Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Dlouhověkost v tlapkách hlodavců. Rypoš popírá zákonitosti stárnutí

Věda

  6:36
Africký hlodavec rypoš lysý popírá zákonitosti stárnutí platné pro všechny ostatní savce včetně člověka. Vědci pátrají po tajemství rypošího elixíru mládí.

Rypoš lysý foto: Shutterstock

Soutěž o nejroztomilejšího domácího mazlíčka rypoš lysý nevyhraje. Holým válcovitým tělíčkem s krátkýma nožkama a z tlamy vyčnívajícími dlouhými řezáky si tento východoafrický hlodavec vysloužil přezdívku „šavlozubá jitrnice“.

Žije v koloniích o několika desítkách zvířat v podzemních chodbách, které prakticky neopouští. Potomstvo plodí jen „elita“, tvořená jedinou samičkou a několika samci. Ostatní rypoši jsou neplodní a mají na starosti chod kolonie. Organizací tak rypoší společenství připomíná včelstvo nebo mraveniště s plodnou královnou a armádou neplodných dělnic.

Vědcům dlouhá desetiletí nedá spát dlouhověkost rypošů lysých, kterou se liší od jiných hlodavců. Vždyť jen o málo menší myši se dožívají běžně kolem dvou let a těm nejstarším nebývá víc než čtyři roky. Jihoamerické kapybary, které jsou s hmotností kolem 50 kilogramů největšími hlodavci světa, obvykle nežijí déle než deset roků. S ohledem na svou malou hmotnost od 30 do 50 gramů by měl rypoš umírat ve věku kolem šesti let. Nejstaršímu rypošovi chovanému v zajetí je ale 35 roků a nevykazuje známky stárnutí.

Rypoš lysý

Typický rypoš je 8–10 cm dlouhý a váží 30–35 g. Královny jsou větší a mohou vážit přes 50–80 g. Je dobře adaptovaný na svou podzemní existenci. Oči jsou velmi malé, a proto vidí slabě. Přestože má tenké a krátké nohy, je schopný se v podzemí pohybovat stejně rychle vzad jako vpřed. Svoje velké vyčnívající zuby používá pro kopání, rty má uzavřeny těsně za zuby, aby se zabránilo průniku hlíny do úst.

Rypoš lysý (Heterocephalus glaber) Východoafrický hlodavec je neobyčejně přizpůsoben nehostinnému prostředí podzemí, v němž tráví téměř veškerý čas – počítaje v to například absenci receptorů bolesti na kůži, termoregulace a pomalý metabolismus, takže je na svou velikost značně dlouhověký. Společenstvo zvíci průměrně 75–90 jedinců žije společně ve složitém systému chodeb o délce 3–5 km.

Metuzalémský věk není jedinou zvláštností. Tito hlodavci vydrží téměř dvacet minut bez kyslíku a buňky jejich mozku přitom neutrpí újmu. Rypoši jsou imunní vůči pálivým bolestem. Vědecké týmy bádají nad jejich odolností vůči nádorovému bujení.

Výjimka ze zákona

Tým vedený bioložkou Rochelle Buffensteinovou z kalifornské biotechnologické firmyCalico odhalil další výjimečnou vlastnost rypošů lysých. Ve studii publikované vědeckým časopisem eLife vědci dokázali, že rypoš ignoruje zákonitosti stárnutí platné pro všechny ostatní savce.

Pravidlo odhalil už v roce 1825 britský matematik samouk Benjamin Gompertz, který si všiml, že po dosažení dospělosti stoupá s narůstajícím věkem exponenciálně pravděpodobnost úmrtí. U lidí ve věku nad 30 let se pravděpodobnost úmrtí zvyšuje na dvojnásobek zhruba každých osm let. Podle studie týmu Rochelle Buffensteinové jsou rypoši lysí první savci, kteří tuto základní rovnici stárnutí, označovanou jako Gompertzův zákon, ignorují.

Buffensteinová zkoumá rypoše dlouhá desetiletí. Už na přelomu 70. a 80. let byla u objevu podivné vnitřní organizace kolonií těchto hlodavců. Na expedici do Keni si tehdy nachytala vlastní kolonii rypošů a chová je dodnes, takže nashromáždila data o více než třech tisících rypošů z bezmála sto padesáti kolonií. Zná datum narození každého zvířete a eviduje také jeho osudy. Ví, jestli v chovu zůstalo, nebo zda bylo použito k experimentům. Vede si záznamy o datu a příčinách jeho smrti.

Narazí na „věkovou zeď“?

Rypoši dospívají ve věku pouhých šesti měsíců. Pak by měla pravděpodobnost jejich úmrtí exponenciálně narůstat. Ale Buffensteinová pozorovala něco jiného. Každý den čelili dospělí rypoši pravděpodobnosti úmrtí o málo vyšší než 1 ku 10 000. Na tom se nic neměnilo, ať bylo zvířatům pět, nebo 25 let. Naopak, ve věku kolem 12 let u nich pravděpodobnost úmrtí dokonce mírně klesla. 

V pokročilém věku čelí tak nízkému riziku úmrtí jako žádný jiný savec. Podle Buffensteinové si lze umírání rypošů v kolonii nejsnáze představit jako obdobu rozpadu radioaktivních prvků, který také probíhá stabilním tempem. V přírodě se rypoši dožívají věku jen kolem 15 let, protože čelí drsnějším podmínkám než v zajetí. Stávají se obětí hadů, kteří proniknou do chodeb kolonie, umírají také hladem a žízní. V optimálních podmínkách by se ale teoreticky mohli dožívat extrémně vysokého stáří, jaké by u člověka odpovídalo věku několika tisíciletí.

Mláďata rypoše lysého

Kritici studie připomínají, že v koloniích Rochelle Buffensteinové se věku nad 15 let dožilo jen asi padesát zvířat, protože většina rypošů je použita k experimentům nebo jsou poskytnuti jiným vědeckým týmům a o jejich osudech nejsou informace. Buffensteinová namítá, že i na tak malém počtu zvířat by se Gompertzův zákon jasně projevil. Vchovumá několik rypošů, kteří už překročili třicítku. Právě na tyto rypoší seniory se chce zaměřit. Nelze vyloučit, že ve věku kolem čtyřicítky rypoši nakonec narazí na „zeď stáří“ a začnou stárnout o překot se všemi průvodními jevy, jako je pokles plodnosti, ochabnutí svalstva, tloustnutí a sklon k cukrovce či chorobám srdce a cév.

Hledá se rypoší elixír mládí

Vědci pátrají po mechanismech, kterými se rypoši udržují v kondici. Tito hlodavci si dokážou účinně opravovat poškozenou dědičnou informaci, a chrání se tak proti degeneraci a nádorům. Není to jejich jediná pojistka proti rakovině. Tkáně mají prostoupené zvláštní molekulou hyaluronanu, která brání šíření rakovinných buněk do okolí. Potlačují i nevhodné „pokroucení“ či „zašmodrchání“ bílkovinných molekul, které u člověka spouští degenerativní procesy spojené se stářím včetně Alzheimerovy choroby. Rypoše vybavila příroda bílkovinami, které působí na jiné bílkovinné molekuly jako dlahy nebo bandáže a nedovolí jim nebezpečné deformace. Proti stáří obrní „šavlozubé jitrnice“ i nižší tělesná teplota kolem 32 °C, která dovoluje nižší tempo látkové výměny.

Rochelle Buffensteinová je přesvědčena, že rypoší arzenál mechanismů namířených proti neduhům stáří podléhá centrální kontrole, která teprve čeká na odhalení. Její objev by nám přinesl inspiraci pro vývoj léků na nemoci přicházející se seniorským věkem.

Autor: