Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

Diskuze

Madla Vaculíková: Byla jsem u toho

Šťastný to muž, který – míře vysoko – se stále má o koho opřít. Ženu Ludvíka Vaculíka nezviklaly ani jeho milenecké eskapády, jejichž záznamem obohatil českou literaturu, ani řev estébáků, že to ona zkazila svého manžela. Je s ním už šedesát let
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

end60

16. 10. 2009 23:06
poklona pí Madle

DOBRÝ VEČER pí Vaculíková!Vy byste měla říci s p.Werichem: my se známe?A já :tak napůl já Vás ano Vy mne ne.Kdo by neznal L.Vaculíka a tím pádem i jeho ženu Madlu.Můj muž nesnášel Gustu Fučíkovou,že žije ze slávy svého muže promiňte to srovnání,ale Vy žijete svým samostatným životem pro svého muže a děti a díky Vaší knize dopisů pro p.J.Koláře mi bylo povoleno nahlédnout do Vašeho nitra a to je krásné živočišné díky za tu možnost.Vím o čem je řeč ve Vašem dnešním článku 3měs.mi bylo na blití,když jsem zjistila,že jsou u nás možná štěnice.Kdysi jsem chtěla bydlet v domečku u Sluneční brány ještě když to byla ruina,pak ho opravili a já zjistila,že v něm bydlí váš Ondřej přávala jsem si potkat p.L.Vaculíka v parku a popovídat s ním tedˇbych si vás tam někdy přála potkat oba,škoda,že je ta branka zavřena chodívala jsem tudy ráda z práce a chvíli poseděla na lavičce než jsem nastoupila na druhou směnu doma.Tak třeba se mi to někdy až budete u syna splní vždytˇživot je plný náhod zdravím celou rodinu a přeji pevné zdraví jindra 

0 0
možnosti

boleslav1

22. 10. 2009 22:11
Re: poklona pí Madle

jen dejte pozor,aby jste se z toho nepotentockovali,zidi.cha,cha,cha!shalom!

0 0
možnosti

kytka

16. 10. 2009 20:49
Vztah Vaculíkových

je jaksi z jiného světa. Knihy pana Vaculíka jsou plné jeho samotného a to mě vždycky otrávilo. Krásná kniha jsou dopisy paní Vaculíkové s Jiřím Kolářem-prosté a jasné, to já mám ráda a ty koláže! Že ve vztahu vydržel pan Vaculík, tomu se nedivím, proč ne, že. Ale paní Madla je v tomto případě pro mě něco jako mimozemšťan. Zatím co pan nadsamec zakládal vztahy, rodiny a dělal všelijaké děti mimo domov, paní Vaculíková tiše seděla a čekala. Jde to vůbec? Popřít sebe samu tak, že mi ty avantýry nevadí? Nebo má jiné úžasné vlastnosti, ten pan spisovatel? Zvenku se to asi pochopit nedá. Nevím, jestli jsou důvody vytrvání v tomto vztahu obdivuhodné. Charakter je dobrý, charisma je dobré, být u toho bylo asi taky dobré. Vztah ale není kalkul a i přátelstvá má přece nějaké mantinely. Nemělo by to být tak děsně jednostranné. Paní Vaculíkovou za její výdrž neobdivuju, ale přeju jí všechno dobré.  

0 0
možnosti