26. března 2010 10:03 Lidovky.cz > Relax > Vztahy

Kamarádky z pískoviště a výhody starších sourozenců

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Sourozenci - ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Sourozenci - ilustrační foto. | foto: Shutterstock

Kdy bude další? A kdy mu pořídíte bratříčka nebo sestřičku? Tak přesně tyhle otázky se na mne sesypaly ze všech stran hned poté, co jsem se přiřítila s uzlíčkem domů z porodnice.

Dokonce i mí příbuzní a rodiče místo toho, aby svou pozornost zaměřili na mé ostatní sourozence a jejich případné potomky, zajímají se hlavně o to, kdy pořídíme synkovi parťáka na hraní. "V brzké době rozhodně neplánuji," zní často má diplomatická odpověď, která vyvolává na tvářích tázajících překvapení. U některých pak tento pocit rovnou přechází v upřímné zděšení z toho, že přece chudáka Kryštofa nenecháme "samotného". To, že bych si dokázala představit život jen s jedináčkem tedy už raději zamlčuji.

Zjistila jsem, že lidé jsou posedlí představou, že po prvním dítěti musí v brzkém sledu ihned následovat druhé. A často taky slýchám názory na to, kdy je nejlepší mít druhé dítě.

Někdo tvrdí, že klidně po roce. Jiní, že zaručeně nejlepší je to po třech letech. Dobrá varianta je ale prý taky po pěti letech, kdy je jedno dítko už samostatné a navíc se po roce využije toho, že je maminka doma a může se věnovat jednomu prvňáčkovi a jednomu ročnímu. Hlavně ale musí to druhé přijít tak, aby si obě děti spolu "vyhrály a mohly po sobě dědit věci". Rozdíl větší než 6 let je tedy tabu. A kdo tento názor nesdílí, je "divný".

Nejraději mám odůvodnění typu, že si to přece "odbudu a pak mít klid". Já si ale nechci nic odbýt. Chci si miminko užít. Chci se na něj těšit, připravovat se, chci si užívat těhotenství atd. Chci se vyspat. Chci chvíli cestovat a třeba trochu pracovat. A chci si na chvíli oddechnout od plenek a načerpat síly. A to při nejlepší vůli s jedním malým kojencem na krku prostě nejde. Ve svém okolí jsem ale velká výjimka. Většina mých známých a kamarádek jede teď s dětmi druhé kolo. Buď brzy druhé dítě plánují, jsou už podruhé těhotné nebo mají malé děti dvě. Výjimkou nejsou ani roční rozestupy mezi sourozenci. Ale výjimkou nejsou ani zhroucené maminky. Což mne přesvědčuje o tom, že zatím dělám dobře.

Minulý týden jsem se ale lehce nahlodala. Měla jsem totiž půjčenou Emu. Výjimečnou pětiletou holčičku, kterou jsem den hlídala. A tak jsem si trochu zkusila, jaké to je mít dvě děti. Ema k nám přišla pro naši rodinu v naprosto "nekřesťanskou hodinu". Maminka ji přivedla už v šest ráno. Ema se nicméně dívala na video, zatím co jsme se šli dospat. Byla velmi hodná. Výhoda číslo jedna. Navíc si Ema dokázala výborně vyhrát i s naším chlapečkem. "Musíš obracet dva stejné obrázky, to je pexeso," vysvětlovala mu zaujatě. Po chvíli ale pochopila, že tyto sofistikované hry na něj neplatí a s radostí se s ním plazila po zemi, hrála si na pejska a přidala se k naší oblíbené zábavě "bafání" a vyskakování zpoza rohu, což Kryštofa vždy zaručeně rozesměje.

Pak jsem se dvěma dětmi vyšla na procházku a to se teprve děly věci. Jako matka jsem zřejmě teprve nyní u některých nabrala na serióznosti. Auta zastavovala již v úctyhodné vzdálenosti před přechodem, aby nás pustila. Úřednice na poště byly najednou velmi milé, prodavačky v obchodě se po dlouhé době usmívaly. Důchodkyně, které mne potkávaly na ulicích, si mne měřily některé až obdivným pohledem, zatímco maminky na mne spiklenecky pomrkávaly. Ema taky pravidelně ochotně kontrolovala, zda Kryštof usnul a průběžně mne informovala.

Díky Emě jsem se taky dostala poprvé na pískoviště. Všude maminky se dvěma dětmi a s kočárky, některé se chtěly vehementně kamarádit a brát mne mezi sebe. Pískoviště (a jeho party) pro mě bylo vždy pravým symbolem mateřské. Takže jsem si to konečně vyzkoušela. Mému chlapci v kočáru se tam ale vůbec nelíbilo a dával to najevo hlasitým řevem. A tady mne tahle malá holčička znovu překvapila, když projevila ženskou solidaritu. "Nebolí tě z toho řevu někdy hlava?" zeptala se mne naprosto dospělým tónem. "Mě teda jo," řekla ztrápeně. Obě jsme si ten den něco vyzkoušely. Emička by totiž prý chtěla sourozence a teď viděla, že to nemusí být vždy lahoda. Já jsem zase zjistila, že to se dvěma malými dětmi rozhodně nemusí být tak špatné…

O autorce

Veronika Švihelová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poslední tři roky působí jako reportérka kulturní redakce ČT. Od června 2009 je na mateřské se synem Kryštofem.

Kontakt: veronika.svihelova@seznam.cz

Veronika Švihelová
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.