A právě v západní Africe jsou to tradičně ženy, kdo se stará o nemocné členy rodiny a kdo připravuje těla mrtvých na pohřeb.
VÍCE K TÉMATU: |
Většina lidí by asi bez rozmýšlení utřela pot z čela svému příbuznému, který trpí horečkou. Ale kdo by toto gesto udělal i u vážně nebo dokonce smrtelně nemocných? Pro mnohé ženy v západní Africe právě takové nenápadné činnosti představují jedny z největších rizik nákazy virem eboly. Tím spíše, že mnohdy nejsou o způsobu nákazy informovány, nebo nerozpoznají symptomy této vážné nemoci.
Virus jsem chytila od pacienta
V uplynulých šesti měsících virus eboly zasáhl západoafrické státy Guinea, Libérie a Sierra Leone. Pro zdejší lidi je těžké nemoc zpočátku rozpoznat, protože její první příznaky - zvracení, horečka, bolesti svalů a střevní problémy - jsou symptomy i různých běžných nemocí. Proti této chorobě zatím neexistuje účinná léčba, může být smrtelná až pro 90 procent nakažených.
Mbalya je jednou z žen, které se virem ebola nakazily a přežily. Ve své guinejské vesnici byla léčitelkou a ulevovala nakaženým od nemocí tradičními prostředky. "Chytila jsem ten virus od pacienta. V té době jsme tady o ebole ještě nikdo nic nevěděli," říká žena, kterou citoval server britského listu The Telegraph. Léčbu podstoupila v guinejské metropoli Konakry. I přes svůj vyšší věk a křehké zdraví se uzdravila.
V zemi jako je Guinea, kde více než polovina obyvatelstva žije pod hranicí chudoby, je ovšem těžké zabránit šíření tak nakažlivé choroby. I před vypuknutím této epidemie se tam zdravotnictví potýkalo s vážnými problémy.
Podle údajů z minulého roku tam na 100 000 živě narozených dětí připadalo 650 úmrtí rodiček, což je pro srovnání osmdesátkrát více než v Británii. K tomu je třeba připočítat ovzduší strachu smíchané s neznalostí, které vytvořily optimální podmínky pro šíření viru v západní Africe.
Zanedbaná prevence
Lidé mnohdy nepoznají symptomy nemoci a snaží se je léčit běžnými způsoby. Neznají nebo nedodržují preventivní opatření a když je nemoc zasáhne, mnohdy nevyhledají odbornou pomoc. Šíří se totiž fámy, že epidemie je spiknutím vlády, anebo že jim zahraniční zdravotníci chtějí odebrat tělesné orgány.
"Každý den slyšíme o nových případech, počty stále narůstají. Je to často pocit bezmoci," upozorňuje lékařka Hannah Spencerová, která nedávno pracovala v Libérii. Aby se situace dostala pod kontrolu, je podle ní nutné o nemoci zdejší lidi informovat a získat si jejich důvěru.
Nakažený? Společenské stigma
Když se nemoc odhalí brzy a začne se léčit, mají pacienti lepší šanci na přežití. Pokud přežijí, nemají ale ještě vyhráno. Ebola je mnohde vnímána jako stigma.
Čtyřiadvacetiletá Mariam (fiktivní jméno) z metropole Konakry se virem ebola nakazila od svého bratrance. Bratranec zemřel, spolu s ním i jeho žena, dítě a Mariamin adoptivní otec. Když onemocněla i ona, tak s ní její přítel zrušil zasnoubení. Vyhodili ji ze školy, kde pracovala jako učitelka. Nechtěla v rozhovoru ani uvést své pravé jméno z obavy před další stigmatizací spojenou s touto chorobou.
"Mezi známými se povídá, že jsem zemřela. Když jsem přišla za svým přítelem, řekl mi: 'Ty nejsi Mariam. Ta odešla. Přestaň si na ni hrát. Proč ji nenecháš odpočívat v pokoji?'" I když je teď dívka opět zdravá, ztratila mnoho.
Měla však přece jen i štěstí, protože dostala novou práci - komunikuje s lidmi nakaženými virem ebola a jejich rodinami. "Nic nebude jako dřív. Ale cítím se teď dobře. Moje rodina utrpěla takovou velkou ztrátu kvůli ignoranci a nedostatku informací. Pokud mohu uchránit jiné rodiny od něčeho takového, jsem pyšná, že tuto práci dělám."
