Etiopané měří čas pomocí upraveného juliánského kalendáře. Etiopský kalendář má rok rozdělený na 13 měsíců - dvanáct z nich trvá třicet dní a poslední měsíce pět nebo šest dní podle toho, zda je daný rok přestupný. Systém má své kořeny v etiopské církvi, která podobně jako ostatní pravoslavné církve neakceptovala zrušení juliánského kalendáře.
Ten zavedl římský císař Gaius Julius Caesar již v roce 46 před naším letopočtem. V hlavním městě Etiopie Addis Abebě právě vrcholí přípravy na oslavy milénia. Podle agentury AFP by na ně do metropole měly přijet desítky tisíc lidí.
Vzdělaní Etiopané se dobře orientují v obou kalendářích a diáře i kalendáře jsou v Etiopii vydávány s obojím datováním, tradičním i „západním“. Pokud mluví anglicky, je u nich september 2007, pokud oficiální amharštinou, je měsíc Pagume a rok 1999. I přestože se Etiopané v západním kalendáři cítí „jako doma“, toho svého se zatím vzdát nehodlají. Nejenže je součástí jejich národní identity, ale turistům také mohou hrdě nabízet celých 13 prosluněných měsíců.
Středověký posun
K zásadní reformě se rozhodl přistoupit papež Řehoř XIII. v 16. století, kdy se začaly kvůli nedokonalosti juliánského kalendáře prohlubovat rozdíly mezi průměrnou délkou roku a skutečnou dobou střídání ročních období. Bulu zvanou Inter gravissimas, podle níž se k 4. říjnu 1582 posunulo číslování dnů o deset dnů dopředu, vydal papež 24. února 1582, čímž v křesťanském světě začalo postupné zavádění dodnes platného gregoriánského kalendáře. Datuje se od údajného narození Krista.
Pravoslavné církve přešly od juliánského kalendáře ke gregoriánskému až počátkem minulého století. Ne však všechny. Vedle Etiopie zůstaly u staršího kalendáře třeba ruská či srbská pravoslavná církev i patriarchát jeruzalémský. Gregoriánský kalendář časem zdomácněl nejen v západním světě, ale také v Egyptě, Číně, Japonsku, Turecku či Indii. Pro zjednodušení převzal svět gregoriánský kalendář při mezinárodním styku.
Staré kalendáře ponejvíce vycházely ze sledování fází Měsíce. Lunární rok je v porovnání se slunečním rokem kratší o 11 až 12 dnů, jeho začátky proto postupně procházejí všemi ročními obdobími. Některé oblasti se začaly řídit slunečním (solárním) rokem, jiné oba systémy kombinují.
Pro židy v Izraeli i v diaspoře je začátek Nového roku (Roš hašana) pohyblivý a připadá na první den měsíce tišri, tedy na období mezi 6. zářím a 5. říjnem gregoriánského kalendáře. Židovský kalendář, který si vzal za svůj počátek mytické stvoření světa v roce 3761 před Kristem, je lunisolární: měsíce se počítají podle měsíčního cyklu, roky podle slunečního.
Islámský letopočet pojímá za svůj počátek odchod proroka Mohameda z Mekky do Mediny 16. července 622 (tzv. hidžru) a letos 20. ledna začal rok 1428 AH (anno hidžra).
V roce 1954 Spojenými národy navržená reforma a snaha o vytvoření jednotného světového kalendáře se čtvrtletím o 91 dnech a únoru s 30 dny neuspěla. Valné shromáždění ji odmítlo jako příliš zasahující do národních identit.
Ten zavedl římský císař Gaius Julius Caesar již v roce 46 před naším letopočtem. V hlavním městě Etiopie Addis Abebě právě vrcholí přípravy na oslavy milénia. Podle agentury AFP by na ně do metropole měly přijet desítky tisíc lidí.
Vzdělaní Etiopané se dobře orientují v obou kalendářích a diáře i kalendáře jsou v Etiopii vydávány s obojím datováním, tradičním i „západním“. Pokud mluví anglicky, je u nich september 2007, pokud oficiální amharštinou, je měsíc Pagume a rok 1999. I přestože se Etiopané v západním kalendáři cítí „jako doma“, toho svého se zatím vzdát nehodlají. Nejenže je součástí jejich národní identity, ale turistům také mohou hrdě nabízet celých 13 prosluněných měsíců.
Středověký posun
K zásadní reformě se rozhodl přistoupit papež Řehoř XIII. v 16. století, kdy se začaly kvůli nedokonalosti juliánského kalendáře prohlubovat rozdíly mezi průměrnou délkou roku a skutečnou dobou střídání ročních období. Bulu zvanou Inter gravissimas, podle níž se k 4. říjnu 1582 posunulo číslování dnů o deset dnů dopředu, vydal papež 24. února 1582, čímž v křesťanském světě začalo postupné zavádění dodnes platného gregoriánského kalendáře. Datuje se od údajného narození Krista.
Pravoslavné církve přešly od juliánského kalendáře ke gregoriánskému až počátkem minulého století. Ne však všechny. Vedle Etiopie zůstaly u staršího kalendáře třeba ruská či srbská pravoslavná církev i patriarchát jeruzalémský. Gregoriánský kalendář časem zdomácněl nejen v západním světě, ale také v Egyptě, Číně, Japonsku, Turecku či Indii. Pro zjednodušení převzal svět gregoriánský kalendář při mezinárodním styku.
Staré kalendáře ponejvíce vycházely ze sledování fází Měsíce. Lunární rok je v porovnání se slunečním rokem kratší o 11 až 12 dnů, jeho začátky proto postupně procházejí všemi ročními obdobími. Některé oblasti se začaly řídit slunečním (solárním) rokem, jiné oba systémy kombinují.
Pro židy v Izraeli i v diaspoře je začátek Nového roku (Roš hašana) pohyblivý a připadá na první den měsíce tišri, tedy na období mezi 6. zářím a 5. říjnem gregoriánského kalendáře. Židovský kalendář, který si vzal za svůj počátek mytické stvoření světa v roce 3761 před Kristem, je lunisolární: měsíce se počítají podle měsíčního cyklu, roky podle slunečního.
Islámský letopočet pojímá za svůj počátek odchod proroka Mohameda z Mekky do Mediny 16. července 622 (tzv. hidžru) a letos 20. ledna začal rok 1428 AH (anno hidžra).
V roce 1954 Spojenými národy navržená reforma a snaha o vytvoření jednotného světového kalendáře se čtvrtletím o 91 dnech a únoru s 30 dny neuspěla. Valné shromáždění ji odmítlo jako příliš zasahující do národních identit.
