Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Genetický bod pro „vůni lásky“

Věda

  10:15
PRAHA - Nová studie odhalila genetickou odlišnost, kterou ovlivňuje lidské vnímání látky reklamované často jako feromon sexuální přitažlivosti.

Záhadné vůně. Kolem působení lidských feromonů panuje stále řada nejasností. foto: Lidové noviny

Když se to vyplatí, kapitalismus vědu vždycky předhoní. Jako v případě využití androstenonu, látky, která se vyskytuje v mužském i ženském potu. Jde o první objevený savčí feromon, tedy chemikálii, která vyvolá změnu chování jiného příslušníka stejného druhu. Ovšem objev funkce androstenonu se netýkal člověka, ale prasat. Látka se objevuje ve slinách samců a pokud ji ucítí samice v říji, postaví se do pářící pozice.

Někteří podnikavci ovšem zavrhli rozdíl mezi prasaty a lidmi jako nepodstatný a prostředek se stal součástí různých parfémů a přípravků jako „vědecky ověřený prostředek ke zvýšení sexuální přitažlivosti“ (citát z výmluvně pojmenované stránkywww.love-scent.com).
 Což je tvrzení, se kterým vědci velmi důrazně nesouhlasí. Důkazy o působení androstenonu jako lidského feromonu jsou velmi chabé, i když se objevily práce dokazující, že při vystavení látce dochází k fyziologickým změnám v těle žen i mužů. „Androstenonu se dostalo mnoho reklamy, tak není divu, že se mezi odborníky zvedla vlna odporu,“ řekla časopisu Nature neurobioložka Leslie Vosshallová z Rockefellerovy univerzity v New Yorku. Snad tím i vysvětlovala, proč se pokusila shromáždit nové důkazy o účinku „feromonu lásky“.

Spolu se svými kolegy zkoumala vliv 66 různých vůní na 335 domnělých lidských čichových receptorů (což je asi 80 procent z celkového odhadovaného množství lidských čichových receptorů.)

Nejsilněji na vůni androstenonu reagoval receptor s nepříliš sexy názvem OR7D4. Při genetických analýzách vzorku asi 400 osob se také vědcům podařilo určit, že existuje několik variant genu kódujících tento receptor.

Dvě nejčastější formy genu určují, jestli pach androstenonu vnímáme jako příjemný, nebo nepříjemný. Nosiči třetí, poněkud méně běžné varianty, naopak s větší pravděpodobností nejsou schopni vůbec androstenon rozlišit.

Když je teď jasné, jaký receptor ovlivňuje vnímání domnělého feromonu, bude pro vědce jednodušší odpovědět na otázku, zda a jak androstenon podvědomě působí na naše tělo.
 „Z tohoto hlediska jde o průlom,“ komentoval výzkum zveřejněný v Nature Jeffry Isaacson z Kalifornské univerzity v San Diegu a dodává: „Výzkum v této oblasti je dost kontroverzní.“