Aby bylo jasno, neznamená to, že na mateřské není co dělat, jak si mnozí často myslí. Spíš naopak, často se nezastavíte a padáte únavou. Přebalování, krmení, uspávání, praní, žehlení, procházky. A tak pořád dokola. A v tom je ten problém, jde o monotematické domácí práce. Navíc tuhle "práci" často nikdo neocení.
Vzpomněla jsem si v této souvislosti na scénu z mého oblíbeného filmu "Láska nebeská", kdy premiérova sestra řekla něco v tom smyslu, že její "bratr dnes zachránil svět, zatímco ona ušila kostým langusty na dětský vánoční večírek". Opravdu si na mateřské občas připadáte, že jen "šijete ten kostým langusty" ….
Mnoho kamarádek kolem mě proto začalo podnikat různé pro mě neuvěřitelné a obdivuhodné věci. Jedna například vyrábí a podává korále. Druhá začala šít oblečení na zakázku a založila si na to firmu, jejímž jsem věrným odběratelem. Další se pustila do mateřského centra. Moje máma pletla….
Některé ženy ale dělají naprosto originální věci. Nedávno se mi dostal do pošty mail s fotkami maminky z Finska jménem Adele Enersen. Tahle programátorka si krátí na mateřské čas tím, že vytváří umělecká díla ze svého spícího miminka. Třeba kolem své holčičky naaranžuje polštáře a deky tak, že vypadá jako by bylo v mořském světě. Své výtvory pak fotí a vystavuje je na facebooku. Její dítě ale musí mít tvrdý spánek, já jsem si jistá, že bych nic podobného z Kryštofa nevytvořila.
Jak jsem to tedy s nudou vyřešila já? Nepletu, jak mi radila má maminka. Zato jsem přestavila náš byt. Utřídila si své archivy článků a seřadila si rodinné fotky (to jsem dlouho odkládala). Udělala jsem si zkoušku z francouzštiny, tak jsem si splnila jeden ze svých snů (to jsem odkládala ještě déle). A hlavně jsem začala tak po roce věku dítěte částečně pracovat. A od té doby jsem spokojená já i Kryštof. Každá matka je totiž jiná a každá potřebuje něco jiného. Někomu ten stereotyp vyhovuje někomu ne. A nedá se říct, kdo je lepší. Čím déle jsem matka, tím víc zjišťuji, že nesmím generalizovat, i když se o to neustále někdo snaží a udílí zaručené rady, jak by to mělo být...
O autorceVeronika Švihelová - Jonášová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poslední tři roky působí jako reportérka kulturní redakce ČT. Od června 2009 je na mateřské se synem Kryštofem. Kontakt: veronika.svihelova@seznam.cz |