Ano.

S každou reformou našeho školství klesá jeho úroveň.

A dále. Kromě rodiny jsou za to zodpovědná i veřejnoprávní média.

Navíc režimní filosofie je taková, že na národu vlastně vůbec nezáleží.

Tak proč si vlastně připomínat vznik suverénního národníh státu, když se dnes úmyslně suverenity vzdáváme !?

Typický český alibismus! Všichni kolem za to můžou, že je ten stav takový jaký je. Vznik Československa byl od samého počátku problematický a tento umělý útvar musel zákonitě skončit, protože nerespektoval národností menšiny. Všichni byli Čechoslováci a tento nesmysl byl už neudržitelný.

Začínáme se pomalu úrovní a množstvím znalostí blížit znalostem lidí v USA. Tam také před časem v anketě zaznělo, že Slovensko je řeka v Jugoslávii. Zdalipak to není výsledek všelijakých "reforem" ve školství? Učitelé a jejich odbory jen skuhrají, že berou málo peněz. Kdyby se raději věnovali výuce žáků! Tady platí "za málo muziky málo peněz".

No, kdo si to má také pamatovat. Rakousko-Uhersko, Republika Československá, Republika Česko-Slovenská, Protektorát Böhmen und Mähren, Republika Československá, ČSSR, ČSFR, Česká republika.... :-)Císařpán, prezident-tatíček, státní prezident, president-dělník, president-humanista, president-alkoholik

Kdo si to má pamatovat? Každý soudný občan.

To je skutečnost a proto se nedivme, když jdou tací Češi k volbám, jak to potom dopadá. Tomu se říká tupá nevědomá masa, která je lehce manipulovatelná.

Patříte k těm Čechům také, pane Škodáku. Aspoň se zde tak projevujete.

Jsem už starý člověk. Narodil jsem se na konci protektorátu a od dětství jsem byl vychováván k úctě a respektu ke své vlasti Československé republice, ať už k tomu jménu byly přidávány jakékoli přídomky. Potom se přihlásili ke slovu velcí demokratičtí politikové šířící okolo sebe pravdu, lásku, spravedlnost a humanitu. Ti všechny ty velké myšlenky ve vztahu k vlasti zrealizovali tím způsobem, že stát, za jehož vytvoření vychvalovali v každé své druhé větě T.G. Masaryka, bez ohledu na cítění většiny občanů zlikvidovali. Jako absolvent vysoké školy jsem vojnu odsloužil se zlatými knoflíky a po likvidaci mé vlasti Československé republiky jsem jako záložník byl vyzván dostavit se na vojenskou správu, kde mi odebrali vojenskou knížku a chtěli mi předat vojenskou knížku novou vydanou jinou armádou jiného státu, než které a kterému jsem složil přísahu již před několika desetiletími. Novou vojenskou knížku jsem nepřevzal a novou přísahu jsem nesložil, neb jsem ji nepodepsal.

Vojanští páni byli mým postupem tak konsternováni, že mě nechali bez dalšího odejít domů. Přesto po dosažení příslušného věku mi vojanští páni z armády toho nového státu poslali oznámení o mém vyřazení z vojenské evidence. Dnes se mnozí z těch, kdo Československou republiku pohřbili, chystají sté výročí jejího vzniku oslavovat. Je mi špatně z nich a za ně!