Přesto jsou zimní hry z módního hlediska mnohem zajímavější než ty letní. Což je především zásluha krasobruslařů. Ti se ostatně často postarají o největší rozruch, byť takový skandál, jaký způsobila Katarina Wittová absencí sukně na hrách v Calgary v roce 1988, už asi nepřijde. Pro neznalé – po jejím vystoupení v body zdobeném peřím bylo do krasobruslení zavedeno pravidlo, jemuž se dokonce přezdívá Katarinino, které říká, že soutěžící krasobruslařky MUSÍ mít sukni.
Pastva pro oči
Ale co si budeme nalhávat, to je jen pastva pro oko – buď v pozitivním smyslu, či trochu panoptikálním. To když si vzpomenete na Američana Johnnyho Weira, který třeba v jízdě inspirované Labutím jezerem pojmenoval svou červenou rukavici Camilla.
Je ale jeden kousek oblečení, který se u každé výpravy vyplatí sledovat - svetr. U Norů to nepřekvapí, u Američanů také ne, pokud jen trochu tušíte, kdo jim tento svršek dodává (ano norská firma). Ale rozmáhá se to s každou olympiádou více i mezi ostatní družstva. A to sázka na norské svetry. Pravda, zrovna návrhářům kolekce pro norské lyžaře to letos moc nevyšlo, protože na jejich národní chloubě se objevily tradiční vikingské runy, které jsou v severské zemi spojovány s neonacisty. Ale ti lyžaři, kteří takové oblečení nechtějí, nemusí mrznout, když zvolí jiný olympijský svetr. Ten je z kolekce pro všechny členy norské výpravy. Každopádně se Čekstajl přimlouvá za to, aby norský svetr byl snad v každém šatníku. Má několik výhod.
Díky vzorům a barvení vlny ať už v tradiční červené nebo zelené či modré trochu rozbíjí zimní nudu šedivé a černé. Kvalitní svetr vážně sluší každému muži v kombinaci s dobrými džínami. Dámy musí při kombinování trochu více přemýšlet, ale platí v podstatě totéž – jako volnočasový zimní doplněk je tento svetr k nezaplacení. Jen pozor na soby. Maličtí v norském stylu jsou roztomilí, ale jsou výrobci vtipálci, kteří je pletou i do poloh, které by trochu konzervativnějšího nositele mohly vést k uzardění. Velké soby nechte pod americký vánoční stromeček.
A vlastnost, kterou ocení zase spíše zimomřivější dámy. Ty svetry jsou neskonale teplé. Zkrátka nic nezahřeje lépe než vlna. Jsou i varianty vláken potažené teflonem, ty pak ani nepromoknou. Jen je to trochu útok na peněženku. Opravdový norský svetr se totiž pohybuje nad pěti tisíci korun (i mnohem výše). Ovšem dobré vlněné svetry seženete za výrazně menší peníze třeba od českých výrobců. Krásou či kvalitou si nezadají s norskými předobrazy a zahřejí stejně. A s takovým vybavením už je ta zima snesitelnější. Zvlášť, když přidáte ještě českou čepici „raškovku“.