Aljašská zátoka prince Williama se stala 24. března roku 1989 místem jedné z největších ekologických katastrof v historii námořní dopravy. Při havárii tankeru Exxon Valdez vyteklo do moře 44 000 krychlových metrů ropy. Následky byly děsivé. Bezprostředně po havárii uhynulo 220 tisíc mořských ptáků, tisíce savců včetně mořských vyder a bezpočet dalších tvorů.
Následky jsou stále patrné. Například mořské vydry se dodnes do některých oblastí nevrátily a na územích, která se zasaženou oblastí sousedí, jejich stavy trvale klesají. Vydry jsou životně důležité pro udržení celého ekosystému. Loví ježovky a brání jejich přemnožení. Jen díky nim ježovky nespasou bujné podmořské porosty chaluh a nepromění dno v poušť.
Zklamaní jsou i pesimisté Tým vědců vedených chemikem Jeffreyem Shortem z National Marine Fisheries Service zjistil, že škody po havárii tankeru jsou mnohem ničivější, než se domnívali i ti největší pesimisté. Ropa se časem rozkládá a mizí. To však platí jen v případě, že k ní má přístup vzduch, vlnobití, sluneční záření a mohou se na ní množit bakterie. V zátoce prince Williama však uvízlo značné množství ropy v nánosech bahna a písku a nadále představuje hrozbu pro nejrůznější živočichy.
Shortův tým prozkoumal severní pobřeží ostrova Knight, jež patřilo k nejhůře postiženým oblastem. Vědci tu vykopali na 32 lokalitách celkem 662 sond a bezmála na polovině z nich narazili v písku na ropu. Chemické analýzy prokázaly, že jde o ropu vyteklou před více než sedmnácti roky z tankeru Exxon Valdez.
Na deseti kilometrech pobřeží je pohřbeno asi 100 tun ropy. Ta uvízla v nánosech, které se dostávají nad mořskou hladinu jen za nejnižších odlivů. Znečišťuje přílivovou zónu hostící nejbohatší společenství živočichů. Loví zde dravé ryby, za potravou se sem slétají ptáci.
Zbytky ropy z havárie zřejmě devastují populaci místních mořských vyder. Tato nádherná zvířata vyhrabávají z písku mušle a další živočichy. Denně vyhloubí v průměru tři jámy. Short odhaduje, že jednou za dva měsíce se každá vydra prohrabe až na vrstvu ropy a hrozí jí otrava. „Za rok každá z nich vyhrabe v písku tisíce děr a ve skutečnosti se proto mohou dostávat do kontaktu s ropou mnohem častěji,“ říká Short.
Výsledky výzkumu Shortova týmu přináší červnové číslo vědeckého časopisu Environmental Science & Technology. Závěry Shortovy studie mají širší platnost. Upozorňují na rizika provázející drobné úniky pohonných hmot. Ty se zdají na první pohled zanedbatelné, ale v ekonomicky rozvinutých zemích představují na každých 50 milionů obyvatel ročně stejný objem nebezpečných látek, jaký se vyvalil z protržených nádrží tankeru Exxon Valdez.
Následky jsou stále patrné. Například mořské vydry se dodnes do některých oblastí nevrátily a na územích, která se zasaženou oblastí sousedí, jejich stavy trvale klesají. Vydry jsou životně důležité pro udržení celého ekosystému. Loví ježovky a brání jejich přemnožení. Jen díky nim ježovky nespasou bujné podmořské porosty chaluh a nepromění dno v poušť.
Zklamaní jsou i pesimisté Tým vědců vedených chemikem Jeffreyem Shortem z National Marine Fisheries Service zjistil, že škody po havárii tankeru jsou mnohem ničivější, než se domnívali i ti největší pesimisté. Ropa se časem rozkládá a mizí. To však platí jen v případě, že k ní má přístup vzduch, vlnobití, sluneční záření a mohou se na ní množit bakterie. V zátoce prince Williama však uvízlo značné množství ropy v nánosech bahna a písku a nadále představuje hrozbu pro nejrůznější živočichy.
Shortův tým prozkoumal severní pobřeží ostrova Knight, jež patřilo k nejhůře postiženým oblastem. Vědci tu vykopali na 32 lokalitách celkem 662 sond a bezmála na polovině z nich narazili v písku na ropu. Chemické analýzy prokázaly, že jde o ropu vyteklou před více než sedmnácti roky z tankeru Exxon Valdez.
Na deseti kilometrech pobřeží je pohřbeno asi 100 tun ropy. Ta uvízla v nánosech, které se dostávají nad mořskou hladinu jen za nejnižších odlivů. Znečišťuje přílivovou zónu hostící nejbohatší společenství živočichů. Loví zde dravé ryby, za potravou se sem slétají ptáci.
Zbytky ropy z havárie zřejmě devastují populaci místních mořských vyder. Tato nádherná zvířata vyhrabávají z písku mušle a další živočichy. Denně vyhloubí v průměru tři jámy. Short odhaduje, že jednou za dva měsíce se každá vydra prohrabe až na vrstvu ropy a hrozí jí otrava. „Za rok každá z nich vyhrabe v písku tisíce děr a ve skutečnosti se proto mohou dostávat do kontaktu s ropou mnohem častěji,“ říká Short.
Výsledky výzkumu Shortova týmu přináší červnové číslo vědeckého časopisu Environmental Science & Technology. Závěry Shortovy studie mají širší platnost. Upozorňují na rizika provázející drobné úniky pohonných hmot. Ty se zdají na první pohled zanedbatelné, ale v ekonomicky rozvinutých zemích představují na každých 50 milionů obyvatel ročně stejný objem nebezpečných látek, jaký se vyvalil z protržených nádrží tankeru Exxon Valdez.
