Já si raději v MHD nesedám, pokud vůz není poloprázdný...

...a někdy ani tehdy ne (zvlášť textilní sedačky pochybné čistoty k tomu příliš nelákají).

Takže jako stojící jsem více viditelný, a jsem proto skoro vždy žádán, abych pomohl řidičce kočárku s nakládkou či vykládkou jejího vozidla. :-) Činím tak s nuceným úsměvem, protože mám obvykle obě ruce plné, což řidičky téměř nikdy nezaregistrují... Nejsem-li totiž obtížen nákladem, chodím raději pěšky. Tam je zase na mně, abych já žádal o uvolnění průchodu v místě mezi popelnicemi a značkou, které zcela systematicky bývá zahraženo řidičkami kočárků či skupinou důchodkyň živě diskutujících o cenách zboží a kvalitě života.

Prostě - vzájemná ohleduplnost a pozornost doplněná zdvořilou žádostí v případě nedostatečné ohleduplnosti a pozornosti druhých stačí k přiměřeně civilizovanému soužití v Praze, v Berlíně, v Kropáčově Vrutici, ...

Já už samou emancipací nevím, ...

... namouduši, co a jak. Třeba je to gravidní tatínka a urazí se... Nebo třetipohlavní... 

Ale vážně: jsou mamky, které si z nějakého důvodu sednout nechtějí, nebo taková hus česká bílá, která se ohradí, nebo ... Já jsem pro to, aby si mamka prostě řekla. Tečka. Já pak mohu, jako starý muž zůstat sedět a nebýt za rovna výrostkovi, který se na mne navíc třeba ještě ušklíbne -"vyměk´dědek", vzdám-li to. A navíc - legitimuje mne dokonce k topmu, abych příp. výrostka zvednul. Jak se znám, bude ten pacholek mít určitě kotník v sádře :-)

Miloučké děti

"Za mě tyhle situaci řeší Kryštof - sám se v metru vrhá sebejistě k místu, i když je obsazené."

Hm, to zní kouzelně. Znám takové děti. Podupou vám vám boty, upatlají kabát čokoládou, celou dobu jízdy do vás buší, řvou na plné kolo v přeplněném metru a rodiče dělají, že to nevidí. Jsou naštěstí i jiné děti, které se k místu (i těm neobsazeným) nevrhají a chovají se slušně.

Naštěstí tramvají člověk nikdy nejede déle než hodinu a v případě nouze se přemístí o kus dál. Horší je to za mnohahodinového letu, kdy takového spratka vyfásnete v ideálním případě za sebou. Ani po několika hodinách ho nepřestane bavit kopat vám do sedačky, řvát a krást vám roznášené občerstvení. Zkuste mu něco říci!

Jinak já se v tramvaji pochopitelně zvedám. U většiny protože (byť jsem již v mírně pokročilém věku) nechci zabírat místo potřebným, u části proto, že předcházím konfliktu nebo vlastní škodě (agresivní požadovači místa, opilci, zlobiví haranti, fotbaloví fanoušci).

Nestačím zírat

Po přečtení všech příspěvků jsem nabyl dojmu, že od doby co jsem jel naposledy tramvají, barbarství poněkud nakynulo. Co myslíte vy pánové, kteří jste se vším hotovi na to šup, jestlipak vaši maminku taky nechali stát v tramvaji, když vás nosila pod srdcem? Že vás hanba nefackuje.

Co se takhle zeptat?

Prosím Vás, nepustil byste mě sednout, jsem těhotná.

Anebo v Berlíně: Entschuldigung, könnten Sie mir bitte den Platz überlassen, ich bin schwanger.

-

Určitě by to trvalo kratší dobu než napsání článku o tom, jak si chudák paní nesedla.

Re: Co se takhle zeptat?

Proč se ptáte zrovna mne ?

Zeptejte se toho kořena oproti, ten už sedí od Pavláku.

Slušnost

Je vrcholně neslušné zeptat se ženy s bříškem, u které si nejsme jistí,na cokoliv ohledně gravidity. Pro netěhotné ženy s nadváhou je to obrovská nezdvořilost. V MHD, kterou naštěstí navštěvuji výjimečně, to řeším tak, že si buď vůbec nesedám, nebo když vidím ženu podezřelou z pokročilé gravidity, tak vstanu a poberu se ke dvěřím, jakože stejně za chvíli lezu ven.

Re: Slušnost

Jste taktní a to je od vás moc milé.

Mně jako těhotnou pouštěli sednout i rozjívení puberťáci (aniž by si ze mě přitom dělali srandu), to jsem také velmi ocenila. A mnohokrát se mně stalo, že především starší paní nabízely mým malým dětem, že si je vezmou na klín. Taková vstřícnost člověka (zvlášť měřícího něco málo přes 160 cm, tedy který má sám co dělat, aby se v prostředku MHD něčeho chytil) opravdu potěší.

Tohle je potřeba

chápat jako kulturní rozdíl. V německé společnosti je toto konsensus. Není to nezdvořilost nebo neomalenost.

Re: Tohle je potřeba

Chjo, a pomáhají Němci aspoň maminám s kočárkem dovnitř a ven? U nás je to samozřejmost.

Rovnopravnost?

Ženské, pokud vyžadujete rovnoprávnost tak nevím proc by vám měl někdo uvolňovat mista v autobuse! Kdo prijde prvni ten bude sedět. Vaše těhotenství neni náš problém, ale váš a vašeho manžela. Vase tehotenstvi neni nemoc která přišla znenadani. Vy jste se rozhodly dobrovolne otěhotnět, tak si s tímto neste nejen všechny výhody ale i nevýhody s tím spojene. Jestliže se necítíte stát v přeplněné tramvaji tak si pošlete na nákup vašeho manžela nebo použijte taxi.

Naši by se měli poučit tomto směru od Němců , ne naopak jaka tenhle článek pise!

Re: Rovnopravnost?

Kdy se Vám to stalo? Myslím jak jste přišel ke své sobeckosti.

.

Těhotní, nemocní, důchodci - ok. Ale proč se zvedat kvůli matce s dětmi? Děti nemají nožičky? Nebo matka nemá nožičky?

Re: .

Co třeba proto, že matka, která dítě doprovází, nemá zpravidla sílu, pokud stojí, držet sebe a ještě dítě. Nebo třeba proto, že ve značné části dopravních prostředků nejsou madla v takové výši, aby na ně dítě dosáhlo. A když už dosáhne, tak díky jeho velikosti (madla) a malé ruce (dítěte) a také svým svým motorickým schopnostem se na něm v kritických situacích nedokáže udržet. Většina z nás to víceméně chápe a proto matky s dětmi sednout pouští a nepřemýšlí o tom, proč by se vlastně měli kvůli nim zvedat...