Pátek 19. dubna 2024, svátek má Rostislav
130 let

Lidovky.cz

Dopravní značky. Kdy a jak vznikly první?

Magazín

  6:42
Obvykle stačí věnovat jí jen zlomek sekundy naší pozornosti. Jak ale ukázaly nedávné zmatky kolem správného značení kruhových objezdů, když se s ní špatně nakládá, může nám tahle věc pěkně zkomplikovat život.

Dopravní značka (ilustrační foto) foto: Shutterstock

Dopravní značky se na krajnicích začaly objevovat záhy po nástupu automobilismu. Ukazatele u cest však nebyly novinkou. Už dávno před začátkem našeho letopočtu se v antickém Římě používaly milníky a v průběhu staletí se na rozcestí stavěly sloupky se směrovkami a údaji, jak daleko to má poutník do nejbližší vsi nebo města. Ale až s rušnějším automobilovým provozem vyvstala potřeba důslednějšího a hlavně jednotného značení.

Střídaní barev na přechodu. Jak vznikl semafor?

Zprvu se úkolu umísťovat na cesty varovné cedule, jež často tvořil pouze text, zhostily nepočetné spolky majitelů aut. Jenže ne všichni řidiči v té době uměli číst, a navíc si každé sdružení vyrábělo značky po svém, a tak roku 1895 italský autoklub žádal vytvoření jednotného systému – nejen v Itálii, ale v celé Evropě. Než však jejich volání úřady vyslyšely, uteklo několik desítek let.

Jako první zavedli standardizované značky roku 1903 ve Velké Británii. Byly jen čtyři, ale představovaly zárodek těch, jaké používáme i dnes – vzdaly se textu a měly tvar kruhu nebo trojúhelníku. O pět let později se v Paříži sešli zástupci mnoha států na prvním mezinárodním silničním kongresu, kde určili základní tvary a významy většiny cedulí. Mezi těmi prvními byla označení křižovatky, nerovnosti na silnici, zatáčky a železničního přejezdu. V následujících letech se rozjela soustavná práce na vymýšlení nových značek – od roku 1924 se silniční kongres koná každé čtyři roky.

Dopravní značka - pozor na klokany

V roce 1935 se první standardizované označení objevilo i na silnicích někdejšího Československa. Celkem pět značek bylo vyvedeno v bílé barvě na modrém pozadí a drželo se dodnes používaných tvarů. Další vlna značení zahrnujícího tentokrát i barevně vyvedené symboly se převalila regionem v roce 1938 a 1939 společně s přechodem na jízdu v pravém pruhu.

Přes téměř sto let vyjednávání sice není značení silnic v Evropě jednotné, ale státy se shodly aspoň na těch nejzákladnějších pravidlech, která platí téměř po celém světě: výstražné značky tvoří trojúhelník, zákazové jsou kulaté a stopka má tvar osmiúhelníku. Zatím to stačí.

Autor: