Bohužel, jednoho vousatého červeného

dědka jsme nahradili jiným. Přesto je v článku pár nepřesností: Obchody prázdnotou nezely, narozdïl třeba od SSSR. Zboží bylo relativně dost, jenže většinou ne toho, co člověk zrovna sháněl. Takže já chodil po obchodech a vybíral jsem z toho, co bylo, tj. nesháněl jsem konkrétní věc. Mamce jsem dal seznam knížek, o které jsem měl zájem, nebo gramodesek a protože jsem měl rád klasiku, větší potíže nebyly. Pomeranče: v Praze byly relativně často (i nekubánské), velmi nedostatkové byly mandarinky a banány. Koledy: i ty byly, jen ne v takové síle, jako dnes. Ale zparchantělý režim hlídal texty: tj. ty o chudých pastýřích nevadily, jen tam nesmělo být moc Ježíšků, andělů atd. Kolekce: na ty jsme se těšili - byla to, na rozdíl od doby dnešní - kvalitní čokoláda, dnes mohu naletět a koupit náhražku. Mýdlo: mamce jsem občas koupil nějakou docela pěknou kazatu, kde bylo mýdlo a voňavka - to bylo bez shánění. Půlnoční: babička chodila už ve čtyři. V kostelích byly koledy bez omezení.

Jen pockejte, az prijdou slimaci.

To budete s laskou vzpominat i na toho pitomeho dedu Mraze. Oni se uz postaraji. A koledy si budete potichoucku zpivat jen doma, aby vas soused neudal muftimu.

na něco paní Cihelkova zapomněla

A sice na pohádku Mrazik, která je hitem nepretrzite.

Moc bych me zajímalo, kolik protiputinovskych bojovníku bude tu pitomost i letos napjatě sledovat, samozřejmě tajně :-)

Re: na něco paní Cihelkova zapomněla

Pohádka Mrazík se mne vždy hnusila, je mne 50. Nevím , kdo se na to díval, z mého okolí nikdo, to mohu potvrdit.

Je to stejně všechno jenom hloupá komedie.

Předvánoční shon jsme dávno zavrhli, naše rodina to bere jako každý jiný svátek a dárky dostává jenom vnučka. Je mi líto všech těch ubožáků, kteří lítají po obchodech a stále něco shánějí. Něco už opravdu pamatuji, ale opravdu si za boha nemohu vzpomenout na jeden, jediný případ, že by si kdysi na nákup dárků bral někdo půjčku. Jinak je článek opět jen směsí blábolů a polopravd a opravdu jsem si oddechl, že vlastním VW, protože mít Škodu by znamenalo v očích pitomců zcela jistě nostalgii po starých časech. Teď vím, že jsem IN.

Merkur - nostalgie po normalizaci?

Poptávka po stavebnici Merkur je projev nostalgie po normalizaci?

Poptávka po autech značky Škoda je také projevem nostalgie po normalizaci? Vždyť je to totéž!!!

Značka Merkur existuje od 20. let 20. století, stavebnice se vyrábějí od r. 1925, jak se píše i v článku. Značka Škoda pro automobily vznikla ve stejném roce 1925, když se firma Laurin & Klement spojila se Škodovými závody. 

Poptáva po stavebnici Merkur beze sporu není dokladem nostalgie po normalizaci, ale důkazem, že šlo o nadčasový nápad, geniální ve své jednoduchosti. V jiných západních zemích by výrobekje uváděli s heslem "Tradice už od roku 1925" a chlubili by se tím, že něco tak jednoduchého prokázalo tak dlouhou životnost a popularitu. S komunistickým režimem má stavebnice Merkur do činění jen to, že ho dokázala úspěšně přežít.

(Firma Merur Toys by se proti tomuto nehoráznému blábolu měla ohradit a  soudit. Téměř jistě by uspěla a ještě by udělala pořádnou reklamu své dlouhé tradici.)

Re: Merkur - nostalgie po normalizaci?

Oprava: Firma Merkur Toys

Dárky byly stejné,

ale i jiné a bylo jich víc, než naznačuje titulek..

Re: Dárky byly stejné,

Kolik vám je let?