Zdálo se, že rozsudek ukončil jejich dlouholetý boj o území, na kterém kmen těchto lovců-sběračů nepřetržitě žil a lovil po tisíce let.
Jejich radost ale hned následující den po rozsudku zhořkla. Botswanská vláda ve čtvrtek vyhlásila přísné podmínky, které by mohly většině z nich v návratu zabránit. Vrchní státní zástupkyně Athaliah Molokommeová totiž stanovila podmínky, za jakých vláda soudní rozhodnutí uvede do praxe.
„Přírodní rezervace střední Kalahari zůstává i nadále státním pozemkem,“ prohlásila Molokommeová. „Je vlastnictvím státu a podléhá zákonům republiky,“ dodala.
Podle ní pouze 189 Sanů, kteří se účastnili soudního procesu, dostane automaticky právo se vrátit se svými dětmi na toto území. Další dva tisíce budou muset úřady žádat o povolení k návratu - napsal zpravodajský server CNN.
Lov jen na povolenky
Stát chce vracejícím se Sanům také zabránit v budování jakýchkoli stálých domů. Do rezervace si mohou vzít jen materiály ke stavbě „přechodných staveb“. Omezení se vztahují i na užívání vody. Sanové ji mohou čerpat jen v „nezbytně nutném množství“. Vláda přitom před čtyřmi lety zavřela hlavní studnu v rezervaci, kde je voda velmi vzácná. Sanové si podle nových nařízení nesmějí s sebou přivést ani žádná hospodářská zvířata. Nakonec přišlo i poslední a nejbolestnější omezení. Příslušníci kmene, který se tradičně živil sběrem plodů a lovem zvěře luky a šípy, musí žádat o lovecké povolenky.
Sanové se nevzdávají
Kmenové vůdce smršť vládních nařízení pobouřila. „Rozsudek říká, že my jsme vlastníci té půdy. Máme ústavní právo tu zůstat a obývat tuto část země,“ říká Junanda Gakelevone z organizace První lidé z Kalahari, která Sany zastupuje. Soud Sanům podle jeho slov také výslovně povolil, aby si přivedli domácí zvířata.
„Do Přírodní rezervace střední Kalahari se vrátíme i se svými koni a osly,“ prohlásil Gakelevone. Sanové nevlastní žádné automobily a z tábora, do kterého je vláda bez jejich souhlasu přesídlila, jim bude cesta pěšky do rezervace trvat týden.
Botswanská vláda začala Sany vysídlovat z území, kde se nacházejí zatím nevyužitá bohatá ložiska diamantů, v roce 1997, a umístila je do sběrných táborů. Přes dvě stovky přemístěných domorodců pak s pomocí mezinárodní organizace Survival International podalo na vládu žalobu.
Ta se hájila tím, že Sany přesídlila kvůli ochraně životního prostředí a jako kompenzaci jim zajistila lékařskou péči, vzdělání a přístup k nezávadné vodě ve sběrných táborech. Kritici však poukazují na to, že vykořenění Sanové byli často bez práce a začali propadat alkoholismu. Vysídlení tak proměnilo společenství hrdých lovců v komunitu závislou na vládní potravinové pomoci.
Podle Jonathana Mazowera, výzkumného koordinátora ze Survival International, organizace nyní apeluje na botswanskou vládu, aby svá nařízení zmírnila. „Bylo by moc smutné, jak pro Sany, tak pro Botswanu, kdyby se vláda snažila komplikovat život tolika lidem, kteří se tak těší na to, že se konečně budou moci vrátit,“ řekl.
