13. dubna 2018 6:25 Lidovky.cz > Relax > Věda

K empatii přispívají také geny. Ženy jsou na tom lépe než muži

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 2Diskuse
Empatie (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Empatie (ilustrační foto) | foto: Shutterstock

Schopnost vcítit se do myšlenek a emocí druhých lidí máme zčásti vepsánu v genech. Ty nám na jedné straně napomáhají v pochopení společenských vztahů, na druhé straně nás vystavují zvýšenému riziku poruch, jako je autismus.

Schopností vcítit se do myšlenek či pocitů druhých čili empatií nevládnou jen lidé. Když šimpanzí vůdce ztrestá člena své tlupy, ostatní šimpanzi zpráskaného nešťastníka utěšují. Pokud si vůdce vylil zlost na podřízeném zvířeti bezdůvodně, je konejšení až pětkrát vydatnější, než když podřízený šimpanz vůdce provokoval nebo porušoval zavedená pravidla tlupy.

U člověka se však rozvinula empatie měrou, jaká nemá ve zvířecí říši obdoby. Soucítíme dokonce i s příslušníky jiných živočišných druhů. Komu není líto opuštěného, žalostně mňoukajícího kotěte?

Lidská empatie se projevuje dvěma způsoby. Poznávací empatie dovoluje pochopit cizí pocity a myšlenky. Citová empatie nám umožňuje reagovat na cizí pocity a myšlenky odpovídajícími emocemi. Nezvykle nízkou míru empatie mají například lidé postižení autismem. Většinou je to dáno tím, že se u nich patřičně nerozvinula poznávací složka empatie. Jen s obtížemi rozumějí tomu, co si druzí myslí a co cítí. Pokud tuto informaci dostanou, jsou schopni emocí, protože druhou složku empatie mívají zachovanou.

Jsme k empatii předurčeni od přírody? Anebo je to výsledek působení společnosti, výchovy v rodině či ve škole? Mezinárodní tým vedený psychologem Simonem Baron-Cohenem z britské Cambridgeské univerzity se vydal po stopách dědičných základů empatie. Výsledky zveřejněné ve vědeckém časopise Translational Psychiatry nám otevírají zcela nové taje této důležité lidské schopnosti.

Ženy jsou empatičtější

Všichni lidé nejsou obdaření stejně silnou empatií. Baron-Cohenův tým proto už před patnácti lety vyvinul jednoduchý test, kterým lze u každého člověka určit kvocient empatie. Jeho hodnota odráží jak poznávací, tak i emoční komponentu empatie. Pro novou studii získali vědci ke spolupráci americkou soukromou genetickou společnost 23andMe a 46 000 jejích zákazníků. Ti souhlasili s tím, aby vědci použili výsledky genetických testů, které si u firmy nechali udělat. Zároveň dobrovolníci vyplnili dotazník, na jehož základě vědci každému stanovili kvocient empatie. 

Schopnost vcítit se do pocitů jiného člověka, a tedy například projevit upřímný soucit, je do určité míry ovlivněna i geny, zjistili vědci po zkoumání 46 tisíc dobrovolníků. Zdá se, že poznání dědičných základů empatie pomůže pochopit i genetické mechanismy autismu. Autisté právě empatie nebývají schopni.

Baron Cohen a jeho spolupracovníci pak „prohnali“ nashromážděný obří „balík“ dat počítačovými programy. Výsledky lze shrnout do trojice zásadních zjištění. Lidská empatie je zčásti podmíněná geny. Ty se na rozdílech v empatii jednotlivých lidí podílejí z jedné desetiny. Není to mnoho, ale rozhodně nejde o zanedbatelný vliv. Ženy se ukázaly v průměru empatičtější než muži. Tento rozdíl ale nelze připsat na vrub genetickým rozdílům, protože části DNA, jež mají na empatii vliv, se u mužů a žen v zásadě neliší. Ve hře musí být tedy jiné faktory, například působení hormonů, kterými se muži a ženy liší už během vývoje v těle matky. Roli zřejmě sehrávají i společenské vlivy, které formují zástupce obou pohlaví odlišně. Za velmi významné považují autoři studie zjištění, že varianty dědičné informace předurčující člověka k nižší míře empatie významně zvyšují riziko autismu.

„Neméně důležité je pro nás poznat zbývající negenetické faktory zodpovědné za 90 procent rozdílů v empatii mezi lidmi,“ dodává Baron-Cohenův spolupracovník Varun Warrier.

Další člen výzkumného týmu Thomas Bourgeron z univerzity Paris Diderot upozorňuje, že se zatím nepodařilo identifikovat konkrétní geny a jejich varianty, které by lidskou empatii posilovaly nebo naopak oslabovaly.

„Naším dalším úkolem proto bude zopakovat experiment na ještě větším souboru lidí a odhalit konkrétní genetické mechanismy působící na míru empatie u různých lidí,“ předestírá Bourgeon plány výzkumného týmu.

Na pomoc autistům

O nezanedbatelném významu podílu genů na rozvoji empatie svědčí také fakt, že autisté mají empatii silně sníženou a že jejich porucha má rovněž významné dědičné pozadí. Nová studie Baron-Cohenova týmu to potvrdila zjištěním, že stejné úseky lidské DNA přispívají jak k autismu, tak i k slabší empatii. Autismus patří k poměrně rozšířeným poruchám a příčiny jeho vzniku stále nejsou jasné. Jejich odhalování nepostupuje dost rychle i proto, že autismus má mnoho tváří.

„Neexistují dva stejní autisté. Každý trpí trochu jinými příznaky a ty se často projevují s odlišnou intenzitou,“ konstatuje Varun Warrier a připomíná fakt, že hranice mezi zdravými lidmi a autisty není ostrá. „Každý z nás vykazuje určité znaky autismu. Skupina lidí s diagnostikovaným autismem přechází plynule ve skupinu lidí, kteří sice vykazují četné příznaky této choroby, ale jsou ještě diagnostikováni jako zdraví.“

Odhalení dědičných základů empatie může přispět k poznání genetických mechanismů podílejících se na vzniku autismu. BaronCohenův tým doufá, že bude moci navrhnout účinnější systémy pomoci a podpory pro autisty.

Jaroslav Petr, autor je profesorem České zemědělské univerzity
  • 2Diskuse






Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!