Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Je mi fuk, jestli Češi vymřou. Děti nechci, říká dobrovolně bezdětná

Magazín

  10:45
PRAHA - Za sto let by v Česku mohlo být o tři miliony méně lidí, tvrdí statistici. Češi si totiž pořizují stále méně dětí. A někteří dokonce nechtějí žádné. Říkají si dobrovolně bezdětní . "Proč nechci děti, mi přijde jako divná otázka. To je jako se ptát, proč někdo nechce jíst růžičkovou kapustu. Prostě to tak cítí, tak se narodil. Vždycky otázku vracím: a proč vy je chcete?" popisuje Jana, která mezi dobrovolně bezdětné patří.
Musí mít každá žena děti?

Musí mít každá žena děti? foto: Shutterstock

K Janině názoru se přiklání i Soňa, která se rovněž řadí mezi DB (dobrovolně bezdětná), jak si zkráceně říkají. "Člověk buď má, nebo nemá touhu mít vlastní dítě a tato vlastnost je mu dána do vínku biologicky, o tom nikdo nemůže sám rozhodnout. Přirovnala bych to k situaci, kdy se například gay nemůže rozhodnout o své sexuální orientaci. S touto orientací se jednoduše narodil," vysvětluje Soňa v rozhovoru pro Lidovky.cz.

Soně je 39 let, vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze a pracuje jako analytička rizik v jedné z největších bank, redakce ji oslovila přes fórum o dobrovolné bezdětnosti. Jana je mladší - je jí 25 let, vystudovala práva, nyní pracuje v jedné advokátní kanceláři.

Češi vymírají

  • Český statistický úřad představil nedávno novou projekci do roku 2101. Nevyznívá příliš optimisticky - na konci století by v Česku mohlo žít o tři miliony lidé méně než dnes. Porodnost bude totiž klesat. Třetinu lidí budou tvořit senioři nad 65 let. - VÍCE ČTĚTE ZDE.

Dobrovolná bezdětnost je v Česku poměrně nový fenomén, na který mnoho lidí hledí s nedůvěrou. Tento pojem je nicméně v zahraničí známý již od 70. let minulého století.

Většinová společnost sdílí názor, že mít děti je přirozené a jen tak se dá vyhnout postupnému vymírání Čechů, které předpovídají statistici. Jana potvrzuje, že občas slýchá názory, že by měla mít děti v zájmu společnosti, nebýt sobecká. "Měla bych se obětovat? Proč? Nikdo z lidí to nedělá. Znám ženy, co pět let chodí na léčbu neplodnosti, dítě je pro ně největší sen. Pak jsou hrozně šťastné, když otěhotní. Jaká je tohle oběť - splnit si sen," diví se.

"Když bych těm ženám řekla: 'Holky, planeta je přelidněná, v jejím zájmu děti nemějte.' A ony na to přistoupily. To by byla oběť. A na stejném principu je to, co ony žádají ode mne. Navíc vždycky tu byli dobrovolně bezdětní. Jeptišky, mniši, tzv. staré panny. Není to žádná novinka. My to nevytrhneme." 

ČTĚTE DÁLE:

"Upřímně, je mi úplně jedno, jestli náš národ vymírá nebo ne. Ani jestli naše planeta vymírá nebo ne, i když spíše opak je pravdou. Nevím totiž, co bych s tím měla mít společného. Já jsem se přece nerozhodla, že přijdu na svět, a už vůbec ne, že přijdu na svět jako žena. Jakým právem vlastně vůbec může jeden člověk nebo celá společnost druhému člověku říkat, co by měl a neměl dělat, jak by měl nebo neměl žít," myslí si Soňa.

Je to jako u homosexuálů

Jana si svou nechuť k dětem uvědomovala již od mala. "Asi to bylo jasné vždycky. Ani jako dítě jsem si nepředstavovala, že budu maminka a manželka. Automaticky jsem si budoucnost představovala bez dětí," říká. Soňa k tomu poznání dospěla až později. "Poprvé jsem si asi ve dvaceti letech položila otázku, o čem to vlastně všichni kolem mě mluví. Měla jsem již v té době velmi slušnou práci a čelila jsem otázkám hlavně mých kolegyň, které se mě neustále vyptávaly, kdy se budu vdávat a mít děti, když slušnou práci již přece mám," popisuje.

Dobrovolně bezdětní v ČR

  • Dobrovolně bezdětní se scházejí na na internetovém fóru Nokidding. Kromě diskuzí na dané téma je zde k nalezení i seznamka. Většina rozhovorů se točí okolo článků, které vyzdvihují mateřství a kolem reakcí okolí na dobrovolnou bezdětnost.
  • "Ptát se po důvodech, co nás vedly k tomuto 'rozhodnutí ', je stejné jako zkoumat důvody k rozhodnutí děti mít. Jestli si myslíte, že se vám dostane odpovědí typu 'kariéra', 'cestování ' a 'koníčky', tak to rovnou vzdejte. Já osobně si myslím, že je to vrozené, že jsme menšina v populaci a v podstatě jediné 'důvody' jsou absence biologických hodin, rodičovských pudů a pudu zanechat zde jakýsi otisk v podobě vlastních genů. Jako kdyby jste se ptali homosexuála, proč je homosexuál," píše zakladatelka stránek pod přezdívkou Nika NoKidding.

"Proč nechci děti, je podivná otázka. Je to jako se ptát, proč někdo nechce jíst růžičkovou kapustu. Prostě nechce. Už se tak narodil. Jana - matka je pro mě představa nějaké úplně jiné osoby, cizí, kterou se nechci stát," říká Jana. "Ptám se na oplátku lidí, proč oni děti chtějí. Kolikrát je ta otázka zaskočí. Nikdy o tom neuvažovali. O něčem tak důležitém - přijde mi to nezodpovědné," dodává.

Velký vliv má na její rozhodnutí i fakt, že byla vždycky spíš introvert, potřebovala hodně času sama pro sebe. Samostatnost a volné chvíle o samotě jsou pro ni to nejcennější. "Bez toho bych byla vystresovaná, jako ve svěrací kazajce. Dítě si zaslouží někoho, kdo ho bude zbožňovat. Já bych se na něj utrhovala, kdyby mě rušilo, asi bych mu podvědomě vyčítala, o co mě připravilo. To si nezaslouží a já také ne," konstatuje Jana. 

"Nikdy jsem neměla, ani na malou chvíli, pocit, že bych chtěla mít dítě. Podle mého názoru to nemá nic společného s tím, do jakého rodinného prostředí se člověk narodil, jaké má dosavadní rodinné a partnerské zkušenosti, jedná se pouze o vrozenou vlastnost," líčí Soňa. S přibývajícím věkem se prý od poměrně kladného vztahu k dětem dopracovala k averzi, kdy má problém i vzít dítě do náruče, protože je to pro ni vrcholně nepříjemné.

Kdybys měla děti, neměla bys problémy

Sonino okolí se s vybočením z normálu nedokáže vyrovnat. "Okolí reaguje velmi špatně. Reakce zejména v mém rodinném prostředí jsou natolik špatné, že jsem v současné době kvůli tomu v péči psychiatrů a psychologů a dlouhodobě užívám léky. Většinou se setkávám s tím, že pokud potřebuji konkrétní pomoc v nějaké obtížnější životní situaci, setkám se s reakcí, že kdybych si život zařídila jiným způsobem, tak tyto problémy teď nemusím řešit," popisuje.

Její přátelé naopak reagují neutrálně. Je to prý tím, že již řadu přátel z důvodu bezdětnosti ztratila. "Možná mě někteří nenávidí. Podle mého názoru totiž existuje poměrně velká skupina žen, které nikdy nechtěly mít děti, ale většinou podlehly tlaku okolností a svého partnera. Velkou roli sehrálo hlavně to, že si ženy mateřství nemohly svobodně naplánovat," uvažuje Soňa dále o tom, proč má s okolím takový problém.

Jana se naopak s konflikty příliš nesetkala. "Nikdy jsem si nic nenechala líbit, nikdy jsem se za svoje rozhodnutí nestyděla. Prostě to normálně lidem sdělím a jede se dál. Možná proto si nikdo nedovolí moc to rozporovat," odhaduje. "Přátelé to berou, vědí, že jsem v některých věcech odlišná, je jim to jedno. Rodina trochu smutní, ale chtějí hlavně, abych byla šťastná," říká Jana.

Mimino, koupání (ilustrační foto)

Obě se ale shodují, že je obtížné sehnat partnera. Soňa uvádí: "Pokud bych se zaměřila na moji věkovou skupinu, dejme tomu od 30 do 40 let a svobodné muže, tam nastává velký problém. V podstatě není možné říci naprosto otevřeně: 'Ne, já nikdy nechci mít děti'. Taková žena totiž potom pro muže ztrácí jakoukoliv přitažlivost, pokud již odhlédneme od toho, že je divná, sobecká, kariéristická."

Jana má podobnou zkušenost, ale nikterak ji to netrápí. "Potřebuji někoho výjimečného v mnoha směrech, normál mi nikdy nestačil. Buď přijde a nebo ne," říká. "Pokud by mě chlap miloval jen kvůli plodné děloze, tak takového ráda přenechám jiným. Samota mi nevadí, nemusím tedy zoufale brát každého," dodává Jana na závěr.