Pijte mléko, je zdravé! Slogan nelže. Mléko obsahuje kvalitní bílkoviny, je bohaté na vápník a další minerály. Nechybí v něm vitaminy včetně vitaminu D ani energeticky bohaté tuky a mléčný cukr laktóza.
Právě s mléčným cukrem je ale spojen problém. Kojenci jsou k jeho trávení vybavení zvláštním enzymem laktázou. V dospělosti však většina lidí schopnost trávit laktózu ztrácí. Pokud se tito dospělí napijí mléka, čelí záhy vážným trávicím problémům. Mléčný cukr nerozložený chybějícím enzymem začnou zpracovávat střevní bakterie. Metabolické aktivity mikrobů mají u postiženého člověka za následek nadýmání, křeče a průjem.
Ještě před deseti tisíci lety platil tento evoluční „zákaz pití mléka“ pro dospělé prakticky bez výjimky. S rozvojem pastevectví se mezi lidmi začala šířit tolerance k laktóze. V různých koutech světa se rodili jednotlivci, u kterých v důsledku malé změny dědičné informace přetrvávala produkce laktázy až do dospělosti. Ti pak mohli pít mléko koz, ovcí, krav nebo klisen „beztrestně“.
Dědičná tolerance k laktóze se objevila nezávisle na sobě hned několikrát. Dnes snáší laktózu asi třetina obyvatelstva země. V drtivé většině jde o potomky dávných pasteveckých etnik z Evropy, Středního východu, Afriky a jižní Asie. Příslušníci některých afrických pasteveckých kmenů mají v dědičné informaci toleranci k laktóze zakódovanou najednou hned několika různými způsoby. Etnika, která se pastevectví a chovu dobytka nevěnovala, například američtí indiáni nebo Eskymáci, toleranci k laktóze dodnes postrádají.
Slunce a vápník?
Vědci zformulovali hned několik teorií, aby vysvětlili, co pohánělo šíření tolerance k laktóze mezi pravěkými lidmi. Chyběly jim však hmatatelné důkazy, jimiž by některou z hypotéz podepřeli a jiné odsoudili k zapomnění. To se od základů změnilo s nástupem metod molekulární genetiky dovolujících čtení DNA izolované z kostí a zubů pravěkých lidí.
Mezinárodní tým pod vedením vědkyně Oddný Ósk Sverrisdóttir z univerzity ve švédské Uppsale zkoumal toleranci k laktóze mezi pravěkými zemědělci z Pyrenejského poloostrova. Prozkoumali dědičnou informaci osmi lidí z mladší doby kamenné a pátrali v ní po vlohách pro toleranci. Výsledky zveřejněné ve vědeckém časopise Molecular Biology and Evolution přinesly překvapení.
Jedna z uznávaných teorií vysvětlujících rozšíření tolerance k laktóze vycházela z předpokladu, že pití mléka přinášelo výhodu především lidem, kteří pronikli daleko na sever Evropy. Tam je v zimě mnohem méně slunečního svitu a lidé se musejí důkladně oblékat, aby se uchránili před mrazem. To všechno snižuje dávky slunečního záření, jimž je vystavená pokožka. V důsledku toho klesá v těle produkce vitaminu D a to má neblahý dopad na hospodaření organismu s vápníkem. Lidem hrozila křivice a další problémy vyvolané nedostatkem vápníku a vitaminu D. Mléko je bohaté na obě tyto důležité látky. Zdálo se, že kdo je mohl pít i v dospělosti bez střevních potíží, ten získal významnou výhodu.
V podmínkách Pyrenejského poloostrova nepředstavoval nedostatek vitaminu D významnější problém. Zemědělci a chovatelé dobytka si tu v mladší době kamenné užívali slunečního svitu dost a dost. Žádný z osmi pravěkých lidí, jejichž DNA tým Oddný Sverrisdóttir analyzoval, také neměl gen, který by mu zajistil tvorbu laktázy v dospělosti a tím i toleranci k mléčnému cukru.
Analýzy DNA lidí, kteří žijí ve stejných podmínkách dnes, ale odhalila u třetiny z nich vlohu pro toleranci laktózy. Vše nasvědčuje tomu, že se vloha rozšířila tamější populací zhruba před 7000 roky. Navzdory skutečnosti, že tu lidé nedostatkem slunečního svitu ani vitaminu D netrpěli. „Když jsme zjistili, že pravěcí obyvatelé dnešního Španělska měli nulovou toleranci k laktóze a třetina dnešních Španělů rezistenci k laktóze má, vzbudilo to ve mně zvědavost,“ přiznává Oddný Sverrisdóttir.
Otázka života, či smrti
Co zvýhodnilo nositele vloh pro rezistenci k laktóze, když to nebyl nedostatek vitaminu D a problémy při hospodaření organismu s vápníkem? Sverrisdóttir a její spolupracovníci se domnívají, že tolerance mohla přinášet výhodu v letech, kdy se na polích neurodilo a lidé hladověli. Mléko bylo jednou z mála potravin, které byly k dispozici. Kdo je mohl pít, ten měl podstatně vyšší šanci na přežití, protože si tak zajistil pravidelný přísun živin. Kdo mléko nesnášel, ten se dostal do vážných problémů. Hladověl, a když se napil mléka, bylo mu zle. „Byla to otázka života, nebo smrti,“ říká Oddný Sverrisdóttir.
Jiní odborníci přicházejí s alternativním vysvětlením. Například Pascale Gerbaultová, která se na londýnské University College zabývá šířením tolerance k laktóze, si myslí, že vlohu pro toleranci přinesli na Pyrenejský poloostrov přistěhovalci z oblastí, kde byla vloha celkem běžná.
Výzkum týmu Oddný Sverrisdóttir nepřináší očekávané odpovědi o evoluci tolerance k laktóze a místo toho nastoluje celou řadu nových otázek. Schopnost produkovat v dospělosti laktázu je ve světě zajištěna širším spektrem změn v dědičné informaci. Teď se zdá, že důvody pro šíření každé z nich se mohly v různých dobách a v různých oblastech lišit. „Vytváření teorií o tom, proč byla některá vlastnost evolučně výhodná či nevýhodná, je fascinující záležitost,“ přiznává Oddný Sverrisdóttir. „Je ale velmi těžko prokázat, že se v minulosti stalo právě to, co daná teorie tvrdí, dodává.
|
