Jdeme hamat, potom hajat. Mateřská profesní deformace v praxi

Někdo mi tohle kdysi vyprávěl. I když mi to dřív připadalo neskutečné, teď se na to dívám trochu jinak. Mateřská deformace totiž existuje! A po 10 měsících strávených s dítětem se její náznaky nevyhnuly ani mně. Většina těchto deformací dle mých zkušeností pramení z toho, že matky některé věci prostě už dělají automaticky a tak trochu nevědomky. (Souvisí to taky s tím, že jsme na rozdíl od většiny mužů často zvyklé dělat více věcí zároveň.)

Tak třeba houpání kočárku. Když s ním stojím na místě, vozím Kryštůfka aspoň sem a tam, aby se uspal a uklimbal. Proč bych proto neměla stejně zacházet i s vozíkem v supermarketu? "Co to s ním provádíš?" přistihl mne můj muž, jak jsem s nákupem drncala a popojížděla zamyšlená u regálu se zeleninou. Sama jsem se skoro lekla, ani jsem si ten pohyb už totiž neuvědomovala. Prostě jsem uspávala nakoupenou zeleninu.

Oba jsme se zasmáli a pak historku dávali k dobru před kamarády. Ti se mohli ostatně sami přesvědčit, že některé mateřské úkony mám velmi dobře zautomatizované. To když u nás byli nedávno na večeři. Když jednomu z nich upadl na podlahu mobil, během rozhovoru jsme se bez rozmýšlení sklonila, poklekla na všechny čtyři, mobil vylovila zpod židle a podala mu ho. Ani jsem přitom naše povídání nepřerušila. "Tos nemusela, podal bych si ho sám," zíral s otevřenou pusou nad mou servilností tento můj bývalý spolužák. Mám prostě trénink, protože můj synek neustále vyhazuje hračky z kočárku i z jídelní židličky a tak se snad stokrát za den shýbám a sbírám…

Teď už chápu jednu mou kolegyni, elegantní dámu a uznávanou novinářku, která mi přísahala, že na mateřské zásadně změnila svůj vytříbený slovník, který pak okupovaly výrazy jako papat, hajat, pápá apod. Rozumím i další kamarádce, která svého manžela chválila za to, že hezky papal a že je to šikula (načež ji doporučil, že by se měla už brzy vrátit do práce). A už mi ani nepřijde tak neuvěřitelná zmíněná historka o krájení masa…