Řada lidí se celý rok těší na léto a horké dny, kdy sluníčko řádně prohřeje jejich pokožku. Téměř každému také trochu opálení sluší, vypadá vyvětraně a většinou zdravěji. Navíc se i opalováním, stejně jako pohybem, produkují endorfiny – hormony "dobré nálady." V minulosti byla "in" spíš alabastrová pleť a otázkou je, zda se nevrátí zpátky do módy..
Opalování, čili proces, při kterém kůže absorbuje ultrafialové paprsky a reaguje na to tvorbou melaninu, nevyhovuje totiž zdaleka každému. Někteří lékaři byli ještě donedávna přesvědčeni o tom, že určitá dávka opalování je prospěšná a dokonce tvrdili, že lidské tělo mírnou dávku UV záření potřebuje. Vycházelo se z toho, že ultrafialové záření podporuje vznik velice potřebného vitaminu D.
I když vitamin D skutečně v kůži v závislosti na pobytu na slunci vzniká, přece jenom studie z poslední doby nejsou tak jednoznačně pro opalování. Tvrdí totiž, že záleží také na tom, jak dlouho se na slunci "opékáme". Rychlost vzniku vitaminu D závisí hlavně na přítomnosti melaninu, proto se optimální délka opalování liší podle typu kůže.
Fitzpatrickova funkční škála
Existují různé způsoby rozlišení tzv. fototypu, většinou se shodují ale na základních kategoriích. Největším rizikem je slunce pro lidi s nejsvětlejší pokožkou, kteří mají světlé či rusé vlasy a pihy, a kteří se na slunci lehce spálí. Ti tvoří typ 1 a 2 na známé Fitzpatrickově stupnici fototypů, kterou vytvořil už v roce 1975 harvardský profesor Thomas Fitzpatrick. Lidé, na něž tento popis sedí, by měli vždy používat krém s vyšším ochranným filtrem a měli by vyhledávat spíš stín než přímé slunce.
Mnohem méně omezení mají pak lidé, kteří zapadají do kategorie fototypů na druhé straně Fitzpatrickovy škály (tj, mají tmavou pleť, obvykle tmavé oči a vlasy a snadno a dobře se opalují). Ti jsou totiž mnohem méně ohroženi sluncem a různými onemocněními, včetně rakoviny kůže. Střed škály pak tvoří typ 3. a 4., mezi něž zapadají lidé, kteří se celkem dobře opalují a málokdy spálí – ti by měli vycházet na slunce s krémem s ochranným faktorem, i když postačí nižší. Měli by ovšem vyhledávat stín v poledních hodinách a zhruba tři hodinky, kdy slunce stojí nejvýš, by měli trávit ve stínu.
Opalování ale není jen pohromou pro vaši pleť; může být dokonce prospěšné pro léčbu některých kožních chorob, zejména lupénky a dermatitidy. Ani v těchto případech by se to ale nemělo s opalováním přehánět. Kůže je totiž velice důležitou bariérou chránící organismus. Paprsky UV záření jsou po nějaké době absorbovány do DNA buněk tvořících horní část pokožky.
Někdy jsou slyšet i názory, hlásající, že je lepší se předopálit, neboť potom bude naše kůže dostatečně "tmavá" k tomu, aby nás překvapilo spálení při delším pobytu na slunci. A skutečně některé studie dokazují, že opálená kůže do určité míry před dalším poškozením chrání. Je důležité zdůraznit, že pouze pokud se jedná o sluneční paprsky, nikoli o opálení v soláriu. Opálit se tedy před pobytem u Středozemního moře v soláriu není nejlepší nápad.
Jsou vůbec solária bezpečná?
Obhájci solárií tvrdí, že přístroje jsou ke kůži šetrnější než slunce, neboť produkují spíše záření UVA. Ale s bezpečností UVA to není zcela pravda, neboť toto záření proniká do větších hloubek a má tím větší možnost k poškození buněk DNA. Je sice pravda, že u solárií existuje nižší pravděpodobnost toho, že si spálíme kůži, ale bohužel existuje o to větší riziko.
Z údajů WHO vyplývá, že každým rokem je na světě diagnostikováno 232 tisíc případů melanomu a další 2 miliony případů rakoviny kůže jiného typu. Sluneční záření je přitom odpovědné za zhruba 65 procent těchto případů.
Musíme si pamatovat, že i když se budeme opalovat řekněme hodinu, tak na sluníčku budeme podstatně déle. Musíme totiž připočítat dobu kdy jdeme na pláž, několik cest do vody či k bazénu, cestu zpátky... I když ne každé opalování končí rakovinou kůže, je faktem, že dlouhodobé opalování vede k "fotostárnutí" kůže, což v podstatě znamená postupný rozklad kolagenu v kůži, který se projevuje vráskami a ztrátou elasticity pokožky. Pokud tedy nechceme vypadat jako indiánská babička, musíme opalování přece jenom omezovat obzvlášť v denní době, kdy to opaluje nejvíc. I u opalování totiž platí to, co u mnohého dalšího: všeho s mírou.
