Jezero Džadríja, oblíbené bagdádské centrum oddechu, které bylo kvůli válce a neklidu dvakrát uzavřeno, bylo před několika dny k velké radosti mnoha Iráčanů znovu zpřístupněno. Úřady doufají, že toto oblíbené místo zvěstuje nový, bezstarostný věk klidu a odpočinku ve městě příliš dlouho sužovaném neštěstím. „Říkáme Iráčanům: Bagdád je teď bezpečný. Přijďte, prosím, a užívejte si,“ prohlásil mluvčí ministerstva cestovního ruchu a památek. „A oni jistě přijdou.“
Rekreační centrum Džadríja bylo pod názvem Saddam Lake otevřeno koncem roku 2002 - několik měsíců před svržením vlády diktátora Saddáma Husajna. O minulé neslavné éře stále mnohé vypovídá impozantní, avšak kýčovitý umělý vodopád nedaleko vchodu do Džadríje.
Blýská se na lepší časy
Nyní se snad středisku blýská na lepší časy. Ředitel Ahmad Faík se snaží zvýšit jeho popularitu. Věří, že by o víkendu mohl přilákat nejméně deset tisíc platících návštěvníků. Ti si mohou kromě plavání v jezeře užít také park s hřišti a zábavními atrakcemi. „Chodím si tam zaplavat. Proč ne? Je tam bezpečněji než ve většině bagdádských čtvrtí,“ říká šestačtyřicetiletá Ibtisam Rahmánová.
Užíváme si klidu a míru
Je zřejmé, že rostoucí bezpečí vdechuje některým částem Bagdádu nový život. Čtvrť Karrada, ležící nedaleko jihobagdádské Džadríje, kypí v podvečer životem. Rodiny se usazují v restauracích, které nabízejí tradiční a oblíbený kebab z jehněčího masa, a v podloubí jásá skupina mladíků nad stolním fotbalem. Jen občasný stín amerických vrtulníků nebo kvílení policejní sirény připomenou, že jde stále ještě o válečnou zónu.
„Přicházíme sem, abychom si užili trochu klidu a míru, který postrádáme,“ vysvětluje dvaapadesátiletý Farhán, který si v parku užívá piknik s manželkou a dvěma malými dětmi. „Celý Bagdád je betonovým vězením, ale tady to neplatí. Loni jsme se krčili doma a přes zdi se domlouvali se sousedy. Teď můžeme jít ven a poskytnout dětem zábavu,“ dodává.
Rekreační centrum Džadríja bylo pod názvem Saddam Lake otevřeno koncem roku 2002 - několik měsíců před svržením vlády diktátora Saddáma Husajna. O minulé neslavné éře stále mnohé vypovídá impozantní, avšak kýčovitý umělý vodopád nedaleko vchodu do Džadríje.
Blýská se na lepší časy
Nyní se snad středisku blýská na lepší časy. Ředitel Ahmad Faík se snaží zvýšit jeho popularitu. Věří, že by o víkendu mohl přilákat nejméně deset tisíc platících návštěvníků. Ti si mohou kromě plavání v jezeře užít také park s hřišti a zábavními atrakcemi. „Chodím si tam zaplavat. Proč ne? Je tam bezpečněji než ve většině bagdádských čtvrtí,“ říká šestačtyřicetiletá Ibtisam Rahmánová.
Užíváme si klidu a míru
Je zřejmé, že rostoucí bezpečí vdechuje některým částem Bagdádu nový život. Čtvrť Karrada, ležící nedaleko jihobagdádské Džadríje, kypí v podvečer životem. Rodiny se usazují v restauracích, které nabízejí tradiční a oblíbený kebab z jehněčího masa, a v podloubí jásá skupina mladíků nad stolním fotbalem. Jen občasný stín amerických vrtulníků nebo kvílení policejní sirény připomenou, že jde stále ještě o válečnou zónu.
„Přicházíme sem, abychom si užili trochu klidu a míru, který postrádáme,“ vysvětluje dvaapadesátiletý Farhán, který si v parku užívá piknik s manželkou a dvěma malými dětmi. „Celý Bagdád je betonovým vězením, ale tady to neplatí. Loni jsme se krčili doma a přes zdi se domlouvali se sousedy. Teď můžeme jít ven a poskytnout dětem zábavu,“ dodává.
