Pít dost vody je součástí už několik snad i desetiletí módního zdravého životního stylu a celebrity, které ho propagují, se rády předhánějí, kolik H2O do sebe za den vpraví. Teď voda v módním průmyslu postoupila ještě o stupínek výš. Stal se z ní, respektive z jejího obalu, módní doplněk.
Posedlost obyčejností. Když se módní svět nabaží kožešin, sáhne po IKEA tašce |
Zapomeňte na to, že by stačila jakkoli hezká a aerodynamicky vyvedená plastová flaška libovolné značky minerálky. To je absolutně out a neekologické. Je třeba mít lahev, do níž si budete čepovat kohoutkovou. Zpěvačka Martina Čechová, která kdysi zazářila v muzikálu Johanka z Arku a vystupovala pod přezdívkou PET, protože s sebou tahala neustále ne jednu, ale minimálně tři PET lahve, aby náhodou nezůstala na suchu, by dnes určitě cool nebyla.
  |
Ale pozor, i ta lahvička, kterou budete mít pořád u sebe, musí mít styl. Takže ne, taková ta věc, co pasuje do držáku na kole a má špuntík, to není. In jsou třeba flaštičky s metalickým leskem, které by klidně mohly obsahovat šampaňské. Nebo pítka s různými vymalovanými vzory. Jako velmi praktické jsou pak propagovány obaly ve tvaru placatého kvádru, protože ty se šikovně vejdou do kabelky nebo pánské aktovky. Zkrátka to chce něco, co podtrhne váš osobitý styl.
Az flaštičky se tak stal statusový symbol zejména u mladé generace známé jako milénialové. Ono totiž výše jmenované výtvory nejsou za pár korun. Jedna z nejoblíbenějších značek na západ od našich hranic je S’well. Jeden obal na vodu u ní vyjde zhruba na pětistovku, a to rozhodně nepatří k nejdražším. Že jde skutečně o novou posedlost, dokládají tržby firmy. Ještě v roce 2014 se sotva došplhaly k deseti milionům liber. Za loňský rok to už bylo sto milionů. V českých podmínkách se z hipstery milované pražské náplavky zase rozšířila láska k zavařovačkám s víčkem (někdy s ouškem, někdy bez), z nichž trčí brčko.
Ale abychom byli spravedliví. „Pitíčko“ jako statusový symbol není výmyslem dětí narozených kolem přelomu tisíciletí. Ti starší z nás si jistě pamatují jak před nějakými patnácti až dvaceti lety bylo nejvíc cool a trendy mít v ruce malou lahvičku Evianu. Pamatuju dokonce jednoho „superpodnikatele“, který v kavárně trval na tom, aby mu z Evianu dělali i „presíčko“. A tak by se dalo historií postupovat zpátky skoro jakkoli dlouho. Aneb porozhlédněte se na nějakém lépe loveckým harampádím vybaveném zámku, jistě tam budou nějaké ty ebenem a slonovinou vykládané čutory na víno. Zkrátka touha udělat i z obyčejného napití něco trochu zvláštního je lidem vlastní už po staletí.
