9. července 2010 10:35 Lidovky.cz > Relax > Vztahy

Je mu rok! Aneb jak zvládnout první narozeniny

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Oslava prvních narozenin (ilustrační foto). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Oslava prvních narozenin (ilustrační foto). | foto: Shutterstock

Tento díl deníku jsem napsala přesně v den, kdy můj Kryštof slaví první narozeniny. Před rokem v tuhle dobu jsem byla v porodnici a měla jsem (logicky) docela bláhové představy o tom, jak bude vypadat můj život s dítětem. Je to klišé, ale opravdu to „uteklo jako voda“.

Právě na dětech, je nejlíp vidět, jak život rychle plyne. Místo malinkého miminka, které skoro nevnímá svět kolem sebe, teď kolem mě pochoduje svéhlavý jedinec. Kryštof si totiž k narozeninám nadělil velký dárek, naučil se chodit. Před týdnem udělal sotva krok, teď už suverénně pochoduje po bytě.


Já na jeho narozeniny využívám toho, že mu je stále celkem fuk, co dostane a objednala jsme mu krásný dort z francouzské cukrárny (který si asi nedá, neb sladkosti zatím nejí, ale potěší aspoň příbuzné), oblečky a především epesní nočník. Mám předsevzetí, že ho začnu od roku odnaučovat od plenek. Čeká mě tak s ním další zdlouhavá "práce".

Přišlo mi, že rok doma s dítětem je věčnost a přitom jsem se vlastně doteď nezastavila. Dítě nikdy nedovolí, abyste se nudili. A první rok je zápřah. Pořád je něco nového, co dítě učit nebo naopak odnaučovat. Jsem proto ráda, že jsem to s Kryštofem ve zdraví zvládla a vlastně jsem na to i pyšná. Když jsem si totiž ten uzlík přinesla domů, přišlo mi jako neuvěřitelný zázrak, že něco takového křehkého a na mně absolutně závislého, přežije díky mé péči, poroste a bude se vyvíjet.

Po roce bilancuji a přemýšlím, jak moc mě dítě změnilo. Když jsem byla těhotná, myslela jsem si, že tím, že porodím, stane se ze mě jiný člověk. Že se už třeba nebudu zajímat o povrchní světské věci a že už nebudu toužit po té drahé kabelce, kterou jsem si tehdy tolik přála. Teď čím dál víc zjišťuji, že na sobě nepociťuji žádnou razantní mateřskou změnu. A má to tak většina maminek – mých kamarádek.

Nevymetám dětské party, pořád mě zajímají i jiné věci než dítě a mimo jiné se zabývám pořád normálními ženskými povrchnosti (tu kabelku jsem si koupila hned po šestinedělí). V něčem ale ta změna přece jen proběhla. Navenek se projevuje v každodenních maličkostech: vstávám pravidelně v 6 hodin, což se mi před rokem stávalo opravdu jen výjimečně. Mým doplňkem se stal kočárek s dítětem a když si někam vyrazím bez něj, připadám si jako bez ruky. Stal se ze mě odborník na přebalování, krmení, praní dětských věciček a odstraňování fleků. Umím několik říkanek, pohádek a písniček. A taky si hledám trochu jinou společnost a s některými kamarádkami jsem se kvůli dětem odcizila. S jinými naopak sblížila.

Ale ta největší změna proběhla uvnitř.Už totiž mám za někoho zodpovědnost a mám někoho, kdo bude vždy neomylně na prvním místě v mém životě. (I když z něj bude protivný puberťák).

První rok jsme zvládli. Těším se na ty další.

O autorce

Veronika Švihelová- Jonášová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poslední tři roky působí jako reportérka kulturní redakce ČT. Od června 2009 je na mateřské se synem Kryštofem.

Kontakt: veronika.svihelova@seznam.cz

Veronika Švihelová
  • 1Diskuse

Najdete na Lidovky.cz