Skládá se z místních kluků a holek, kteří hokej milují právě kvůli Jágrovi. Na tréninky chodí i o 40 minut dříve.
„Hokejový Dalajlámo, přijmi naše pozvání do Mulbekhu. A nauč nás prosím hrát hokej,“ modlí se obyvatelé Mulbehku ve vtipném videu, které posílají do Česka a chtějí jím oslovit svého guru.
Jágr se nemusí bát, že mu bude v Himálaji zima. V této oblasti je totiž sice v noci běžně minus dvacet stupňů Celsia, přes den ale „krásných“ minus deset stupňů. Místní mu prý rádi pomůžou s aklimatizací. „Může bydlet u nás,“ říká matka malého hokejisty, který napodobuje hokejového idola.
Děti v Malém Tibetu se postavili v bruslích na led v lednu, poprvé v životě. Trénují je dobrovolníci z Česka, kteří tam vystavěli dokonce ledové kluziště a přivezli místním hráčům hokejovou výstroj. „Všechny nás velmi překvapilo, jak rychle se děti zlepšovaly. V porovnání s českými dětmi, které mnohdy bruslí z donucení, jsou zdejší děti velmi nadšené, protože v zimě nemají tolik způsobů zábavy,“ popisuje trenér Radek Vobr z organizace Brontosauři v Himálajích.
Češi chtějí naučit tibetské děti hrát hokej |
Pro tamní děti je hokej vyloženě vysvobozením ze zimní nudy. Celá oblast se i na pět měsíců uzavře okolnímu světu. Podle tradičních kulturních zvyklostí tak přicházejí na řadu různé veselice, na kterých se popíjí alkohol. Tedy nic pro děti.
To mění česká dobrovolnická organizace Brontosauři v Himálajích. Pomohla ve vesnici Mulbekh, která leží v okrese Kargil, vybudovat základní školu Spring Dales Public School. „Naše škola bude první, která hokej uvede. Tamní komunita má o hokej zájem a Češi jsou hokejový národ,“ řekl LN v dubnu loňského roku předseda Brontosaurů v Himálajích Jiří Sázel.
Organizace tehdy spustila pětiletý projekt Český hokej pro tibetské děti a lidé od té doby přispívají na výstroj hokejistů. Tréninky berou děti z Malého Tibetu velmi vážně. „Po prvních pár dnech začaly chodit na výuku hokeje i o 40 minut dříve, což nám dělalo velkou radost,“ popisuje dobrovolník Lukáš.
Z každého tréninku se stává v zásadě hokejová exhibice. „Začali se chodit dívat tamní mniši, bábiny a potom jsme měli kolem hřiště doslova plnou tribunu,“ podotýká trenér Vobr.
První zápas
Kluziště přilákalo i místní mladíky. Nejprve pomáhali s údržbou hřiště, teď už se o ně dokážou starat zcela sami. „Založili si vlastní tým a bruslili, kdykoliv bylo na hřišti volno,“ doplňuje Radek. Tento tým se probruslil dokonce na svůj první zápas do blízkého města Kargil. Zde hrálo osm týmů a výhrou bylo 50 tisíc rupií, tedy 1600 korun.
„V pavoukovém schématu dostal náš tým na první zápas zkušené hráče z údolí Čiktan, kteří hrají již sedmou sezonu. Zcela vyrovnaný průběh zápasu nakonec skončil prohrou našich, když v posledních minutách třetí třetiny zvýšil protihráč na 2:1,“ líčí Sázel.
Na hokejový zápas dostal pozvánku i tamní vládní úředník, který staví lokální cesty. „Byl tak nadšený, že nám zadarmo propůjčil své stroje, abychom mohli hokejové hřiště rozšířit,“ říká ředitel školy Tsewang Norboo.
I když hokej místní teprve objevují, podle historických materiálů v Indii úplnou novinkou není. Objevil se tam před 150 lety díky Britům, kteří Indii tehdy kolonizovali. „V té době se hrál hokej v indickém státě Himáčalpradéš jenom pár dní v roce, jindy už led roztál. Vybavení si vyráběli svépomocí z lokálně dostupných zdrojů,“ vypráví Sázel.
První klub – s názvem Ladakh Winter Sports Club – byl založen v roce 1995 a podle Sázela je považován za jediný hokejový klub v Indii podobný těm západním. První mezinárodní turnaj s indickou reprezentací byl odehrán vloni. Před rokem také vznikla první ženská hokejová asociace a poprvé se podařilo vyslat jeden tým z Malého Tibetu na mezinárodní hokejové utkání asijských národů.