Tisíce lidí slepnou. Oficiální lék je drahý, levnější není určen pro léčbu zraku |
Po chvíli jsem si na přítmí zvykla a uvědomila jsem si, že na sebe vidíme i bez světla docela dobře. Schneidera značně potěšilo, že mám na nose brýle, a hned mi je vyměnil za proužek papíru. Podal mi míček, který jsem měla přehazovat z ruky do ruky a pozorovat jeho pohyb. To prý na protažení okohybných svalů a uvolnění krk.
Místo zdlouhavé teorie jsem si metody, které pro zlepšení zraku vlastními silami Schneider vyučuje po celém světě a v říjnu je představil i v Praze, vyzkoušela na vlastní kůži. Měla jsem zakázáno si brýle potom nasadit zase zpátky. ,,Lidé bývají na brýlích závislí a používají je mnohem více, než je potřeba,“ vysvětlil mi a pravda je, že jsme rozhovor zvládli i bez nich.
LN: Je neuvěřitelné, že jste byl diagnostikovaný jako slepý a teď tu spolu sedíme a nemáte nasazené ani brýle.
Nevidím tak dobře jako vy s brýlemi. Můj zrak nyní dosahuje sedmdesáti procent. Je to ale dostatek na to, abych mohl řídit, číst a psát. A to mi doktoři úředně potvrdili slepotu a říkali, že bez brýlí můj zrak nikdy nedosáhne více než půl procenta.
LN: Kde se vzalo vaše přesvědčení, že lékaři nemají pravdu?
Dva rakouští vědci v 19. století pronesli usnesení, že se zrak zlepšit nemůže, a to se stalo dogmatem v lékařské praxi. Když pokládáte špatné otázky, nemůžete získat správné odpovědi. Lékaři se neptají, jestli se oči zlepšit můžou. Pro ně je řešení předepsat brýle, abyste viděla na sto procent. Já jsem se ale ptal, co dělat, abych zase viděl.
LN: Co ve vás posílilo víru, že se to podaří?
Byl jsem v té době teenager a teenageři mají tendenci rebelovat proti všemu, i proti tomu, co říkají lékaři. (smích) Víte, měl jsem velmi těžké dětství. Narodil jsem se s šedým zákalem hluchým rodičům. Komunikovali převážně znakovou řečí, kterou jsem ale nemohl vidět. Chodil jsem do školy s normálními dětmi a učil se pomocí Braillova písma. Ostatní si se mnou nechtěli hrát, šikanovali mě. Cítil jsem se osamělý a izolovaný a nechtěl jsem takový život žít. Kamarád představil Batesovu metodu a ta mi dala naději. Začal jsem intenzivně cvičit den co den a po roce jsem byl schopen vidět písmena.
LN: Znamená to, že když budeme cvičit, mohli bychom se kompletně zbavit brýlí?
Neříkám, že by už nikdo nemusel nosit brýle. Každý je jiný, někdo trpí závažnými očními onemocněními a to je pak jiná otázka. Rozhodně si ale každý zrak může zlepšit. Podle mých statistik je to až devadesát procent populace. I kdyby se vám zrak zlepšil jen o dvě dioptrie, byl by to pokrok. Někdo, kdo jich má jen několik, by brýle mohl odložit úplně a těm, kteří se chystají si brýle pořídit, radím, ať raději začnou cvičit a nebudou je už potřebovat.
