Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Do naha! Úplně

Magazín

  12:11
Praha - Zatímco muži mají mnoho možností jak uspokojit své sexuální touhy, ženy to i v dnešním „emancipovaném“ světě mají složité.

Do naha! Úplně foto: Kresba Pavel ReisenauerLidové noviny

Historicky se od žen očekávalo, že přizpůsobí svou sexualitu přáním manželů. Tento náhled se do jisté míry změnil, ale realita, alespoň v Česku, je jiná. Je zde například nedostatek striptýzových klubů pro ženy, které jsou obvyklé v mnoha zahraničních metropolích. V Česku si ženy můžou kdykoli striptéra najmout či si objednat gigola, což je ale poměrně drahá záležitost.

Pro Kláru B. to všechno začalo před dvěma lety, u příležitosti jejích padesátých narozenin. Od roku 2000, kdy ji opustil její manžel Roman, žila sama, a tak si usmyslela, že s nejbližšími kamarádkami podniknou „sexy“ dámskou jízdu. A tak si šest žen středního věku - které si žertovně říkají „Uragánky“ - jednoho večera vyrazilo do klubu s pánským striptýzem.

„Můžu za to já, protože jsem byla v Londýně na Chippendalech a Kláře jsem o tom vyprávěla,“ říká Tereza a směje se. „Když je vám 48, tak jediná možnost, jak vidět pevné mužské tělo, je za to zaplatit.“

První výprava ovšem Uragánkám přinesla obrovské zklamání: „Na každém rohu v centru Prahy, o pohraničí ani nemluvě, je spousta podniků, kde se muži mohou dívat na vyzývavá ženská těla, hrát si s nimi, nebo je dokonce pro sebe na hodinu mít,“ vykládá Klára. „Ale kde v této mezinárodní metropoli najít alespoň jednu show pro nás ženy?“

Tereza chtěla přesto kamarádce k narozeninám její přání splnit. Požádala proto svoji dceru, která umí hledat na internetu, aby zkusila najít nějaké české „go-go boys“. Výsledkem hledání byl široký výběr mužů, ochotných předvést striptýz na domácích oslavách. Tereza se nakonec rozhodla, že pozve striptéra vystupujícího pod jménem Darius, který si účtuje 1200 korun za hodinu produkce. V jeho inzerátu mimo jiné stálo, že má středozemskou krev, ale že „hovoří perfektně česky“.

Klářiny narozeniny tak dostaly nečekanou podobu: šest kamarádek se mačká na dvou pohovkách v obýváku pražského bytu a napůl svlečený středozemský mladík, jenž by mohl být klidně jejich synem, se jim stará o zábavu. Poněkud neohrabaně se snaží sladit svůj výstup s rytmy linoucími se z cédéčka, které s sebou přinesl, dámy se dívají a popíjejí, popíjejí... Až se v uvolněné atmosféře nakonec začnou samy odhalovat.

„Darius se rozhodl vzít roha ve chvíli, kdy spatřil Esterčiny křivky,“ říká Tereza a nahlas se směje při vzpomínce na nevšední dobrodružství

Pro Kláru, která neměla sex od roku 1991, byl však tento večer víc než jen veselá epizoda - znamenal začátek nového zvyku. O několik týdnů později sama Dariovi zavolala a smluvila si návštěvu, která se měla stát první z mnoha dalších. Tentokrát to však nebylo jen kvůli tanci. „Využívám teď služby gigolů vždycky jednou za pár měsíců,“ říká.

Po Dariovi - jehož skutečné jméno je Vladimír - si Klára našla devětatřicetiletého učitele dějepisu Petra, pak šestadvacetiletého studenta ekonomie Mílu a nakonec sedmadvacetiletého Marka, který dříve pracoval jako model: ti všichni si v současné době přivydělávají jako mužští prostituti. Klára se nejdřív domnívala, že tato její nová mánie je jenom „taková hloupá touha, která ženy po menopauze přepadá“, ale brzy se s ní sžila.

„Musela jsem ale překonat spoustu vlastních předsudků. Vyrovnat se se zažitou představou, že placený sex má v sobě cosi sprostého, morálně špatného nebo že znamená sebeponížení,“ vysvětluje Klára. „Teď už ale chápu, proč muži rádi vyhledávají anonymní sex s prostitutkami. Nepředstavuje žádná emoční pouta - jen čistou touhu po těle druhého člověka, bez jakýchkoliv závazků. Nehledám partnera ani romantické chování. Nechci nic víc než zažívat orgasmus! A to od někoho, po kom nemusím pak uklízet.“

Se změnou společenských a kulturních norem začíná i do nejstaršího povolání pronikat trend rovných příležitostí pro muže a ženy. Ve světě ovládaném muži se od žen minulých generací většinou očekávalo, že svou sexualitu přizpůsobí přáním a potřebám svého manžela. A zatímco u mužů bylo do značné míry přijatelné, aby otevřeně vyjadřovali svou touhu po větším množství žen, aniž by je společnost za to odsuzovala, ženy, které se rozhodly být otevřeně promiskuitní, byly ze společnosti vylučovány. V takovém prostředí se pak prostituce a pornografie - s jejich zaměřením na nevázaný, anonymní, čistě tělesný sexuální styk - považovaly hlavně za mužské záležitosti.

Sociologové a sexuologové ovšem tvrdí, že úměrně tomu, jak se společnost proměňuje a ženy získávají větší vliv a nezávislost, začal kvést i trh pro mužské prostituty čili gigoly. „Nejen muži touží po pěkných mladých tělech, to je přece cosi obecně lidského,“ říká Tereza. „Koho může přitahovat ochablá kůže, vrásky či vytahaná prsa? Proto si raději zaplatím. Jak jinak bych mohla najít někoho, kdo by měl upřímné potěšení z toho, že se dotýká zestárlého těla?“

Není poptávka, není nabídka

Člověk se musí už hodně snažit, aby si nevšiml nápadně viditelného trhu se sexuálními službami, který se všude v Praze mužům vnucuje, ať už v podobě striptýzových klubů, do nichž lákají světelné reklamy, nebo poněkud ošumělých nevěstinců, či velmi rozšířené pouliční prostituce. Projděte se například dolů po Václavském náměstí nebo na Můstku! A netýká se to jen Prahy: stačí zajet si autem do nějakého malého města poblíž německé nebo rakouské hranice. Služby pro ženy se naproti tomu z větší části odbývají na jakémsi tajném bazaru, odkázaném na internet a na ústní doporučení.

Americký antropolog a psychiatr Timothy McCajor Hall říká, že v zásadě utajený ráz mužské prostitutce - což ovšem platí nejen v Česku, ale i jinde ve světě - vychází ze staletími modelovaných lidských představ o rozdílných rolích obou pohlaví, které jsou ještě pořád v rozporu se sociálními a kulturními změnami, k nimž v moderní době došlo: „Ženy jsou vychovávány pro pasivní úlohu příjemce, zatímco placení za sex je staví do aktivní role,“ tvrdí dále Hall. Když se ženy snaží zaujmout aktivní sexuální roli, muže to často poleká.

Vdůsledku toho je podle něj méně pravděpodobné, že budou ženy otevřeně hledat uspokojení svých tajných přání: „V mužích - kteří po tisíce let plnili společenskou roli lovců a živitelů - je určitá instinktivní složka, která je vede k tomu, že odmítají ženy, jež se zdají příliš dostupné.“
V Česku chybí bary, kde by ženy mohly sledovat například pánský striptýz.
Tento přístup podle Halla vysvětlují hluboce zakořeněné instinkty související s reprodukcí a evolucí. Když žena například vyjádří sexuální touhu, může tak vysílat k muži signál, který jeho podvědomé oblasti myšlení varuje, že v touze po fyzickém potěšení může být jednou nevěrná.

Někteří antropologové zase tvrdí, že naše tradiční sexuální role měly v raných dobách lidstva svůj praktický účel: oddělení povinností umožňovalo větší úspěch rodiny nebo kmene. Ale Hall zároveň dodává, že tyto z generace na generaci předávané postoje „zanechaly velké stopy v naší genetické výbavě. Instinkty, které z ní vycházejí, by však podle jeho názoru nemusely mít až takovou rezonanci v našem moderním světě, kde mají ženy nezávislé a rovnoprávné postavení“.

„Kulturní a společenské změny se odehrávají rychleji než změny genetické. Muži budou ještě dlouho mít tendenci si vybírat ženy, které jim porodí zdravého potomka, které se budou starat o jejich blaho a které nebudou patřit nikomu jinému,“ říká dále Hall. „Dokud budou ženy vnímat svou touhu po sexuálním uspokojení jako něco nepatřičného, nemusejí veřejné podniky, nabízející služby gigolů, vůbec vzniknout.“

Vzhledem ke skrytému charakteru mužské prostituce není k dispozici žádná statistika o tom, kolik gigolů v ČR působí nebo kolik klientek jejich služby využívá. Během jedné hodiny vyhledávání na internetu jsme ale našli 122 mužů nabízejících ženám sex za peníze, s cenami od 700 do 6000 Kč za hodinu.

Podle Pavla Slezáka z jedné internetové seznamky, kde hledají partnery nebo sami sebe nabízejí Češi obou pohlaví, se inzeráty gigolů objevují už od samotného vzniku seznamky v roce 2000. Slezák odhaduje, že na jejich stránce uveřejnilo za celou dobu své nabídky okolo jednoho tisíce gigolů.

Pět gigolů, s nimiž byl pro účely tohoto článku veden rozhovor, prohlásilo, že své služby poskytují kdekoli a že mají od jedné do devíti pravidelných zákaznic ve věku 27 až 45 let, přičemž zhruba polovina z nich je vdaná.

Rostoucí trh mužské prostituce v České republice ale není tak docela novým jevem. Štěpán (55) říká, že si už během komunismu přivydělával jako gigolo, konkrétně po dobu osmi let (1974-1982). „Nebyla to samozřejmě práce na plný úvazek. Například neexistoval internet, kde by člověk mohl nabídnout své služby. Celé se to odehrávalo na základě ústních doporučení,“ vzpomíná.

Jeho „kariéra“ začala v době, kdy pracoval jako plavecký trenér a projevila o něj zájem žena jednoho nejmenovaného, ale prý významného politika. Požádala ho, jestli by jí nemohl dávat soukromé lekce plavání u nich doma. Na otázku, jak je možné, že mají doma plavecký bazén, odpověděla, že její postel má velikost bazénu - aby se do ní vešel její manžel.

Štěpán nejprve nabídku odmítl, ale dáma trvala na svém. „Moc jsem toho o ní nevěděl, tak jsem dostal strach, že by mi mohla třeba způsobit problémy, kdybych jí nevyhověl - kdo ví, s kým byla spřízněná,“ vypráví Štěpán. Brzy spal nejen s ní, ale i s její sestřenicí a jejími dvěma kamarádkami. Za své služby dostával od žen různé „dárky“ - aby „neztratil motivaci“.

Role gigola se mění

Petr, který se do Prahy přestěhoval z Opavy v roce 2001, přišel jednoho rána „normálně“ do práce - do fitness centra na Andělu, kde působil jako terapeutický masér. Nebyl ani příliš překvapen, když ho neznámá atraktivní žena požádala, zda by byl ochoten udělat jí privátní masáž u ní doma. Bez dlouhého rozmýšlení souhlasil a domluvili si návštěvu za několik dní. Překvapení nastalo, teprve když se na smluvenou návštěvu dostavil a zjistil, že ve skutečnosti chce masáž provádět ona - a že nechce zůstat jen u toho.

„Třikrát nebo čtyřikrát jsme souložili,“ říká Petr a vzpomíná, jak mu žena, když pak vycházel ze sprchy, podávala pět tisíc korun. Na jeho otázku, za co mají být ty peníze, odpověděla: „Čtyři a půl hodiny masáže; účtujete si 800 Kč za hodinu, a ten zbytek je spropitné.“ Po této zkušenosti začal přemýšlet, že by pro něj možná existovalo lukrativnější živobytí než práce ve fitness centru. Nejdřív se bál, jestli se nebude „cítit jako prostitut“, ale nakonec se kariéru gigola rozhodl vyzkoušet: „Uvědomil jsem si, jak je to úžasné být mužem. Normálně by to opravdu znamenalo prostituci, ale když mohu sehnat klientky jako ona, pak se mi vlastně platí za to, že mám holku, za niž bych sám rád zaplatil.“

Petr se pustil do vyhledávání podobných služeb na internetu - a našel jich hodně. Rozhodl se přidat k nim i několik svých nabídek. „Každý si asi myslí, že mně volaj jen samý starý babky, ale ne! 80 procent klientek ve věku 30 až 35 let, do kterých bych nikdy neřekl, že by si vůbec někdy musely objednat chlapa,“ můžeme číst v jeho inzerátu na internetu.

Asi pět měsíců po příběhu se záhadnou klientkou z fitcentra Petrovi zavolala žena, která se představila jako Marianne: „Své skutečné jméno mi nikdy neprozradila. Bála se, aby se to nedozvěděl její prý velmi bohatý a nebezpečný manžel.“ A později přibyly další klientky: Lenka, Markéta, Sofie, Věra a také čínská manželka majitele jednoho řetězce restaurací, s níž se nedorozumí žádným jazykem. Tato Číňanka, jejíž věk nedokáže odhadnout, po něm pouze chce, aby se jí dotýkal a aby s ní provozoval orální sex. A platí více než dvojnásobek běžné hodinové sazby, která je tisíc korun.

Pozorovatelé českých sexuálních mravů tvrdí, že smělosti žen, které chtějí uspokojit své sexuální touhy, nahrává dlouhodobý proces sekularizace společnosti, díky němuž zde téměř neexistují náboženské zákazy postihující sexuální chování.

„Domnívám se, že názor člověka na sexualitu má úzkou spojitost s jeho náboženskými názory, nebo spíš že postoj k sexualitě je přímo úměrný jeho postoji k náboženství,“ říká Tina Helmsová, kanadská novinářka na volné noze, která žije v Praze a sama sebe označuje jako feministku. „Průvodním jevem sekularizace této společnosti je, že se české ženy osvobodily od pocitu viny a že se vymanily ze sexuální represe.“ Rostoucí trh se službami gigolů, jak dodává, ukazuje „na pokrok směrem k rovnosti s muži“.

Jak dále uvádí Helmsová, mění se i role gigola ve společnosti. „Hlavním rozdílem mezi dnešními gigoly a gigoly v minulosti - od nichž pochází tento ošklivý název profese - je ten, že to kdysi byla kategorie mužů, kteří ženy využívali, nutili je pracovat, aby od nich získávali peníze a chovali se ke svým ženským,sponzorkám‘ často velmi agresivně,“ říká. „Dnes jsou gigolové v pasivní pozici, stali se objekty, dělají to, co se od nich čeká. Mocenské vztahy jsou tak úplně jiné.“

Tomáš, prostitut působící v Praze pod pseudonymem „Van Damme“, s názory kanadské novinářky souhlasí. Říká, že jeho zákaznice mají často exotické chutě a chtějí po něm věci, „o něž by se manžela asi styděly požádat“. Jedna klientka ho například obléká do šatů svého syna, druhá po Tomášovi chce, aby jí do těla zastrkoval různé druhy kuchyňského náčiní, jiné zákaznice, jako například ta, která vyžaduje, aby se k ní choval jako k prostitutce, při sexu rády hrají pasivní roli. „Myslím si, že se jim líbí na chvilku se vzbouřit proti svým nudným životům,“ říká Tomáš, který si za své služby účtuje tři tisíce korun.

Ženy hledají porozumění

Podle Marka, gigola a modela, klientky vyhledávají spíš společnost než sex. „Ženy většinou nehledají velké penisy nebo sexuální atlety,“ říká dál a dodává, že podle jeho zkušenosti mají ženy hlavně zájem o citlivého, krátkodobého partnera, k němuž je nepojí žádné emoční pouto a který jim dokáže porozumět. „Proto si moje klientky často chtějí jen zajít do restaurace a popovídat si,“ vysvětluje. „Ale pomyšlení, že mě nějaká žena chce natolik, že je ochotna zaplatit za můj výkon, mě většinou vzrušuje. Trvám pak i na sexu, nejen na penězích,“ dodává.

Marek uvádí, že některé klientky se ho chtějí „jen trochu dotýkat“, zatímco jiné ho žádají, „aby zavřel oči, lehl si a nic nedělal - a působí mu mezitím samy rozkoš -i když by to správně mělo být naopak, ne?“

Sexuolog Petr Weiss říká, že klientky jako ty Markovy nejsou žádnou vzácností. Ačkoli ženy čím dál tím víc využívají služeb pánských prostitutů, je to často z důvodů, které většinou vyplývají z jejich opuštěnosti, z potřeby něhy a porozumění.

„Mužská prostituce v té podobě, jakou známe u ženských prostitutek, v podstatě neexistuje. Prostituti jsou spíše společníci - ženy si je nenajímají ani tak kvůli sexu, ale spíš proto, že potřebují doprovod, chtějí je ke konverzaci, na reprezentaci a podobně,“ tvrdí Weiss.

Podle něj je to způsobeno především rozdílností sexuálních strategií mužů a žen -zatímco muži jsou v sexu méně vybíraví a mají sklon i k anonymnímu sexu, ženy (protože evolučně musely mnohem více dbát o kvalitu svých sexuálních partnerů už jen z hlediska možného otěhotnění), jsou podstatně selektivnější než muži. Reprodukční úspěšnost žen byla přímo úměrná jejich schopnosti vybrat geneticky co nejkvalitnějšího a současně i oddaného sexuálního partnera.

„Pokud už dojde i k sexu s tímto najatým společníkem, není to většinou hlavní cíl, jen jakýsi doplněk a přirozené završení společně stráveného večera. Nelze přitom jednoznačně stanovit typologii žen, které si kupují tyto společníky - rozhodně to však budou ženy spíše bohaté, spíše starší a spíše osamělé,“ dodává Weiss.

Nutně se ale občas stává, že tajný život žen využívajících mužské prostituty vede k trapným důsledkům. Martin Severa (39) pracoval pro jednu švédskou firmu a musel často trávit ve Stockholmu celé týdny. Jednou se domů vrátil o týden dřív. Nezavolal předtím, protože chtěl ženu příjemně překvapit. Skutečně ji také překvapil, podobně jako jeho překvapil svalnatý muž, který vyšel z koupelny v jeho županu.

„Náš sexuální život byl přitom pravidelný a zdálo se mi, že ji uspokojuje,“ tvrdí. Incident dal podnět k rozvodu a paní Severová musela u soudu přiznat, že onen svalovec byl gigolo.

Ale například Klára využívání gigolů jednoznačně hájí: „Zatímco manžel se vás snaží na počátku uspokojit, později chce být uspokojen pouze on.“ Podle ní jsou právě gigolové ti, „kteří uspokojují vás, nikoli sebe. A v tomto věku, když už mám odrostlé děti, které už odešly z domu, mám ignorovat svou sexualitu? Kvůli komu?“

 

Autoři:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...