28. července 2009 15:51 Lidovky.cz > Relax > Vztahy

Kamarádky z Letné: Láska prochází zubním kartáčkem

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Kartáček | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kartáček | foto: Reprofoto

Právě čtete nový sloupek. Sloupek s hvězdičkou. „Sex ve městě“ se totiž neodehrává jen na Manhattanu, ale i v Praze. Je-li vám méně než patnáct, rozhodně nečtěte dál.

Kdo jsou kamarádky z Letné

Klaudie 32 let, svobodná, někdy až moc. Perfekcionistka, která chce všechno – skvělou práci, partnera i děti. Jenže s nikým dlouho nevydrží. Miluje čerstvý chleba s máslem, svoji práci a sex.

Helena 39 let, rozvedená matka dvou dětí, které jí přerůstají přes hlavu. Děsí ji nadcházející čtyřicítka, a tak se snaží užít si života, dokud to jde. Miluje snídaně do postele, svoji práci a sex.

Životní zlomy někdy přicházejí v tu nejbizarnější chvíli. Mně se to stalo na gynekologickém křesle. "Všechno je v pořádku. Nějaké otázky?" ptá se doktorka.

"Chtěla bych předepsat antikoncepci." "Antikoncepci? Ve dvaatřiceti? Jste si jistá?" Až dosud jsem byla.

"Víte, vám se asi zdá, že máte dost času. Ale až budete chtít dítě, může být pozdě. Ne že by medicína dneska už nedokázala divy – ona umí dostat dítě i z padesátnic. Ale zkuste si představit matku v přechodu a dceru v pubertě. To vám totiž reálně hrozí, když budete otálet." Jinými slovy: jsem stará.

Nakonec mi prášky předepsala. Představu bezstarostného sexu mi ovšem něco kazilo. V hlavě mi začal hlodat červíček pochybností. Nemá ona pravdu? Jenže gynekoložce jsem nemohla svěřit jednu zásadní věc: proti dítěti nic nemám, ale jaksi nevím, s kým si ho mám pořídit. Mužů se kolem mě totiž pohybuje víc, ale ani jeden nemá všechno, co by měl můj budoucí manžel a otec mých dětí mít.

Chci, aby byl dobrý milenec, ale zároveň aby mi byl věrný. Aby byl úspěšný v práci, ale našel si čas i na rodinu. Aby rozuměl ženám, ale nebyl zženštilý. Takového člověka ale aby pohledal. Možná bych měla začít uvažovat spíš opačným směrem: co z toho můžu oželet? Sexuální nirvánu, nebo věrnost? Peníze a prestiž, nebo víkendy s rodinou? Pochopení a duševní souznění, nebo mužnost a respekt? Je to začarovaný kruh.

Myšlenky tohohle druhu spolehlivě zaženou jenom dvě činnosti: práce a sex. Vzala jsem to popořádku. Za dvě hodiny po návratu od gynekoložky jsem vyřídila všechny maily, co se mi nakupily za poslední týden. Pak jsem vyrazila do Billy na Letenském náměstí a koupila olivy a růžové víno. Dneska večer má totiž přijít Jáchym. Kamarád do postele, nejlepší milenec na světě. Nezdržuje se zapalováním svíček a dlouhou předehrou a jde rovnou na věc. Po sexu nevyžaduje teplou večeři a bezduché klábosení o tom, co u něj v práci, co u mě v práci. (Nechápu, proč vznikl mýtus, že ženy potřebují dlouhou předehru a v posteli si chtějí povídat. Nechtějí. Fakt ne.) Jáchym prostě pochopil svou roli a tu plní.

***********

"A co kdybych tady dneska přespal?" pronesl, když bylo po všem. "Nerad bych, aby mě chytili policajti…" Spadla mi čelist. Sakra! Tohle ještě nikdy neudělal. Neměla jsem mu to víno nalívat. "Ale vždyť tady nemáš ani kartáček na zuby," zadoufala jsem. Opravdu nejsem z těch, které touží po usínání v těsném objetí, chrápání do ucha a po tom, aby mě ráno viděl neučesanou a nenalíčenou. A to ani nemluvím o fyzických projevech, které jsou ze záchoda slyšet až na balkon. "Ale mám! Já jsem s tím tak trochu počítal," odpověděl Jáchym a vítězoslavně vyndal z tašky kartáček. "Říkal jsem si, že bychom náš vztah mohli upgradovat," dodal lišácky. Zpanikařila jsem, a když si Jáchym odskočil zakouřit na balkon, zavolala jsem Heleně. Je přece jenom starší, tak mi třeba poradí, jak z toho ven.

"Musíš mu prostě říct, že na vážný vztah nejsi připravená... jestli ho teda nemiluješ," řekla a nastínila mi strašidelný scénář, který mě podle ní čeká, pokud to neudělám. Stupeň 1: kartáček na zuby (nevadí, dá se kdykoli vyhodit) Stupeň 2: pěna na holení (to už je horší, ale hodí se i na nohy) Stupeň 3: klíče (pozor, to je vážné. Konec svobody, konec ostatním mužům. Konec všeho!)

Helena má asi pravdu. Uvědomila jsem si, že tu nechci ani jeho kartáček, ani pěnu na holení, a vlastně ani jeho. Jáchym je milý, ale tak trochu prosťáček – na koncert Nigela Kennedyho bych ho vzít nemohla, leda tak na Kabáty... Prostě vím, že to není ten pravý. Nedovedu si totiž představit, že bychom spolu žili, měli dítě a ve stáří krmili holuby ve Stromovce. Až se ten pravý objeví (o čemž už začínám pochybovat), tak mu ten kartáček koupím sama a ráda.

  • 1Diskuse




Najdete na Lidovky.cz