Na nápad přišel při návštěvě jedné textilky a inspirací pro jeho stroj poháněný lidskou silou se mu stalo zařízení na zastřihávání vláken koberců, aby všechna byla stejně dlouhá. Princip jednoduše přenesl na trávníky, u nichž se délka stébel po staletí nedokonale regulovala pomocí spásání domácími zvířaty, kosami a srpy. Nový vynález přišel právě včas, protože v 18. století se z Francie začala do světa šířit móda krátce střižených pažitů, a s novým vynálezem šla jejich údržba raz dva.
Chytání myší. Jak vznikla pastička na drobné hlodavce? |
Vedle perfektně vyhlížejících zahrad přinesla sekačka ještě jeden, nezamýšlený, leč možná ještě významnější důsledek, a sice bouřlivý rozvoj sportů jako lakros, kriket, golf či ragby – ale především tenis a fotbal.
A tak na sebe zdokonalení Buddingova vynálezu nenechala dlouho čekat. Roku 1842 Alexander Shanks vymyslel způsob, jak sekačku zapřáhnout za poníka. První sekačky byly prý totiž nejen hlučné, ale i těžké a neobratné. Zároveň se zlepšovala technická konstrukce. A 19. století by nebylo nazýváno stoletím páry, kdyby tento způsob pohonu neuplatnilo i na trávnících – první motorizované sekačky na parní pohon na ně vyjely začátkem 90. let.
Používaly se však jen několik let a jejich anglický výrobce se rychle přeorientoval na benzinové kočáry – už navždy tak bude zaznamenáno, že sekačka na trávu byla předchůdcem vozů Jaguar či Land Rover. A také aut Benz, protože prvním, kdo roku 1897 přišel se sekačkou na benzinový pohon, byla tato německá manufaktura. Ostatně některá její auta připomínala malé traktory.
Od 30. let se sekačky zmenšovaly, aniž by se jim ubíralo na síle, a pomalu se začaly objevovat varianty na elektrický pohon, jež se sice pyšnily tišším provozem než ty benzinové, ale na druhou stranu k nim bylo třeba často neobratně natahovat šňůru připojenou k síti. A právě v nich zřejmě spočívá budoucnost Buddingova vynálezu: bezšňůrové robotické sekačky na baterii.
