15. července 2009 Lidovky.cz > Relax > Zajímavosti

Jiří Šlégr: A o tomhlectom to je

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 14Diskuse
Redaktorka magazínu Alena Plavcová s Jiřím Šlégrem | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Redaktorka magazínu Alena Plavcová s Jiřím Šlégrem | foto: Ondřej Němec, Lidové noviny

Po Naganu chtěli Češi Haška na Hrad, ale do politiky se nakonec vrhl jiný olympijský vítěz. Paroubkův protežé Jiří Šlégr se hodlá stát poslancem. Představu, co ho čeká, zatím příliš nemá

Dnes, 27. září, jsem potkal svého tatínka. Dal mi 17,75 Kčs..." čteme zápis dětským písmem v rodinném albu jednoho z nejlepších hokejistů světa Jiřího Šlégra (38). Mince nevalné totalitní kvality se v přiloženém igelitovém pytlíku už trošku zelenají. Olympijský vítěz, mistr světa a vítěz Stanley Cupu Jiří Šlégr měl tatínky dva. Jeho biologickým otcem je slavný hokejista Jiří Bubla. Nerad o něm mluví, ačkoli mu nepochybně vděčí za robustní tělesnou konstituci. Zato na svého druhého tatínka, Šlégra, jehož příjmení si vydupal v jedenácti letech ("maminka se znovu provdala, narodila se sestra a já jediný se jmenoval jinak"), nedá dopustit. Na stadionu Ivana Hlinky (to byl, mimochodem, jeho další "otec") v Litvínově sedíme právě na té pohovce, kde se hokejový tvrďák s 664 zápasy v NHL před pár lety osudově seznámil s Jiřím Paroubkem. Výsledkem čehož je, že se teď objevil na druhém místě kandidátky ČSSD v Ústeckém kraji, hned za svým lídrem. K mému překvapení mi stokilový zadák řečený Guma (to ví po Naganu každý), jemuž lezou bicepsy z trička jak Bivojovi, už teď předvádí ty jazykové piruetky politiků, jež sportovci obvykle nepoužívají: "Vnímám to...", "pojmenuju to...", taky už chce "věci někam posouvat". A čas od času si s obtížemi přehazuje nohu přes nohu, jak má osvalená stehna. Jak se, proboha, chce s tímhle vejít do nepohodlné poslanecké lavice?

Co vede jednoho z nejlepších hokejistů k rozhodnutí stát se politikem? Peníze asi ne – vy přece musíte mít z NHL vyděláno na slušný životní standard do konce života.
To právě spousta lidí řeší a čtu to i na internetu, proč že se tam cpu, o co mi vlastně jde, jestli o poslaneckej plat... Jenže například zrovna včera jsem čet’ článek o tom, že sport státu přináší víc peněz, než se do něj dává. Což spousta lidí ani neví. A já bych se chtěl i v politice věnovat sportu. Například za poslední léta nám ubývají medaile, ubývají mládežnický výsledky. Někde se něco zanedbalo. Vidím to i tady u nás v Litvínově. Spousta rodičů své dítě nedá třeba na ten hokej, protože na to nemají. Takže bych chtěl vytvořit nějaké fondy a takové věci, aby se třeba hokejová výzbroj mohla dětem dávat zadarmo. A chci se věnovat tomu sportu i v rámci prevence kriminality. Dneska rodič dítěti řekne: "Dobrý, tak seď u počítače, tady se ti nic nestane a nic to nestojí." A ono to je špatně. Začínají nám děti tloustnout, na tom počítači vymýšlejí různý věci, přijdou drogy, alkohol – a už máme průser. Tak proč to neřešit tím sportem, podchytit talentovaný děti? Nebo třeba lékařské prohlídky sportovní. Jako děti jsme každého půl roku chodili na kontroly, se srdíčkem, s dechem. Dneska to už není. A za poslední rok nám zemřelo 16 sportovců!

Je překvapivé, že nejste příznivec pravice, jako třeba váš kamarád Jaromír Jágr. Bavili jste se spolu o tom?
Jasně, my se potkali a on povídá: "Pročs’ mi to udělal, panebože, to přece nejde!" Ale proč by to nešlo? To přece neznamená, že když jsme spolu hráli, měli jsme spolu vztah, že by nám to, že jsme se dali každej jinou politickou cestou, mělo nabourat kamarádství. Já si myslím, že i někteří členové ODS i ČSSD se umí domluvit. O tom to je. Já si ale myslím, že Jarda k tý politice netíhne tak jako já, on se někde vyfotí, ale jinak se věnuje jen sportu. Ale mě prostě politika baví. Já chci ty věci posouvat někam. A když se vyfotím na billboard, tím nic nikam neposunu. Lidi se na to většinou koukaj tak: Hokejista, má peníze, bude chtít podnikat, měl by tíhnout k pravici. No jo, ale on ten hokejista taky vždycky nebyl ten špičkovej hokejista s tím špičkovým životem!

Chcete říct, že jste měl chudé dětství, které ve vás vypěstovalo sociální cítění?
Za komunismu jsme na tom byli všichni víceméně tak nějak stejně. Já jsem synem slavného hokejisty Jiřího Bubly a ten, když mi byly dva roky, od nás odešel. Takže já vyrůstal jen s maminkou. Všichni si mysleli, že se topíme v penězích, ale ono to tak nebylo. Když mi maminka chtěla koupit brusle, tak si na ně musela půjčit. A když pobrala výplatu, šla koupit čtyřicet deka šunky, ale na konci měsíce jsme jedli už jen chleba se sádlem. Neznal jsem dovolenou, neznal jsem žít na vysoký noze. Všechno mělo svou posloupnost. Bez tohohle města, bez tohohle hokejovýho klubu, bez těch lidí, co tu byli, bych se v životě nedostal, kam jsem se dostal. Nevydělal bych si ty peníze a nežil si tím životem, kterým si dneska žiju. A já mám prostě pocit, že bych za to měl něco přinést zpátky.

Ztratil jste kvůli svému příklonu k ČSSD nějakého kamaráda?
Hodně, protože většina z hokejistů tíhne k pravici. Chtějí v budoucnu podnikat, a když slyší, že sociální demokracie chce zavést větší daně pro bohatý, tak se jich to bude týkat. Ale na druhou stranu, spousta z nás hrála v té Americe a platili jsme až 50 procent daně! A neměli jsme s tím problémy, pořád nám zbylo desetkrát víc, než bral průměrný člověk. Tak proč s tím máme problém tady? Já samozřejmě taky budu radši platit 15 procent než 30. Ale zase nemůžu myslet jenom na sebe. To pak je právě to hnusný.

Jste dnes s Paroubkem kamarádi?
Slovo kamarádi není správný. Určitě jsme blízcí přátelé. My jdeme na večeři, stýkáme se, to ano, ale zatím je to spíš ještě na té pracovní bázi. Vyhovíme si navzájem.

Celý rozhovor s Jiřím Šlégrem čtěte dále v magazínu

Alena Plavcová, Lidové noviny, Alena Plavcová
  • 14Diskuse




Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz