Startem Intelsatu 1, zvaného Early Bird (Ranní ptáče; podle přísloví: Ranní ptáče dál doskáče), se začal zmenšovat kosmický domov lidstva, ale také začalo budování obří celosvětové spojové sítě, díky které lze nyní brouzdat po internetových serverech na všech kontinentech, prostřednictvím televizních přenosů se okamžitě ocitnout u protinožců či kamkoli zavolat.
Šíření parazitárních onemocnění. Problém řeší i satelity |
Kolik umělých družic je nyní, 58 let po vypuštění prvního takového tělesa, sovětského Sputniku 1 v říjnu 1957, ve vesmíru? Vypuštěno bylo na 6600 satelitů, ve třech hlavních „patrech“ krouží kolem Země podle odhadů asi 3600 umělých družic, z toho zhruba tisíc je stále funkčních.
Z toho je asi 500 satelitů na nízké oběžné dráze (LEO) ve výšce stovek kilometrů nad zemským povrchem (krouží zde například Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) či Hubbleův teleskop). Kolem padesátky umělých družic je nyní na střední oběžné dráze (MEO) ve výšce nad 2000 kilometrů, kterou využívají například navigační satelity.
Ranní ptáče ovládalo telefony i televizi
Všechny ostatní satelity jsou na geostacionární oběžné dráze (GEO) ve výšce 35 786 kilometrů nad rovníkem, kde „parkují“ zejména telekomunikační družice. Ty obíhají přesně stejnou úhlovou rychlostí, jakou se Země otáčí kolem vlastní osy, pohledem ze Země tedy stojí na jednom místě.
A jak to celé začalo? Poptávka po dalších komunikačních službách vedle sítě pozemních kabelů a radiových spojení začala stoupat ve světě koncem 50. let 20. století, kdy se pozornost obrátila k družicím. V roce 1958 vznikl Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) a posléze se začaly zkoušet různé druhy satelitů. Zprvu ve středně vysokých drahách, později se ale dala přednost stacionárním družicím.
Intelsat 1 (čili Early Bird) pak na stacionární dráhu dopravil NASA raketou Delta, na oběžné dráze pak satelit 14. dubna 1965 přesně srovnal svoji oběžnou rychlost s rotací Země, takže zdánlivě visel nehybně nad Atlantikem. Provoz mezi Evropou a Amerikou zahájilo Ranní ptáče 28. června téhož roku. Družice Intelsat 1, která vážila 25 kilogramů, měla průměr 0,7 metru, délku jeden metr a provozní dobu 1,5 roku, tehdy zvládala 240 telefonních nebo jednu televizní linku mezi Evropou a Amerikou.
Intelstat versus Intersputnik
Přitom již v srpnu 1964 vzniklo ve Washingtonu podepsáním charty mezinárodní konsorcium Intelsat, které zajišťovalo provoz komerční celosvětové sítě. Konsorcium, které se postupně rozrostlo na více než 140 států světa, bylo privatizováno v roce 2001. Tehdy provozovalo přes 600 pozemních stanic ve 149 zemích.
Při sčítání velryb vědcům pomohou vesmírné satelity |
Země bývalého socialistického tábora zpočátku vznik tohoto nadnárodního konsorcia ignorovaly a vytvořily vlastní organizaci Intersputnik. Jejím členem bylo od roku 1972 i tehdejší Československo. Poblíže dvojměstí Sedlec-Prčice ve středních Čechách vyrostla československá pozemní stanice. Podobně vznikaly později i další vnitrostátní či regionální satelitní systémy, z nichž je nejvýznamnější asi Eutelsat či Astra. Dnešní Intelsat provozuje i podmořské optické kabely pro případ výpadku některého ze satelitů.
Družice Intelsat 1 pracovala čtyři roky, ze služby byl vyřazena v lednu 1969 (pak ještě krátce aktivována v červenci 1969 během letu Apolla 11 na Měsíc), stále je na oběžné dráze.
