Láska k bližnímu (a není třeba být křesťan)

Ano, paní Marešová. Tak to dosud vždy bylo. Rozum přikazuje zabít, ale doba se naštěstí mění. Změna přichází, utilitarismus odchází. Začínají se uzavírat nové dohody, a doufám, že i Vy brzy zjistíte, že to, čemu celý život věříte, že je dobro, vlastně žádným dobrem není. Víte, dneska už je docela složité zjistit, co je vlastně dobré a co ne. Vy třeba tady prezentujete něco jako milosrdenství něčemu, co je naprosto zvrhlé a ani už nevnímáte díky době, ve které žijete, že zvedáte ruku pro vraždu, odsouzení života, neumožnění narodit se, uznávání lékaře jako vyšší, neomylnou moc atd. (zákony Vám to umožňují). Necháváte zlo k Vám promlouvat, místo ho poslat ze své hlavy pryč. Asi mě nebudete chápat, ale máte zbytek života na změnu. Já už změnu přijmul. Možná je to dost nepříjemné, co píšu, ale nikdo Vám to tady neřekne. Teď je řada na Vás. Pěkný večer.

Re: Láska k bližnímu (a není třeba být křesťan)

Dobrý den. Zcela souhlasím.

Nemám tutéž osobní zkušenost s postiženým dítětem. Princip, kdy obecný názor nebyl v souladu s osobní zkušeností, však znám. V oblasti života a smrti jen se zvířetem, doufám, že se někoho nedotknu, když to tu přirovnám.

V situaci, kdy "všichni" chápou, že je pro domácí zvíře vhodné ho utratit (z důvodu nemoci), jsem cítil, že je to špatné. V osobní vnitřní komunikaci s tím zvířetem. Co někdo vnímá jako utrpení (přitom je to jen utrpení majitelů, když vidí svého nemocného miláčka), mělo i pro dané zvíře smysl, který byl vidět. Postupně se s odchodem vyrovnávalo, přechod byl přirozený. Včetně nakonec pokojného odchodu.

Proč mi to připomíná, co zde píšete? Setkal jsem se s odsouzením, že to je týrání zvířete ze sobecké neschopnosti se ho vzdát. Zpytoval jsem své svědomí opravdu pečlivě. Není to tak, resp. určitě tomu tak nebylo v onom případě. Sobecká byla touha odjet na veterinu, vyřešit to a mít to za sebou.

Tento princip je obdobný. Ba víc - lidská bytost má větší potenciál ve své existenci, nežli zvíře. Platí-li něco u zvířete, platí to u člověka mnohonásobně víc. Nelze posuzovat význam něčího života podle žádných měřítek. Ale nečekám, že se to setká se zvláštním pochopením.

V ČEZkoSomálsku bych dnes nerodila ani mrtvěho potkana

Však on nečásek ví komu utnout tipec a komu jej povolit. Ať žijí půlmilionové odměny a statisícové "platy " žejo !

Re: V ČEZkoSomálsku bych dnes nerodila ani mrtvěho potkana

Tak se odstěhujte. Pokud možno někam, kde není zaveden internet. A třeba vám tam někdo dá půmilionovou odměnu a statisícový „plat“, abyste nezáviděla. Závist je odporná lidská vlastnost, plodí nenávist, krádeže a vraždy, tak pozor na ni.

Je to pouze informování

Nepřipadá mi to, jako tlačení matky k potratu, je to pouze varování, že není něco v pořádku. To, že se v jiných zemích takto nepostupuje, může být způsobeno tím, že tam není prenatální vyšetřování na stejné úrovni, jako zde. Je sice krásné, když rodiče usoudí, že si postižené dítě nechají a vychovají ho, ale co s ním bude, až oni nebudou? Bude odkázáno na ústavní péči. Nikdo z nás nemá zajištěný dlouhý život, co když toto dítě své rodiče přežije? Naopak přivést tohoto tvorečka na svět považuji za nezodpovědné, zváště při našich podmínkách v ústavech pro postižené, na které stále chybí prostředky.