LN Italský neurovědec Benedetti v devadesátých letech zjistil, že při testování léků proti bolesti někteří dobrovolníci cítili po podání placeba menší bolesti než ti, kteří dostávali skutečný lék. O placebu řekl, že to není jen psychologický jev, ale skutečný fyziologický fenomén. Souhlasíte s ním?
Ano. Jednoznačně i pomocí zobrazovacích technik dokázal, že placebo aktivuje mozek a vyvolává v organismu produkci endorfinů – tedy látek, které mimo jiné tlumí bolest a způsobují dobrou náladu. Díky tomu se začínáme cítit lépe.
LN Vy bolest léčíte. Používáte placebo efekt ve své práci?
Placebo je odvozeno od slova „líbit se“. Je to tedy nejenom léčebná metoda, ale roli hraje také osobnost lékaře, způsob jeho jednání nebo vliv prostředí, ve kterém je nemocný ošetřován. Myslím, že vlídné jednání, úsměv a empatie udělá své. Snažím se zdůraznit pozitivní přínos léku pro pacienta. A nakonec i dobrá pověst lékaře působí jako placebo.
LN Tak tedy jen vlídnost, úsměv a empatie?
Nemocný s chronickou bolestí je jedním z nejkomplikovanějších a vyžaduje hodně času a energie. Přichází často zoufalý a dokáže své pocity bezmocnosti na lékaře přenést. Tyto negativní emoce pak musíme profesionálně zpracovat, vzbudit v pacientovi pozitivní myšlení a očekávání zlepšení jeho stavu.
LN Jak dodáváte pacientům pozitivní myšlení?
Nemocný mi musí věřit. A nejen já, ale také on musí udělat vše, aby byla léčba úspěšná.
LN To je tedy placebo, ale co když pacient neuvěří, nechce, nemůže...?
Jsou to nešťastné případy, potkávám se s nimi. Zde jsou jen dvě možnosti. Buď bude pacient spolupracovat a věřit, že se věci změní k lepšímu, a samozřejmě bude dodržovat léčebný režim. V opačném případě nemá terapie smysl.
LN Krom úsměvu a empatie byste placebu jako léčbě nevěřila?
Takhle bych to neřekla. Placebo v žádném případě nelze doporučit jako základní léčbu, ale jeho efekt by se neměl podceňovat. Lze je využít jako pomocného prvku ve snaze pozitivně ovlivnit bolestivý stav pacienta. Jakákoli procedura, která přispěje ke zlepšení pacientova stavu a nepoškodí jej, může být prospěšná. Tady bych ráda citovala slova německého psychologa a neurovědce Ernsta Pöppela, který řekl, že můžete pacientovi nabídnout tabletu a říct mu, že je to placebo bez jakékoliv účinné látky, ale že již pomohlo tisícům lidem, a tak pomůže i jemu. Pacient si tabletu vezme a skutečně mu pomůže.
LN Takže si nemusím myslet, že užívám účinný prášek, stačí vědět, že to pomohlo mnoha lidem přede mnou?
Nelze to zobecnit. Ale například harvardský vědec Ted Kaptchuk zkoumal, zda placebo funguje i v případě, kdy pacient ví, že ho užívá. Studie se účastnili pacienti, kteří dostávali placebo a věděli to, další nebrali nic. Výsledky studie přinesly zjištění, že efekt placeba se projevil i přesto, že pacienti věděli, že užívají neúčinnou látku.
LN Mám z toho dojem, že daleko víc záleží na formě než na obsahu.
Nejenom u placeba, ale také u léků velmi záleží na tom, jak jsou prezentovány. Podle jedné z teorií o účinku placeba přijímá vnímavý jedinec představu jako realitu bez ohledu na to, zda odpovídá skutečnosti. Uplatňuje se zde očekávání a touha po bezbolestném stavu.
LN Diskutujete s kolegy o možnostech využití placeba při léčbě?
Otázka léčby placebem je pro nás problematická z etického hlediska. Nemocný nemůže podle současné legislativy na svou nemoc dostávat bez svého vědomí lék bez specifického biologického účinku. Byl by lékařem obelháván a to je neetické. Proto léčba jakéhokoli onemocnění placebem nemůže být obecně akceptovatelná. V psychologii však existují jistá sebenaplňující proroctví. Patří mezi ně takzvaný Pygmalion efekt, tedy přesvědčení, že pozitivní očekávání, hodnocení a chování jiného člověka může vést ke zvýšení našeho sebevědomí a k posílení požadovaného chování. Když budeme k někomu přistupovat jako k šikovnému a chytrému člověku, posilujeme právě tyto jeho stránky a on sám je hnán k lepším výkonům a přirozeně motivován k tomu, aby naplnil naše pozitivní očekávání. Samozřejmě lze tyto psychologickémomenty využít i u léčby chronické bolesti. Nemocného se snažíme podporovat. Říkáme mu, že to jistě zvládne, zlepší se, začne znovu chodit do práce a podobně. Achválíme, když se snaží, přestane být pasivní a se svým onemocněním bojuje. Volíme prostě pozitivní přístup.
