Vidím že se zase načalo téma, které už není moc aktuální

tehdy však, před 1989, byla každá informace hledaná, kterou cenzura v ČSSR nepropustila. To ovšem neznamená, že by zájemci byli ochotni takový žurnalismus nějak finančně podporovat. Měli jsme v Mnichově České Slovo, které svým písmem a layoutem navazovalo na Melantrichovo Svobodné Slovo. Sázelo se na stařičkém fotosázecím stroji, získaném kdysi jako vyřazený od Američanů, měl jsem tu čest, několikrát tu elektroniku opravovat. Časopis musel žít z předplatného, při tom malém nákladu to neuživilo nikoho, všichni zúčastnění, pokud vím, vydělávali na živobytí jinak. Jednu dobu byl nastartován pokus, získat i polské čtenáře, pak však přišla 'sametová' transformace, revoluce v té souvislosti není správné slovo. Znamenalo to i hospodářský konec těchto časopisů. Rád bych ale tu tehdejší myšlenku podpořil, kdo nám je politicky bližší, než Poláci?

Nejen v Polsku ale i v CCCP a u nás se dalo občas něco přečí

V 87/88 jsem byl na vojně v Senici. V knihovně se tam poflakovaly čísla ruského časopisu "Ogoňok" Bylo to tenkrát čtení jak z jinýho světa a přitom to nikdo nečetl!. Chodil jsem si pro něj každý měsíc. Až si toho všiml politruk. Začal se mě vyptávat co tam čtu. Asi neuměl azbuku.

Tenkrát se tam omílal Trockij, Bucharin, Stalin, vzpomínám si na články o životě jeptišek a mnichů v klašteře u Děvičnovo hřbitova, něco o gulazích.

K prvnímu číslu Lidovek jsem se dostal až v listopadu '89 při demonstraci za propuštění Cibulky a dalších před Bohunickou věznicí v Brně. Byly to tenkrát nejdražší noviny :-)) za dvě kačky.

krása

Lidovky mi podstrčil češtinář na gymplu v roce 88, komu se tohle poštěstí?

Re: krása

V teto dobe uz byli komousi dole, velky bratr uz nemohl pomoci, dokonce skodil a nasi soudruzi museli sovetskou pravdu stahovat z prodeje a to urcite dalo vice prace. cau oldrik