„Fakt, že během posledního týdne narůstá intenzita seizmických otřesů pod sopkou a dochází k nim v menší hloubce, je dobrým indikátorem toho, že magma stoupá k povrchu,“ vysvětluje Bryan. Vedle otřesů podle něj blízkost erupce mohou určit další dvě znamení: plyny unikající z vrcholku vulkánu a vypoulení povrchu sopky.
Únik plynů je znamením toho, že tlak pod povrchem povážlivě vzrostl, sune magma směrem k vrcholu a během tohoto procesu se uvolňují plyny a pára.
Série erupcí sopky Agung, která se tyčí do výšky 3031 metrů nad mořem, si mezi roky 1963 a 1964 vyžádala více než 1000 obětí. Láva tekla až do vzdálenosti sedm kilometrů od vulkánu a přeživší podle australské televize ABC vzpomínají na „déšť popela“.
Probouzí se sopka Agung na Bali? Tamní vláda kvůli otřesům evakuovala desetitisíce lidí |
Nejnebezpečnějším jevem, který doprovází sopečné erupce, je však pyroklastický proud, jenž bývá někdy označován jako žhavé mračno. Jedná se o vlnu žhavých sopečných plynů smíšených s úlomky magmatu a sopečného popela s teplotou od 100 do 1000 stupňů Celsia, která se pohybuje po sopečném svahu rychlostí i několik stovek kilometrů za hodinu.
Tentokráte indonéské úřady sice učinily celou řadu preventivních opatření, ale podle Bryana nelze rozsah erupce předvídat. „Pokud sopka vybuchne, podstatné bude, kolik plynu stačilo z magmatu uniknout,“ dodává.
Možnou intenzitu erupce ilustruje na příkladu láhve coca-coly: „Pokud s ní člověk zatřese a uvolní víčko, vypění všechna ven. Pokud ji ale nechá den stát otevřenou a pak s ní zatřese, nestane se nic - všechen plyn vyprchal.“ lsk mik
