Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Kamarádky z Letné: Adventní teror

Magazín

  7:00
Máme tu advent. Čas zklidnění, těšení se na Vánoce. Lidé se na sebe usmívají, byty voní vanilkou, jsme na sebe hodní. Jenže zkuste se přetvařovat celé čtyři týdny! To dokáže jen světec.
Boty - ilustrační foto.

Boty - ilustrační foto. foto: Shutterstock

Kdo jsou Kamarádky z Letné

Helena, 39 let

Rozvedená matka dvou dětí, které jí přerůstají přes hlavu. Děsí ji nadcházející čtyřicítka, a tak se snaží užít si života, dokud to jde. Miluje snídaně do postele, svoji práci a sex.

Klaudie, 33 let

Svobodná, někdy až moc. Perfekcionistka, která chce všechno – skvělou práci, partnera i děti. Jenže s nikým dlouho nevydrží. Miluje čerstvý chleba s máslem, svoji práci a sex.

Kamarádky z Letné - sloupek s hvězdičkou


Klaudie světice není a od prvního konfliktu s Viktorem ji neuchránil ani advent. "Trávíme spolu v poslední době hodně času. Všechno je fajn – až na jednu věc," vyprávěla mi, když jsme se sešly na sklenici cideru ve Francouzské Creperii u Strossmayerova náměstí. "Jeho boty. Má talent umístit je po příchodu ke mně přesně do geometrického středu mé miniaturní předsíně. Což znamená, že se pak nemůžu dostat ani do koupelny, ani na záchod. Řekni mi, jak je možné, že člověk s doktorátem si ani posté nezapamatuje, že boty patří do botníku?" podívala se na mě nevěřícně.

"Zvykej si: ty boty po něm budeš uklízet do konce života," řekla jsem jí. "Jsou určité věci, které se chlapi nenaučí nikdy. S mým bývalým manželem jsme zase měli utěrkový problém. Kolikrát jsem mu vysvětlovala, že mastnotu po vaření nemůže z linky utírat utěrkou na nádobí, že k tomu slouží houbička. Byli jsme spolu šestnáct let, a nenaučil se to. Zlikvidoval mi takhle všechny nové utěrky."

Navíc funguje nepřímá úměra: čím déle spolu lidé žijí, tím vynalézavější jsou ve způsobech, jak jeden druhého deptat. A tím méně vynalézaví ve způsobu, jak si navzájem udělat radost. To, co zpočátku vypadá jako roztomilé mimikry, má kromě toho tendenci přerůst v obludný problém, přes který se nepřeneseme. A mohou to být klidně jen pitomé utěrky. Zrcadlo poprskané zubní pastou. Miniaturní zbytek v dvoulitrové lahvi s kolou vrácený do lednice. Ponožky válející se přes noc po zemi u postele. Zaschlý jogurt v misce po snídani. Třískání dveřmi.

Zatímco muži nás terorizují nepořádkem, my ženy jsme nepřekonatelné v teroru verbálním. K ponižování mužů používáme početnou množinu výroků. Zeptaly jsme se kamaráda Patrika, co nejhoršího od žen slyšel.

Jeho osobní hitparádě vede věta, kterou – přiznejme si to – pronášíme občas všechny: "Máš mě rád?" Druhé místo získal výrok, který pronesla jedna z Patrikových milenek před prvním sexem: "No tak se předveď." Třetí příčka: "Tomu ty jako chlap nemůžeš rozumět." A tak to šlo dál a dál: "Jsi stejnej jako ostatní." "Já potřebuju, aby se o mě pečovalo, jsem přece žena" (u tohoto bodu jsem se zarazila – poznala jsem v něm sebe), "Aha, já myslela, že si na mě dokážeš udělat čas", "Vždyť máš doma ženu a děti!" (tady se zas zarazila Klaudie, která kdysi chodila se ženatým), "Ty tvoje prasárny", "Beze mě bys zvlčel", "Tak mě přece bav", "Myslíš někdy na něco jiného než na sex?" (tak tohle bychom MY nikdy neřekly, naopak to slýcháme od našich mužů). Posledním příspěvkem do jeho sbírky nehorázných výroků je "Se starým chlapem jsem ještě nespala". Poznámka: Patrikovi je 35 let.

A když už jsme u toho adventního přetvařování: přiznejme si konečně, že nás vůbec, ale vůbec nebaví kupovat dárky. A vlastně ani dostávat. Kdo dneska stojí o novou žehličku? Nejlepší dárek by byl, kdyby se ženy přestaly ujišťovat "máš mě rád?" a muži by se konečně naučili, že boty patří do botníku a utěrkami se utírá mokré nádobí, a ne mastný sporák.