"Řekni slovo a nikam nepojedu," říkal mi několikrát manžel, když jsme probírali, zda práci vzít nebo ne. Strávili jsme dlouhé hodiny debatováním nad tím, jak se změní náš život a jak to budeme zvládat. Nikdy by mě ale nenapadlo říct mu, ať nikam nejezdí. Od začátku jsem ho podporovala. Stejně tak jeho nikdy nenapadlo žádat mě, abych se vzdala svého života, jela za ním, starala se o domácnost a "vařila mu eintopf", jak říkají v nadsázce naši přátelé. Ví, že bych nebyla šťastná.
Takže žijeme každý zvlášť, navštěvujeme se a hledáme řešení do budoucna, které by vyhovovalo nám oběma. Víme, že dlouhodobě nemůžeme žít odděleně. I když věřím, že někteří tátové své děti skoro nevidí kvůli práci a to ani nejsou v zahraničí. Samozřejmě že mne mnoho lidí odsoudilo, což jsem čekala. "Proč za ním nejedeš? Vždyť tam můžeš chodit do muzeí a do posilovny a užívat si, ne?," slýchám nejčastěji. Marně vysvětluju, že život domácí hospodyně s permanentkou do "fitka", která si říká manželovi o kapesné, mne děsí.
Názor psycholožky:Táta je pryč, jak to říct dítěti? Dlouhodobé omezení kontaktu s jedním z rodičů je pro dítě náročným obdobím. Dítěti se po rodiči stýská, s přibývajícím časem ale může stesk otupovat, a dítě na život s oběma rodiči pomalu zapomíná. Proto doporučuji být k dítěti upřímný, vysvětlit popravdě situaci. O tatínkovi je třeba dál mluvit. Je dobré využívat všechny možnosti komunikace s rodičem. Kryštof může s tatínkem telefonovat, s matčinou pomocí využívat Skype, mail nebo psát klasické dopisy (matka napíše dopis a Kryštof ho domaluje). Daná situace vyžaduje od matky i syna mnoho trpělivosti, kterou jim tímto moc přeji. |
Takže jsem v Česku a starám se sama o Kryštůfka, o domácnost a k tomu chodím do práce. Poznala jsem, jak se asi žije opravdovým samoživitelkám. A upřímně je obdivuju! Naštěstí mám narozdíl od nich hodného a rozumného manžela. Navstěvujeme se a každý den si voláme. On je na mě pyšný, že to zvládám a podporuje mě na dálku. Zatím to funguje. Až na to, že Kryštůfkovi se stýská víc než jsme čekali. I několikrát za den se ptá, kde je táta. Naštěstí používáme skype a dokonce mu tak manžel čte i pohádky na noc. To je náš nový rituál. Nedávno mne Kryštof dojal, protože tátovi řekl: "Vystup z toho počítače a vem si normální knížku táto!"
Nic naplat, asi se stejně brzy budu muset naučit vařit ten "Eintopf"…..
O autorce:Veronika Švihelová - Jonášová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poté zakotvila jako reportérka v domácí redakci v České televizi. Nyní působí v ekonomické redakci. Věnuje se psaní a hlavně synovi Kryštofovi, který se narodil 9. 7. 2009. |
