O tom, že je nutné reformovat současný systém hodnocení a financování výzkumu, není pochyb. Než ale dojde k unáhleným změnám kurzu, chceme vyjádřit názor na některé aspekty stávajícího systému, které považujeme za užitečné, a zároveň varovat před alternativami, které by mohly být škodlivější, než současný systém.
Pouhé odstranění "kafemlejnku", jak se tomuto systému přezdívá, neodstraní všechny podstatné problémy. Nezbývá totiž než připomenout, že předchozí institucionální financování tzv. výzkumných záměrů bylo ještě problematičtější. Jednalo se o jakousi soutěž, kde často větší roli, než skutečná kvalita týmu hrály sliby, se kterými šli předkladatelé na trh, a dost možná též konexe u členů výběrových komisí.
Na řadu let tak ustrnul stav, kdy jedna výzkumná skupina má na dlouho své jisté a druhá, sídlící třeba ve stejné budově a produkující neméně kvalitní výzkum, byla od podobných zdrojů trvale odříznutá. Není divu, že petrifikace těchto disproporcí je trnem v oku zvláště dynamickým týmům, které neměly to štěstí včas nasednout do vlaku výzkumných záměrů.
Kladná role současné metodiky hodnocení a financování výzkumu spočívá především v tom, že nedbá na sliby ani na známosti, ale pracuje pouze s fakty, tj. výzkumnými výsledky, které tým skutečně vytvořil. Tam, kde jsou výsledky bezpečně ověřitelné a jejich váha se odvíjí od nezávislého mezinárodního posouzení, je jeho vliv celkově pozitivní: stimuluje k větším výkonům.
Týká se to výsledků základního výzkumu publikovaného v mezinárodních časopisech, jejichž váha se poměřuje tzv. impaktním faktorem. Uplatnit své výsledky v prestižnějším časopise je náročnější než v průměrném a podprůměrném, ale systém to ocení několikanásobně vyšší prémií. Týmy, které se soustředí na excelentní výzkum, na tom dokáží vydělat. Ty, které se se svými výsledky do dobrých časopisů nedostanou, pochopitelně ztrácejí.
Systém ovšem má i podstatné problémy: současná varianta metodiky hodnocení umožňuje započítávat mnohem hůře ověřitelné "vědecké knihy", které jsou hodnoceny paušálně, "funkční vzorky", které sotva kdo viděl fungovat, atd.
Různí mistři výkaznictví se v tom rychle naučili chodit a odsávat veřejné prostředky za pseudovýzkum, zatímco skutečná kvalita v některých oborech zůstala nedoceněná.
Zatímco v přírodních vědách je nejvýznamnější produkce základního výzkumu soustředěna do článků v mezinárodních časopisech, pokřiveným hodnocením trpí nejvíce výzkum ve společenských, ekonomických a humanitních vědách a v technických oborech.
Chceme, aby v nejbližší době došlo k nápravě, ale nechceme, aby módní bourání zaváděného systému institucionálního financování vedlo k dalším pochybením. Uvítáme vznik oborově specifických hodnocení, kde různá výzkumná odvětví mají svůj výkon poměřovaný různými kritérii a týmy soutěží o odděleně alokované prostředky.
Chemik tak nebude konkurovat historikovi, ale bude soutěžit jen s dalšími chemickými pracovišti o zdroje, které budou alokovány z celkových výzkumných prostředků na základě politického rozhodnutí. To bude muset vycházet z informovaného srovnání našeho stavu se zahraničím a z posouzení potřeb naší země.
Rozhodně budou muset být z hodnocení odstraněny položky, které byly dosud bodovány paušálně bez posouzení kvality.
Považujeme za užitečné, že část financí na výzkum se odvíjí přímo od dosažených výsledků a nikoliv od rokování "moudrých komisí". Chceme, aby systém motivoval k produkci špičkových výsledků a nikoliv k přesvědčovacím kampaním a diplomatickým jednání u vlivných posuzovatelů.
Z toho důvodu se přikláníme k postupné evoluci současné metodiky hodnocení s odstraňováním jejích slabých stránek, než k další revoluci s pochybnými výsledky. Při tvorbě nového systému jsme připraveni spolupracovat jak s vládní Radou pro výzkum, vývoj a inovace tak i s Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy.
Podepsáni děkani MFF UK, PřF UK, PřF MU,1.LF UK, FEL ČVUT, PřF UP, FCHT UPCE
Signatáři reprezentují sedm výzkumně nejvýkonnějších fakult v ČR s celkovou produkcí 26 procent celorepublikových bodů za impaktované publikace (podle Hodnocení 2009).
