Člověk v posledním týdnu jen těžko mohl otevřít noviny, aby v nich nenarazil na slovo pirát. A to jak v jeho původním významu, kdy označuje jednotlivce podílející se na přepadávání, drancování a unášení obchodních lodí, tak jeho nový význam, který označuje člověka porušujícího autorská práva a duševní vlastnictví.
A oběma se v posledním týdnu příliš nedařilo. Somálští námořní piráti se museli vyrovnat s drtivým útokem nizozemské armády, na internetové desperáty z Pirate Bay zase dopadl rozsudek švédského soudu. Je zajímavé sledovat, jak se s obojím vyrovnává veřejné mínění reprezentované diskusemi pod články na internetových serverech.
Zatímco mezinárodně-politicky velice citlivé použití vojenské síly v mezinárodních vodách nechává většinu lidí chladných nebo pro ně najdou pochopení, roční odnětí svobody vynesené švédským soudem na celkem sto sedmi stranách vyvolá bouři nevole.
Padlo tak totiž jedno neotřesitelné dogma internetových pirátů: pokud samotný chráněný obsah nesdílím, ale pouze na něj odkazuji, není v moci úřadů mě nějak postihnout. A zatímco YouTube nebo RapidShare se pokorně ohýbají a kdykoli je jim nahlášen chráněný obsah, promptně jej odstraňují, PirateBay se takovým požadavkům jen vysmívají. Argumentují totiž tím, že pokud je jejich počínání nelegální, pak lze totéž říci i o kterémkoli vyhledávači.
Dobře to vystihuje i poznámka v Twitteru jednoho z odsouzených, který vzkazuje: „Zůstaňte v klidu, sdílení souborů poběží dál, ať už se stane cokoli. Tohle všechno je jen cirkus pro média.“ A když se zamyslíme, musíme uznat, že totéž lze říci i o zásahu speciálních jednotek proti námořním pirátům.
Jak moc je pirátství a marný boj proti němu zakořeněn v celé naší společnosti dobře vypovídá i jiná zpráva. Nyní už v muzeu nemusíte obdivovat pouze zbraně, poklady nebo lodi námořních pirátů, ale můžete se jít do Švédského národního vědeckotechnického muzea jít podívat na server, na kterém dlouho dobu běžel Pirate Bay a který loni zabavila policie při razii.
