"Tak co se děje?" zeptala se Helena, jen jsme dosedly.
"Tuhle jsem u něj byla a obdivovala jsem, jak krásně si umí vyžehlit košili. Pochválila jsem ho, protože já žehlení nesnáším. A víte, co mi na to řekl? No počkej, právě proto se snad žením, abych si pak už nemusel žehlit košile?! Vám to připadá normální, že bych se dnem svatby měla pasovat do role jeho služky?"
"To bys určitě neměla, Renato. Ale mně se stalo něco podobného, vložila se do hovoru Klaudie. "Když jsme s Viktorem začínali, často mi u sebe doma vařil. Vždycky jsem se mu nabídla, že umyju nádobí, ale on nesouhlasil. Že prý kdo vaří, myje nádobí. Jenže teď trávíme většinu večerů u mě. Vařím pokaždé já a nádobí podle jeho teorie myju taky já. Je to nefér, ale nepodařilo se mi to zlomit."
Není čemu se divit. Podle nedávného výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění si 74 procent lidí myslí, že vaření, úklid, nákupy a péče o děti jsou doménou žen!
Kdo jsou Kamarádky z Letné Helena, 39 let
Rozvedená matka dvou dětí, které jí přerůstají přes hlavu. Děsí ji nadcházející čtyřicítka, a tak se snaží užít si života, dokud to jde. Miluje snídaně do postele, svoji práci a sex. Klaudie, 33 let
Svobodná, někdy až moc. Perfekcionistka, která chce všechno – skvělou práci, partnera i děti. Jenže s nikým dlouho nevydrží. Miluje čerstvý chleba s máslem, svoji práci a sex. -
Kamarádky z Letné - sloupek s hvězdičkou-
|
Jenže Čechy nejsou Švédsko. U nás se přece běžně říká: On je skvělý, umyje ti okna, vyluxuje, vyzvedne ti dítě ze školky, nakoupí ti. Jako kdyby ta okna nebyla taky jeho! Po koberci chodí i on, dítě je taky jeho a co nakoupí, to taky sní," vypočítávala Klaudie.
"Takže je vlastně normální, že budu žehlit jeho košile a oni mi občas uklidí..." řekla rezignovaně Renata.
Nastalo ticho, které přerušila Helena. Vzpomněla si na svého exmanžela, kterého jí záviděly všechny kamarádky. Vařil večeře a vyzvedával děti ze školy, zatímco ona byla v práci. Jenže všeho moc škodí. Jednoho dne přišla domů a viděla svého muže, jak zápolí s kolíčky na prádlo a snaží se na balkoně pověsit její kalhotky.
"V tu chvíli jsem si uvědomila, že je tady něco špatně," vyprávěla Helena. "Tak dlouho jsem do něj hučela, že mi musí pomáhat, až opravdu začal. Nakonec jsme si obrátili role – já vydělávala víc než on, on měl díky tomu čas starat se o domácnost a děti. Zdánlivě férové uspořádání, které by nám feministky pochválily. Jenže jakmile se manžel změnil k obrazu mému, přestal mi imponovat. S chlapem, který ládoval pračku a klečel na podlaze s hadrem v ruce, jsem prostě nemohla spát.
Zjistila jsem, že bych si ty kalhotky mnohem radši pověsila sama, kdybych ovšem nemusela trávit tolik času v práci. To by ale šlo jen za předpokladu, že on by donesl domů dost peněz a vlastně byl tím hlavním živitelem rodiny."
Hm. Takže co je vlastně dobře? To, co tvrdí výzkum, nebo to, co nám říkají feministky? My si myslíme, že nejlepší je zlatý střed: dělit se o práci ano, ale měnit si role? To je nejrychlejší cesta do pekel.
