním přístrojům jejich rodičů a jejich často mistrovské ovládání mohou zbrzdit rozvoj schopností důkladného čtení.
Mozek se začíná přizpůsobovat
Mozek je v tomto novém světě jen nevinný přihlížející - jen odráží způsob, jakým žijeme. "Mozek je tvárný po celou dobu života," dodala Wolfová. "Neustále se přizpůsobuje." Wolfová, která patří mezi největší světové odborníky v oboru studie čtení, byla v loňském roce šokovaná, když zjistila, že také její mozek se začíná přizpůsobovat. Po dni stráveném brouzdáním po internetu a čtením stovek e-mailů se večer posadila, aby se začetla do knihy Hermanna Hesse Hra se skleněnými perlami.
"Nežertuji, nedokázala jsem to," řekla. "Dostat se přes první stránku bylo utrpení. Nedokázala jsem se přinutit, abych zpomalila natolik, abych se dokázala začíst, abych nepřeskakovala a nevybírala si jen některá slova, abych nepohybovala očima tak, aby při co nejvyšší rychlosti nevysílala do mozku maximum informací. Byla jsem ze sebe znechucená." Mozek nebyl vytvořen pro čtení. Neexistují geny na čtení, jako jsou pro jazyk nebo vidění. Ale po vzniku egyptských hieroglyfů, fénické abecedy, čínských svitků a nakonec i po příchodu Gutenbergova knihtisku se mozek čtení přizpůsobil.
Před internetem mozek četl převážně lineárním způsobem - jedna stránka navazovala na další stránku, a tak dál. Jistě, v textu mohly být zamíchané obrázky, ale jinak nic moc čtení nerozptylovalo. Čtení v tištěné podobě nám dokonce podle vědců dávalo pozoruhodnou schopnost pamatovat si, kde se klíčová informace nachází. Věděli jsme, že hlavní postava zemřela na stránce se dvěma dlouhými odstavci po té straně se spoustou dialogu.
Internet je ale jiný. Je na něm tolik informací, prolinkovaných textů, videí a interaktivity, že si náš mozek vytváří zkratky, aby se s tím vším dokázal vypořádat. Těká, hledá klíčová slova, rychle roluje nahoru a dolů. Tohle už není lineární čtení, a jak dokumentují vědci, tento druh čtení začíná pronikat i do dalších médií.
"Trávíme tolik času klikáním, přebíháním, linkováním, posouváním a přeskakováním v textu, že když si pak sedneme s románem, máme už v sobě tyhle zvyky hluboko zažité," řekl Andrew Dillon, profesor Texaské univerzity, který studuje čtení. "Dostali jsme se do nové éry informačního chování a začínáme pociťovat následky," dodal.
