LN: Jaké dělají amatérští sportovci největší stravovací chyby a jak se jim mohou vymstít?
Nejčastěji se setkávám s problémy v takzvané sportovní výživě. Tedy když se někdo „pořádně“ a nevhodně nají (například zeleniny či ovoce, které mu pak v žaludku a střevech bobtnají) až těsně před sportováním a pak má „těžký“ žaludek. Nebo když se po výkonu nenají tak, aby se z těla odstranily únavové látky. Další variantou je, když se někdo napije nepřiměřeně velkého množství čisté vody po dlouhodobém výkonu ve velkém horku. Největší chybou je stravovat se jako mistr světa ve sportovním odvětví, které provozuji kondičně.
LN: Co se tedy stane, když někdo v den, kdy sportuje, jí běžně – jako tehdy, když nesportuje?
Nepodá očekávaný sportovní výkon. To někdy může hraničit až s kolapsem, například při nedostatku energetického potenciálu, který má sportovec v těle k dispozici. Nebo při velkém nedostatku minerálií, což vede ke svalovým křečím až selhání některých orgánů. Těch příkladů je samozřejmě víc.
Běhání po asfaltu může kloubům uškodit, říká odbornice |
LN: Co je největším stravovacím nebezpečím pro amatérského sportovce, který se chce dostat na jaře zase do formy a v zimě nesportoval?
Když ignoruje zásadu postupnosti a příliš rychle „najede“ na úplně nový tréninkový i stravovací režim.
LN: Je rozdíl ve sportování dopoledne, odpoledne a večer a jaký zde platí „zdravý“ postup?
U každého je rozložení metabolických aktivit během dne jiné, proto někomu vyhovuje trénink ráno na lačno – to jsou takzvaní skřivánci. A někdo zase efektivně trénuje až večer po práci. Ty známe jako sovy. Měli bychom prostě pozorovat svoje odlišnosti a podle nich si nastavit svůj životní styl. Pokud si s tím nevíme rady, třeba proto, že jsme se o výživu a pitný režim nikdy nezajímali a nic si o nich nepřečetli, vyhledejme zkušeného a vzdělaného výživového poradce, který nám pomůže individuální funkční jídelníček nastavit. Návod co, kdy a v jakém množství jíst a pít a jak stravu případně doplňovat si však musíte stanovit sami s využitím rad a vedení odborníka podle vašich potřeb, cílů a genetických dispozic. Protože jen vy sami budete zodpovědní za to, co si nakoupíte, jak to upravíte a kdy to sníte. Zázračné návody na takzvanou zdravou a pestrou stravu z učených knih, letáků a z internetu ve skutečnosti neexistují. Vy jste tím, co jíte!
LN: Co je ve stravě pro amatérského sportovce nejdůležitější a co byste zcela vyloučil?
Abychom něco z nabídky přírodních a pokud možno příliš technologicky neupravených potravin vylučovali, musíme mít podezření, že nám to nevyhovuje, i když je to takzvaně zdravé. To ověříme jenom tak, když podezřelou potravinu na čas omezíme nebo vyloučíme a testujeme, zda se něco např. ve sportovním výkonu (ale i regeneraci, spánku, pracovní aktivitě...) nezměnilo k lepšímu. Takhle si už celá řada sportovců, včetně vrcholových (například celá naše tenisová reprezentace), všimla, že když omezí nebo vyloučí například některé pekárenské výrobky, mají pak sportovci svůj výkon i regeneraci lépe pod kontrolou. Ve stravě sportovců často chybí zelenina a omega3 mastné kyseliny například z ryb. Technologické soli bývá naopak nadbytek, i když sportovci mohou solit víc než běžná populace, protože se více potí. Řekl bych, že velmi důležitý a přitom podceňovaný je ve sportu pitný režim, protože sporty jsou obvykle velmi náročné na jeho přesné individuální nastavení.
LN: Mohl byste nám popsat ukázku zdravého jídelníčku, pokud chceme hodinu denně sportovat? Tedy co si máme dát ráno ke snídani, co k obědu a jakou zvolit večeři?
Nechci být tajemný, ale bylo by to zavádějící. Takových „vzorových“ a „zdravých“ jídelníčků je plný internet nebo jich leží stohy v čekárnách lékařů. Sportovec musí sám přijít na to, co mu nejvíc vyhovuje. Odborník ho může podle svých nabytých zkušeností a znalostí na této jeho cestě vlastní zodpovědnosti za to, čím se živí, aby fungoval, jenom vést.
LN: Po sportování dostává člověk hlad. Čemu se v takovém případě zcela vyhnout?
Velmi záleží na tom, zda je to opravdu hlad, nebo jen chuť. Hlad signalizuje akutní nedostatek energie a potřebu jejího rychlého i postupného doplnění ve formě tuků nebo sacharidů. Chutě po sportování zase signalizují, že něco specifického v těle chybí, například chuť na slané může být signálem snížené hladiny sodíku po vydatném pocení. Především bychom měli vnímat hlad jako signál, že je třeba do těla doplnit energii a po vhodném nasycení bychom se měli cítit „plni energie“, a ne naopak unaveni a letargičtí, jak se často stává, když si vybereme nevhodné potraviny nebo jejich přílišné množství.
