můj názor

neumím si představit, že by mi máma umírala doma. V ústavu (nebudu jmenovat) o ni bylo dobře postaráno, lékářka, která narozdíl ode mne věděla, že je maminka na své poslední cestě, dovolila nám ji tam nechat, přebalovali ji, byli s ní, krmili ji. Já přijela vždy navečer, odpoledne, na několik hodin, a věděla jsem, že tam o ni dobře pečují tak, jak bych to já doma fyzicky ani psychicky nezvládla. Kdyby byla doma, nevěděla bych na koho se obrátit, v práci by mi určitě nedali volno (vždyť na pohřeb nejbližšího jsou 2 dny), celá tato poslední bolestná etapa trvala cca 1,5 měsíce, a neumím si představit, že bych byla 24 hodin denně u toho. Navíc lékařka, která o maminku pečovala v jednom nejmenovaném zdravontnickém zařízení, nám neřekla její diagnózu úplně, takže jsem na toto byla zcela nepřipravená.

Pokud budu já při smyslech, až se o sebe TÉMĚŘ nebudu umět postarat, snad přijdu na způsob, jak sejít z tohoto světa co nejméně bolestivě a tak, abych netrápila své nejbližší touto hrůzou. Toto je můj názor.

Hodně zraví.

Zaplať Bůh, že smrt máme!

 Vždyť jest to jediná věc, ve které jsme si všichni, ale úplně věichni, od Obamy, papeže a Bin Ládina a ž po poslední bezdomovkyni na Hlaváku či Inda žijícího mezi odpadky, rovni. Při umírání již ona rovnost neplatí.  Mamka zemřela doma, mezi námi, den po Štědrém večeru. Měli jsme velké štěstí. Neprožívali jsme nic dramatického, asi rok sesychala, hubla a slábla s kuřáckým karcinomem  plic. Pak už ani ke stolu sama nedošla. No, a srdíčko jeden nápor kašle nevydrželo. A já jsem moc rád. I děti (malé) u toho byly a tak viděli, jeký jest život. A dále: z vlastní zkušenosti vím, že ve státní správě (konkrétně jde o FÚ) pracují stovky a stovky nevytížených úředníků/úřednic. Jejich výkonnost jest  limitně blízká k nule. A totéž se týká, dle mých informací, policie, armády, některých úseků obecních úřadů... Občas jsem přemýšlel, proč se ty davy a davy neužitečných lidí nepeřeřadí za stejný plat do lsužeb sociálních, kde je jich takový neodstatek. Nepotřebujeme přece jen vypíglované hospice a pečovatele s odbornou maturitou. Neumíte si představit, s jak velenízkými náklady lze poskytovat starým, opuštěným a umírajícím prajednoduché služby. Posadit se u lůžka a povídat si s nimi. Hlavně beze spěchu! Vzít je za ruku. To či ono podat. Číst z knížky. Zahrát si s nimi domino. Prohlížet si fotky. Vzpomínat. Natřást polštář. Přivést s sebou psa, kočku, křečka. Vím, o čem mluvím, nebo takto v rámci jedné OPS činím (křečka zatím neviděla :-). A platí, že hodina povídání s babkou = 8 hodin odsezených na FÚ. Ale bohužel, i 8 hodin u renomované nadnárodní firmy, kde jsem sice pracoval velmi intenzívně, ale o užitečnosti své práce jsem vážně pochyboval.

Vidim ze nejvetsi strach z umirani maji ateisti !

Proc ne ?  To je v poradku.

POLITICI UMI JENOM DRAHE STAVBY

Nejsnaze na tomto neuspokojivem stavu mohou zmenit neco politici ( podpora spolecneho zivota ve velke rodine, podpora pece o rodice doma ap.). Do politiky vsak jdou lide kvuli kariere a na uradech sedi take osoby, ktere nechapou, ze jsou tam pro lidi. Jakmile chcete na politikovy nebo urednikovy neco jineho nez stavbu noveho domova duchodcu nebo misto v domove tak neslysi.

to už tady bylo

tyhle články se nějak pořád periodicky objevují, čtu pořád dokola, jací jsme dneska sobečtí, nehumánní, co je to teď za hroznou dobu ... Přitom ty časy babiček co umíraly doma už jsou dávno pryč. Dřív byl třetí infarkt konec a dneska stačí bypass a život pokračuje dál. Ti co dneska umírají v nemocnicích, tak by v těch "starých dobrých časech" byli už léta po smrti. To je jako s Matkou Terezou v Indii - tam umírali lidé obklopeni maximální láskou, ale kdyby dostali moderní lékařskou péči tak většina z nich vůbec nemusela umřít. Moderní lékařská péče ovšem stojí peníze, to je ten problém. Dneska by se hodilo, aby člověk dělal dokud nepadne a pak šel nesobecky umřít domů obklopen láskou, místo aby zatěžoval naše podfinancované zdravotnictví.

Re: to už tady bylo

Ale ten článek je o skutečném umírání. Lidé totiž skutečně umírají, s tím nemá moderní medicína a její schopnost prodloužit život, nic společného. Na konci je totiž stejně smrt a těsně před ní to umírání.

Brrrrrrr

Já mám strach.

co byste chteli od statniho zdravotnictvi?

nejradeji mam ty, kteri odsuzuji nase americke ciste soukrome zdravotnictvi..

Nemam zkusenosti s umiranim v nemocnicich USA, ale operace jsem mel, navstevy pohotovosti..a nemohu odpustit Obamovi jeho snahy o zestatneni zdravotniho pojistovnictvi.

Lide kteri pracuji na plny uvazek v USA maji pojisteni od zamestnavatelu (a podstatne drazsi nez by si mohli dovolit platit ze sve kapsy). Leky za pausal bez ohledu na jejich cenu, operace mam kryte 100% stejne jako pobyt v nemocnici vcetne jidla.

Odchod do starobniho duchodu je v USA v 66ti letech a je to tak akorat. Dnes se lide dozivaji v plnem zdravi mnohem vyssiho veku nez pred 50ti lety.

A jsou i pracovne daleko aktivnejsi. Muj duchod za 25 let prace v CR je skoro 400 USD/mes a za stejnou dobu v USA pres 2000 USD/mes+ duchod oz zamestnavatele (~800USD).  Jsem vsemi deseti pro soukrome zdravotnictvi a neziskove zdravotni pojistovny. Nemocnice maji byt VZDY ziskove (z ceho by se mely modernizovat?) Statu nezalezi na vasem zdravotnim stavu, to zalezi jen na lekarich kteri dostavaji od VASICH pojistoven prachy. Za to se Vam ovsem venuji a KOMUNIKUJI s pacienty !!!! Vzdyt jsou i jednou nohou v kriminale kdyz neco zpackaji. Nebo to tak v CR neni?

Jakýpak sociální zákon a povinnosti státu vůči

nevolníkovi. Celý život ať kouká makat, vyždímeme z něho šťávu a potom, nejlépe ihned, po dosažení důchodového věku klidně doma umřít. Soudruh Dr.Ing.  Švejnar  kandidát na presidenta republiky dokonce navrhoval v HN odchod do statrobního důchodu v 80ti letech věku nevolníka! Už v roce 2007. Ve stáří zemřít a nepřekážet neviditelné ruce trhu, která nás bude šacovat i po smrti nebo alespoň pozůstalé, vše v režii tříměsičních magistrů a doktorů ve státních úřadech a vládě.

Umírání doma je hnus

Tyto blbosti nemohu slyšet. Znám lékaře z LDN-ky a vím, že předávkování morfiem nebo kombinace tišících léků, která vede ke smrti, jsou běžné. Jde tedy o milosrdnou smrt. Když si umírajícího necháte doma, tak vám dají pro něho jen morfiové náplasti, kterými předávkovat nejde. Víte jak vypadá smrt na rakovinu plic? Umírající vám připraví klidně 10 hodinové divadlo plné chrchlání kousků plic, šílených vzdechů a chrčení, koulení očima, vyplazování jazyka, prostě pomalé udušení. Vy ho oblepíte všemi náplastmi s morfiem, co máte doma, děti vyženete a modlíte se, aby to skončilo. Fakt nádhera. Skutečně vřele doporučuji všem na konci svého příběhu, aby ještě před definitivní ztrátou duševních a fyzických sil, život raději samy důstojně ukončili, např. barbituráty.

Re: Umírání doma je hnus

Přeji ti abys leežela v ldn jako pes a ani napit ti nepodali, ve pomočená a pokálená... utřená menalindem, kdo by se namáhal s trochou teplé vody a postříkáná smradem od hlavy až k patě, tvoje ovoce si odnesou sestry domů a ty se budeš dívat do zdi a počítat mravence, zhulákaná z toho morfia a tvoje vnoučata budou dělat z tvého majetku kůlničku na dříví

systém

Nekritizujme lidi, kritizujme systém.  Jako zdravotník jsem poznala spoutu příbuzných, kteří se chtějí, opravdu chtějí o svého nemocného či starého příbuzného postarat. Ale nemají šanci!!!! Poud nejsou sami důchodového věku, znamená to přijít o práci a kde po padesátce seženete novou? Znamená to  zcela se vyčerpat z úspor, protože než vyřídíte příspěvek na bezmocnost ( kolikrát od stolu), trvá to půl roku a pak stačí tak tak na plenky, kde jsou léky, potravní doplňky ( tí myslím např tekutou náhradu stravy), kde je antidekubitní matrace, pomocná zařízení. Aby vůbec přišel lékař na návštěvu, je třeba za ním opakovaně chodit... Pomůcky, které mají být "na pojišťovnu" si také po mnoha pobíhání od čerta k   ďáblu  také raději koupíte. Ještě lyšíte útrky typu " máte auto, proč potřebujete sanitku"? No, protože třeba starého člověka do auta nedostanete, protože ho třeba sami nedostanete ze schodů apod.  Proč stát a pojišťovny raději nepodporují rodiny, které tátu šetří eníze a ndochovají si své příbuzné doma?

Jistě se najdou i opačné extrémy, o kterých se tu píše- nechtějí se dívat na umírání, ale věřte, že většina jich není.