Policista se raduje, že během několika let bude město vypadat „jako předtím“ -tedy před katastrofální válkou, kterou vedli v letech 1994-1996 čečenští separatisté a federální vojska a po níž zůstalo kdysi výstavní město v ruinách.
Groznyj se stal terčem znovu poté, co Rusko zahájilo v roce 1999 druhou vojenskou kampaň, k níž dal pokyn tehdejší premiér Vladimir Putin. Ty nejtěžší boje jsou už ale minulostí a metropole jako bájný Fénix povstává z popela.
„Je každým dnem krásnější,“ libuje si osmnáctiletý Tamerlan Abdulajev, který z nedaleké vesnice do Grozného přijíždí do obchodní školy. Když tu spolu s kamarádem začali před třemi lety studovat, hned po vyučování mířili domů, protože zničené město působilo depresivním dojmem a nebylo tu co dělat. „Teď tu zůstáváme a rozhlížíme se po okolí,“ říká.
Pohled na Groznyj přináší smíšené dojmy. Omšelé obytné domy stojí u silnice ke zrekonstruovanému letišti, které by mělo začít brzy fungovat. Nad silnicí do Grozného se klene oblouk vyzdobený portréty Putina a zesnulého Achmata Kadyrova, prvního čečenského prezidenta podporovaného Kremlem.
Město je stále ještě zjizvené ranami války: po zdech vybombardovaných cihlových domů se pne břečťan a napůl zničené obytné budovy lemují ulice. Z některých jejich oken se line světlo - našli tu útočiště vrátivší se uprchlíci, kteří nemají kam jít. Zásluhy za stavbařský boom jsou všeobecně připisovány premiérovi Ramzanu Kadyrovovi, synovi prezidenta, který byl do nejvyšší funkce zvolen v roce 2003 a následující rok se stal obětí atentátu.
„Na obnovu byly vynaloženy velké peníze, byly tu jen ruiny. Lidé si po letech života v troskách nepamatují nic jiného - a najednou se město, ulice, domy začínají obnovovat,“ konstatuje čečenský expert ruské organizace ochránců lidských práv Memorial Alexandr Čerkasov. „V běhu je opravdu rozsáhlá obnova města.“
Obnova nevrátí životy
Je si toho vědoma i 36letá Zargan Bugajevová, jejíž druhé dítě přišlo na svět pět dní poté, co její manžel a tchyně zahynuli při ruském bombardování v domě, v němž hledali úkryt. Později se vrátila do svého válkou poničeného bytu, v němž jí zbyly dvě víceméně obyvatelné místnosti - kuchyň a pokoj.
Stavbaři začínají její dům opravovat, ale podle ní žádná obnova Čečenska nevrátí tisíce zmařených životů. „Tyhle změny mi nepřinášejí žádný pocit štěstí,“ říká. „I kdyby tu pro každého postavili dům celý ze zlata, mrtvé nevzkřísí, nevrátí lidem zdraví zdevastované touhle válkou, o kterou nikdo nestál,“ stýská si.
Zničená příroda
Válka v Čečensku neponičila jen městskou architekturu. Devastující vliv měla také na přírodu v celé zemi. Řeky jsou plné oleje a splašků ze zničených kanálů, vybombardované chemické laboratoře vypouští do vzduchu jedovaté plyny, nášlapné miny zabíjejí lesní zvířata. Čečenští doktoři rovněž upozorňují na zvyšující se množství fyziologických abnormalit u rodících se dětí.
