Podle prvních odhadů je tento lanýž letos v Itálii největší. Ernesto Di Iorio, který s lanýži obchoduje, ho vykoupil za 15 tisíc eur. Podle expertů bude o tuto bílou vzácnost rekordní zájem, neboť letošní sezona je pro lanýže nejhorší za posledních deset let.
Na dotazy, kdo nakonec cenný kousek získá, Ernesto Di Iorio žertuje: „Kdo ví, možná se dostane až k americkému prezidentovi.“ Naráží přitom na rok 1954, kdy vděční Italové věnovali tehdejšímu americkému prezidentu Dwightu Eisenhowerovi obdobnou houbu. Ta tehdy vážila neuvěřitelné dva a půl kilogramu.
Za rekordních 5,9 milionu korun byl v loňském prosinci vydražen bílý lanýž, který vážil 1,5 kilogramu. Pocházel rovněž z Itálie. O něco menší, pocházející z oblasti kolem italského města Alba, byl v roce 2006 prodán asi za 3,3 milionu korun.
Raritou jsou však také menší bílé lanýže. V Itálii se tato velmi oblíbená houba dočkala také své burzy dostupné na internetu nebo muzea. První bylo otevřeno v roce 2005 u Sieny s multimediálními stanicemi. Návštěvníci si zde mohou projít italskou mapu lanýžů a sledovat filmy přibližující jejich hledání, vaření a konzumaci. V muzeu ve městě San Giovanni d’Asso se od včerejšího dne až do 20. listopadu prodávají bílé lanýže s cenami od jednoho tisíce eur.
Lanýže se vyskytují ve dvou odrůdách. Bílé, vzácnější, mají vegetační dobu jen tři měsíce v období kolem Vánoc, ostřejší chuť a velice silnou vůni, ve které se mísí čerstvá zemina a houby. Oproti tomu černé lanýže nemají tak výraznou chuť ani aroma. Začaly se dovážet z Číny, ale později se objevily i v oblasti jižní Evropy, kde dozrávají v průběhu teplého léta v červenohnědé půdě. Nejsou tolik vzácné, čemuž odpovídá i mnohonásobně nižší cena. Lanýže letní rostou totiž také v Turecku a Severní Africe. Používají se jako koření a jsou hodně oblíbené.
Poklad pod zemí Že se jedná opravdu o výjimečnou houbu potvrzuje fakt, že roste pod zemí. Nalézá se přibližně třicet centimetrů pod povrchem, v kořenech asi 50 druhů stromů, většinou dubů. Může se ale vyskytovat také u lísek, topolů, moruší a vrb. Tomu samozřejmě odpovídá i jedinečný způsob vyhledávání. K tomu se v dnešní době využívají především speciálně vycvičení psi nebo méně často prasata. Díky jejich vysoce vyvinutému čichu jsou pro tuto práci ideální. Protože se o lanýžích tvrdí, že působí jako afrodiziakum, používají se převážně samice. Pro velkou oblíbenost houby se projevuje stále větší rivalita mezi sběrači. Vyskytly se dokonce případy, kdy někdo cvičené psy otrávil.
Některé oblasti na severu a ve střední části Itálie jsou již vyčerpány. Objevují se však nové oblasti, jako je horní tok řeky Tibery, kraj Abruzzy, chráněná oblast Pollino v Kalábrii a Istrie.
A v jakých pokrmech se lanýže vyskytují? Bývají v podobě papírově tenkých plátků vnášeny do masitých pokrmů, pod kůži pečeného kohouta, do jater, paštik nebo nádivek. Bílé lanýže jsou pak servírovány neuvařené, nastrouhané na čerstvé těstoviny nebo salát. Občas se také přidávají do speciálních sýrů.
Jak kdysi pronesl slavný znalec a labužník Brillat-Savarin, lanýž je „diamantem kuchyně“.
Na dotazy, kdo nakonec cenný kousek získá, Ernesto Di Iorio žertuje: „Kdo ví, možná se dostane až k americkému prezidentovi.“ Naráží přitom na rok 1954, kdy vděční Italové věnovali tehdejšímu americkému prezidentu Dwightu Eisenhowerovi obdobnou houbu. Ta tehdy vážila neuvěřitelné dva a půl kilogramu.
Za rekordních 5,9 milionu korun byl v loňském prosinci vydražen bílý lanýž, který vážil 1,5 kilogramu. Pocházel rovněž z Itálie. O něco menší, pocházející z oblasti kolem italského města Alba, byl v roce 2006 prodán asi za 3,3 milionu korun.
Raritou jsou však také menší bílé lanýže. V Itálii se tato velmi oblíbená houba dočkala také své burzy dostupné na internetu nebo muzea. První bylo otevřeno v roce 2005 u Sieny s multimediálními stanicemi. Návštěvníci si zde mohou projít italskou mapu lanýžů a sledovat filmy přibližující jejich hledání, vaření a konzumaci. V muzeu ve městě San Giovanni d’Asso se od včerejšího dne až do 20. listopadu prodávají bílé lanýže s cenami od jednoho tisíce eur.
Lanýže se vyskytují ve dvou odrůdách. Bílé, vzácnější, mají vegetační dobu jen tři měsíce v období kolem Vánoc, ostřejší chuť a velice silnou vůni, ve které se mísí čerstvá zemina a houby. Oproti tomu černé lanýže nemají tak výraznou chuť ani aroma. Začaly se dovážet z Číny, ale později se objevily i v oblasti jižní Evropy, kde dozrávají v průběhu teplého léta v červenohnědé půdě. Nejsou tolik vzácné, čemuž odpovídá i mnohonásobně nižší cena. Lanýže letní rostou totiž také v Turecku a Severní Africe. Používají se jako koření a jsou hodně oblíbené.
Poklad pod zemí Že se jedná opravdu o výjimečnou houbu potvrzuje fakt, že roste pod zemí. Nalézá se přibližně třicet centimetrů pod povrchem, v kořenech asi 50 druhů stromů, většinou dubů. Může se ale vyskytovat také u lísek, topolů, moruší a vrb. Tomu samozřejmě odpovídá i jedinečný způsob vyhledávání. K tomu se v dnešní době využívají především speciálně vycvičení psi nebo méně často prasata. Díky jejich vysoce vyvinutému čichu jsou pro tuto práci ideální. Protože se o lanýžích tvrdí, že působí jako afrodiziakum, používají se převážně samice. Pro velkou oblíbenost houby se projevuje stále větší rivalita mezi sběrači. Vyskytly se dokonce případy, kdy někdo cvičené psy otrávil.
Některé oblasti na severu a ve střední části Itálie jsou již vyčerpány. Objevují se však nové oblasti, jako je horní tok řeky Tibery, kraj Abruzzy, chráněná oblast Pollino v Kalábrii a Istrie.
A v jakých pokrmech se lanýže vyskytují? Bývají v podobě papírově tenkých plátků vnášeny do masitých pokrmů, pod kůži pečeného kohouta, do jater, paštik nebo nádivek. Bílé lanýže jsou pak servírovány neuvařené, nastrouhané na čerstvé těstoviny nebo salát. Občas se také přidávají do speciálních sýrů.
Jak kdysi pronesl slavný znalec a labužník Brillat-Savarin, lanýž je „diamantem kuchyně“.
