Podle zdravotnických záznamů se sebepoškozuje až desetina dospívajících bez ohledu na emo, řekli výzkumní pracovníci Pražské vysoké školy psychosociálních studií (PVŠPS), kteří po více než rok studovali subkulturu dospívajících emo.
Být emo znamená především naplno prožívat emoce včetně těch, které většinová společnost vytěsňuje - smutek, neúspěch, skepsi, deprese. Příznivce emo subkultury lze většinou poznat na první pohled, ale nemusí to platit vždy. Mají v oblibě černou, obnošený vzhled, nosí účesy s patkami, úzké kalhoty.
Příslušnost k emo mladé přitahuje možností vymezit se vůči světu dospělých. Na rozdíl od většinové společnosti, která například tabuizuje smrt, se mimo jiné identifikují se světem záhrobí. Vzhled jim umožňuje velmi čitelně vyjadřovat postoje vůči ostatnímu světu a lidem.
'Krvelačná' pravidla emo jsou výmysl 'neemařů'
V češtině existuje soupis zhruba 40 "krvelačných" pravidel emo, která kolují po internetu. Třeba pravidlo 13 říká, že by měl "emař" plakat při každé příležitosti. Další pravidlo nabádá k pokusu o sebevraždu. Pravidla ale vznikla mimo emo skupinu a s úmyslem ji poškodit; jinde ve světě žádná taková pravidla neexistují, řekl Martin Kuška z PVŠPS. "Subkultura emo je úplně jiná, než jaký je její mediální obraz," dodal.
Subkultura emo je mírumilovná a své členy podporuje, funguje jako svépomocná terapeutická skupina. Nepůsobí nátlakově na děti, aby se poškozovaly, upozornil Kuška, který by tak chtěl rodiče uklidnit.
Výzkumníky překvapilo, jak vyspělé názory k okolnímu světu "emaři" mají i jak jsou někteří sečtělí, kreativní a vnímaví k pocitům jiných. Pokud se někteří dospívající poškozují, berou bolest fyzickou jako lék proti bolesti duševní, uvedl psycholog Karel Balcar. Jindy naopak podle výzkumníků příslušnost emo i sebepoškozování funguje jen jako určitá póza nebo móda.
Výzkum vznikl na základě hloubkových rozhovorů s dospívajícími příslušníky emo i na základě pozorování jejich chování na koncertech emo kapel, v klubech a podobně.
