Jak na graffiti? Známe návod na čtení měst

Writeři se netají tím, že - na rozdíl od psaného slova, které má být srozumitelné všem - je řeč i estetika graffiti určena jen malé skupině zasvěcených. Nevěří, že je možné laika o jeho smyslu a estetice poučit. Přesto se LN podařilo přesvědčit člověka, který maluje pod přezdívkou Blunk, aby popsal principy, podle nichž lze velkoměstské hieroglyfy číst.

PIECE – LEGÁLNÍ ZÓNA 
"Tohle je příklad graffiti, kterému se říká piece. Je to zkratka z anglického slova masterpiece, tedy mistrovské dílo. Piece je nejvypracovanější forma graffiti, obvykle vícebarevná, často používá stíny a 3D efekty. Konkrétně tenhle je podpis writera Only. Ty písmena jsou zajímavě stylizovaný, autor si už hodně odvážně hraje s původními tvary abecedy. Vidím v tom dobrý příklad posunutí klasického graffiti, v němž používáš pořád ty samý techniky a principy, do něčeho vyššího. Zároveň se mi na tomhle člověku líbí, jak promýšlí pozadí."



LN: Já v tom pozadí vidím tvary, které mi připomínají komiksovou krajinu. Sopku, z níž stoupá geometrický dým. Nad nápisem se tyčí nějaký zasněžený štít a mraky, ze kterých prší barva.
"To se ti zdá. Ve skutečnosti je to čirá graffiťácká abstrakce. Realistická je jenom ta tvář. Jména Emok a Maus jsou jména writerových kamarádů, kterým autor tenhle piece věnuje."
 
PIECE - MIMO LEGÁLNÍ ZÓNU
"Tohle jsou další tři exempláře pieces. Konkrétně tohle je příklad ilegálního graffiti, které by podle mého soudu nemuselo nikomu vadit. Je na zastrčeném, nevábném místě, které je vidět jenom z vlaku. Jsou tam jména tří writerů: Oner, Cakes a Tager. Všechny tři vznikly najednou, writeři se předem dohodli na jednotný modrý barvě. Okolo písmen jsou takový ty komiksový náznaky pohybu a pak šipky, který vycházejí z písmene, to jsou tradiční dekorační prvky, které najdete všude na světě.



Standardním prvkem je i výzdoba hvězdami (Cakes) a zlatými bublinami (Tager). Piece většinou vycházejí z nějakých skic. Ty si pak můžeš přinést na místo buďto na papíře, nebo v hlavě. To druhý je bezpečnější. Když tě s takovou papírovou skicou chytěj policajti, těžko se z toho vykecáš." 

CHROM
"Tomuhle typu graffiti se říká chrom. Je pro něj totiž typický stříbrný vnitřek a černý, někdy i červený či fialový obtah písmen. Stříbrná se používá proto, že kryje jakýkoli podklad. Chrom musí být hodně dobře vidět. Většinou je velký, je na něj potřeba nakoupit víc barev a dá to víc práce, a proto ho dělá víc lidí najednou. Hotovej, dokončenej chrom se pozná podle toho, že je podepsanej tagama writerů nebo crews (part, které ho namalovali).



Na ten, co je na fotce, potřebuješ velkej žebřík, hodně spreje a hodně času – proto je u trati, tam nejste tolik na očích. Je na něm název party, která ho dělala – DSK. Ta má tři členy. Tři čtyři lidé je na writerskou partu obvyklý počet. Větší skupinky už by nebyly moc operativní."

LN: Proč DSK nezamalovali to starší graffiti, co je pod nimi?
"To je slušnost a důkaz respektu. Přes dobré graffiti se nemaluje ani netaguje."

TAG
"Klasický tag na dveřích, je od writera, který si říká Spirit. Mimochodem, vedle graffiti dělá i klasickou malbu na plátno. Má výborně vypsanou ruku a možná jako jediný z Prahy umí udělat elegantní tag snad z každýho slova. Na tagu jsou jasně vidět klasický dekorativní prvky, které se používají všude na světě: kroužek nad písmenem S, který znamená svatozář, shora směřuje dynamická šipka. Dvě vodorovný čáry nalevo od písmene S jsou uvozovky, to je další zavedený motiv. Slovo Spirit je podtržený, ale dotyčný writer to podtržení protáhl do takový hravý spirály.



Tenhle tag je namalovaný sprejem s tryskou, které se říká fat cap, ta dělá takovou širší, jakoby rozprášenou linii. Když to s ní umíte, dokážete z ní plynule přejít do tenké linie a zpět. To se u tagů cení, není to legrace. Jinak se tagy dělají nejčastěji speciální tagovací fixou. Dneska se jich už samozřejmě vyrábí spousta druhů a samozřejmě si můžeš koupit skoro jakýkoli odstín nebo fixu, která kreslí nápisy, co stékají – to může být taky estetický efekt."

LN: Jak dlouho trvá udělat takovýhle tag?
"Mezi pěti až deseti vteřinami. Nápis jako je tenhle nemůžete namalovat pomalu, jinak by neměl v sobě ten pohyb, ten švih, tu lehkost. Problém je ovšem v tom, že když něco kreslíte rychle, kulička uvnitř spreje cinká – a jste slyšet."
 
THROW-UP
"Tohle je takzvaný throw-up, tenhle konkrétně od writera, co si říká Hanes. Throw-up je něco mezi tagem a propracovanějšími graffiti, principem je namalovat ho celý na jeden zátah. Důležitá je rychlost. Tenhle musel být hotový tak za dvě minuty. Proto styl throw-upu vychází z oblých, bublinovitých tvarů. Každý písmeno je obtažený souvislým tahem. Když má writer svoje throw-upy hodně v hlavě, tak to už třeba vůbec nečrtá a začne písmena vybarvovat na místech, kde budou stát. A občas mu to nevyjde úplně dokonale. Tady je to vidět na písmenu S, které není úplně vybarvený. Ale to nevadí. Throw-up se nedělá proto, aby byl ,hezký‘.


 
Určitě ho nepůjdeš dělat do legální zóny, kde bys měl prostor a čas vyhrát si s nějakým propracovaným graffiti. Throw-up musí být vtipný. Musí na něm být vidět, že autor rozumí typografii svých písmen. Důležitý je taky místo, kde ho děláš. Oblíbené jsou rolety obchodů – tam je na něj dobře vidět. Polokroužek uvnitř malého e je naznačenej hvězdičkou, a ten znak vedle něj, v horní části písmene S je ve skutečnosti číslice 1. Ta se v graffiti hodně používá – nebo anglické slovo one. Je to zdůraznění tvýho ega. Dole jsou tři tagy, jeden je podpisem writera, tedy Hanes, na druhém je PMC a na třetím BE, což jsou označení takzvaných crews, tedy part, se kterýma chodí malovat." 

PIECE - LEGÁLNÍ ZÓNA 
"Graffiti, které bylo v legální zóně na Těšnově. Vybarvení písmen mi připomíná styl pieces v newyorským metru za starých časů. Ty žáby v adidaskách se sprejem, to je klasická graffiti postavička, pochází ze starých komiksů ze sedmdesátých let. Pro postavičky a obličeje a další realistické obrázky u graffiti se na writerské scéně vžil anglický výraz characters. To je z hlediska většiny kolemjdoucích chodců to nejatraktivnější, těmhle obrázkům rozumí, ale ve skutečnosti mají characters jen vedlejší roli. Protože graffiti, alespoň jak ho chápeme my tady v Praze, je postavené na písmu.



Když je v nějakém graffiti zásadním a dominantním prvkem character, ať je sebelepší a seberealističtější, ať je to třeba hlava Karla Gotta, která vypadá tak živá, že si říkáš, jestli z tý stěny nevyleze, považujeme to za kýč. Ale to je naše pražská škola. Třeba v Mnichově mají rádi megaplastické kreace, kde se zájem o typografii ztrácí v efektech, naleštěnosti a realistických postavičkách. Nám pražským u graffiti, které má dobré tvary písmen, nevadí ani to, že je mizerně vybarvený a někde to nechtěně stéká, nevadí, že jsou vidět tahy, že je nečistě a křivě obtažený. Hlavní je síla typografickýho návrhu."