Aktuální ekonomická krize se pochopitelně dotýká i vysokých škol. Situace je o to složitější, že v ČR navíc dojde v horizontu několika málo let k významnému poklesu počtu "čerstvých“ maturantů. Nejefektivnějším způsobem reakce na krizi jsou, domnívám se, efektivní investice.
Tedy investice do rozvoje vlastní kvality, potažmo do rozvoje potenciálu zaměstnanců. Jinak řečeno, cestou může být koncept učící se organizace. A co vysoké školy? Pokud existuje představa, že právě z povahy organizace, jakou je univerzita, apriorně vyplývá, že bude mít i vysokou afinitu k učení se, je to představa přinejmenším naivní.
Právě proto, že akademičtí pracovníci jsou vysoce kvalifikovaní, sklon racionalizovat si život nízkou aspirací na osobní odborný rozvoj je i tady přece jen velmi častý.
Navíc i za předpokladu, že by všichni vysokoškolští pedagogové velmi intenzivně a soustavně usilovali o své sebevzdělávání, byla by to vždy jen sestava „učících se“ jednotlivců, ale nikoliv „učící se univerzita“. Učící se organizaci vždy interpretujeme v kontextu s pojmy vzdělanostní společnost a celoživotní vzdělávání.
Své názory zasílejte na adresu akademie@lidovky.cz
