Patolog a geolog mají něco společného. Patolog odhalí, co jeho kolegové lékaři při léčbě zanedbali, geolog dokáže totéž, když podrobněji prozkoumá kamenné stavby. Jako například Karlův most v Praze.
Opravy skoro každé století
Andy Warhol kdysi řekl, že každý člověk si jednou prožije svých patnáct minut slávy. Šťastné okamžiky si užil tento týden také Karlův most v Praze. Slavil 650 let od svého založení. Nyní ho ale od poloviny srpna čekají dva roky oprav a rekonstrukcí.
Dříve než se stavební firma pustí do díla, dostala od geologů z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy podrobné vyhodnocení stavu vnějšího zdiva mostu. Přesněji řečeno prvních devět tisíc kamenných kvádrů z celkových 65 tisíc. Postupně se samozřejmě dostane i na všechny ostatní kvádry. Ale už tento první průzkumný projekt ukázal několik zajímavostí.
Než císař Karel IV. položil v roce 1357 první kvádr budoucí stavby, vybíral stavitelský mistr, tehdy 24letý Petr Parléř, velmi pečlivě místa, kde kámen lámat. Většinou volil lokality v blízkém okolí staveniště, neboť doprava po bídných středověkých cestách měla svoje úskalí.
Proto se například pískovec pro nový most těžil ve svazích Petřína nebo v lomech na území dnešní pražské čtvrti Hloubětín. Středověcí stavebníci recyklovali také kvádry z Juditina mostu, které ležely na dně Vltavy už patnáct let. Tedy od chvíle, kdy tento první kamenný most v Praze strhla povodeň.
„Určili jsme několik lomů, kde se těžil materiál pro nově budovaný most. Bylo to v okolí Kamenných Žehrovic na Kladensku, což představuje vzdušnou čarou vzdálenost 35 km od Prahy,“ říká docent Richard Přikryl, vedoucí týmu geologů z Přírodovědecké fakulty UK pracujících na Karlově mostě.
Velmi kvalitní typ pískovce karbonského stáří – arkóza – se podle jeho názoru získával pravděpodobně také v blízkosti Kralup nad Vltavou. „Při průzkumu v okolí tohoto města jsme vytipovali opuštěné lomy s názvy Pražská skála nebo jsme lokalizovali lom u obce Kamenný Most, přitom ve vsi žádný most není. Možná její název vznikl díky tomu, že tam lámali kámen pro pražský Kamenný most,“ poznamenává docent Přikryl.
Vltava novou komunikaci příliš nehýčkala. Už během stavby, která trvala téměř padesát let, most několikrát ohrozily povodně. Pod náporem utržených vorů a haraburdí přineseného velkou vodou se pár let po otevření mostu v roce 1432 zbortilo pět pilířů. Rekonstrukce se vlekla celých 71 let.
Prakticky každé století, s výjimkou dvacátého, zaznamenávali kronikáři zhroucené oblouky a poničené pilíře. Opravovalo se tedy často a jak dokazují studie geologů, kameny se už nevybíraly s takovou pečlivostí jako za Petra Parléře. „Dosavadní výzkum vnějšího zdiva ukázal, že kvádry pocházejí z minimálně deseti různých oblastí v České republice. A mnohdy se z velké dálky přivážel i kámen nepříliš vhodný,“ říká docent Přikryl.
Například nejvíce se rozpadává pískovec dovážený z Hořic v Podkrkonoší nebo až z obcí Libná a Božanov v Broumovském výběžku. Špatně odolávají střídání mrazu a tepla během oblevy i působení soli. Podle odborníků bude nutné vyměnit až 80 procent dosud prohlédnutých kvádrů z Hořic a 40 procent božanovských kamenů.
Geologové rovněž zjistili, že při opravách kamenného zábradlí v 60. až 70. letech minulého století se poměrně dost šetřilo. Zvětralý kámen se jenom odsekal do hloubky deseti patnácti centimetrů a kapsa se vyspravila kamennou plombou. I tyto kvádry se musí při nynější rekonstrukci vyměnit, aby dostalo zábradlí co nejcelistvější podobu.
Rovněž kvalita použitého materiálu občas pokulhávala za požadovanými parametry. „Objevili jsme kameny odebrané z jednoho lomu a přitom s velmi rozdílnou pevností nebo nasákavostí,“ poznamenává docent Přikryl. Geologové proto budou při současné opravě kontrolovat každý blok už v lomu. Prověří jeho kvalitu nejen poklepem, aby odhalili, zda není uvnitř prasklý, ale také zjistí laboratorními zkouškami pevnost a nasákavost kamene.
Silikonová záhada
Poněkud zvláštní zákrok provedli stavbaři během opravy v šedesátých až sedmdesátých letech minulého století na kamenném zábradlí. Jeho povrchové vrstvy analyzovali geologové společně s Miroslavou Novotnou z laboratoří Vysoké školy chemicko-technologické a Jiřinou Přikrylovou z Akademie výtvarných umění v Praze.
Tento smíšený tým odborníků přitom zjistil, že někdo natřel kvádry v zábradlí silikonovým olejem a polyamidy. V 60. a 70. letech minulého století měly tyto konzervační látky pověst všeléku při ochraně kamenů.
O nátěru neexistuje v archivech žádná dokumentace a nevěděli o něm ani památkáři. Dokonce ani zachované stavební deníky, kde se mají zapisovat všechny práce, nic neuvádějí. Kameny tedy patrně někdo natřel bez vědomí stavbyvedoucího a památkové péče.
O přítomnosti silikonu svědčí zelené řasy a další mikroorganismy, které starý nátěr dodnes požírají. Řasy jsou přibližně půl centimetrů pod povrchem kvádrů, kam až silikon pronikl.
„Nátěr asi udělal někdo v dobré snaze ochránit kvádry. Ale zkušenosti ukazují, že je lepší nechat kámen takové stavby, jakou je Karlův most, v přirozené podobě, aby si zestárnul svojí obvyklou cestou. Když mu chce člověk pomoci, tak kameni spíše uškodí,“ říká docent Přikryl.
Vajíčka jako zdroj bílkovin Odborníci zaměřili pozornost také na ověření populární legendy o vajíčkách přidávaných do malty. Geologové dokonce mají vlastní vysvětlení, proč měšťané z Velvar sklidili takovou nevoli, když dovezli do Prahy vejce vařená.
„Analyzovali jsme původní gotické malty, takže jsme zpětně mohli určit postup jejich přípravy,“ říká docent Přikryl. Středověcí zedníci používali velice kvalitní maltu z hydraulického vápna. (Mimochodem, tento typ pojiva se uplatňoval už v antice při stavbě přístavů a dalších vodních staveb.)
Vhodné vápence k přípravě vápna brali ve středověku z Barrandienu a staropražské vápno mělo tehdy díky svým vlastnostem dobrou pověst po celé Evropě. Ještě v době baroka, kdy v Praze stavěli hlavně Italové, mu říkali Pasta di Praga – pražské vápno.
A tradiční vajíčka? Geologové zkoumali, zda by jejich použití mělo technologické opodstatnění. Do malty v minulosti zedničtí pomocníci skutečně mohli přidávat třeba zvířecí krev, mléko nebo jiné živočišné bílkoviny, aby tak zpomalili poměrně rychlé tuhnutí hydraulického vápna. To se hodilo zejména při nahazování omítek, kdy zedníci museli maltu dobře zpracovat a vyhladit.
Při stavbě mostu naopak potřebovali pojivo, které ztuhne co nejrychleji. Použití bílkovin by tedy nemělo technologické opodstatnění, protože by při zdění naopak zdržovalo.
Mýtus o vajíčkách zcela vyvrátil rozbor gotické malty v laboratoři na Vysoké škole chemicko-technologické. Citlivé přístroje nenašly žádné bílkoviny ani v maltě odebrané v základech pilířů. I když právě tato místa jsou považována z hlediska stability za kritická.
Legenda o vajíčkách vznikla podle docenta Přikryla snad díky tomu, že zedníci dostávali část mzdy v naturáliích. „A protože měli patrně rádi omelety, tak je pořádně naštvalo, když Velvarští přivezli vejce vařená,“ dodává s úsměvem docent.
Nový kámen pro starý most Cílem geologického výzkum však není hledat pochybení nebo kuriózní postupy předchozích stavebníků. Kromě popisu, v jakém stavu jsou jednotlivé kvádry v lícním zdivu, odborníci také doporučili, jaký typ kamene k nynější opravě použít.
Podle dosavadních výzkumů experti předpokládají, že bude nutné vyměnit asi pětinu ze všech 65 tisíců kvádrů lícního zdiva.
Místa, kde se dříve těžil kámen pro Karlův most, geologové znají a tři z nich už vybrali. Ale jsou to lomy desítky let nepoužívané, často zarostlé stromy a v těžko dostupných lokalitách.
Navíc je nutné vyřídit s místními radnicemi povolení k těžbě, což může trvat roky. Opravu izolace, která zabrání dalšímu prosakování vody pod kamenné zábradlí, však již nelze odkládat.
Pro první etapu rekonstrukce proto geologové navrhli brát kámen z některého v současnosti otevřeného lomu. Do laboratoře ke zkouškám vybrali všechny pískovce použité při opravách mostu koncem 19. a v polovině 20. století.
Vzorky mnohokrát podrobili mrazu, teplu i působení soli. Během půlročního testu tak napodobili deset let extrémního počasí. „Doporučili jsme použít pro první etapu oprav pískovec z lomu u obce Kocbeře nedaleko od Dvora Králové. Ze všech nyní těžených pískovců je nejpevnější a nejvíce odolává účinkům povětrnosti“ říká docent Přikryl.
Až odborníci získají povolení k těžbě v původních středověkých lomech, chtějí podrobit stejné zkoušce i materiál používaný dávnými staviteli, i když je jeho odolnost a pevnost ověřena staletími, která tyto pískovce strávily v mostním zdivu.
A ještě jednu věc geologové doporučili. Až skončí nynější celková rekonstrukce, navrhují zřídit kamenickou huť Karlova mostu. Starala by se o pravidelnou údržbu, protože průběžné drobné opravy, kdy stačí vyjmout třeba jeden dva poškozené kvádry, mohou předejít velkým škodám, jejichž náprava stojí až stamiliony korun.
